Nový portál Vatikánského rozhlasu

Německo. Papežův žák a evangelík? Zní to jako protimluv, avšak již více než deset let náleží do kruhu Ratzingerových žáků (Ratzinger Schülerkreis) rovněž jeden luterán: teolog Werner Neuer, docent systematické teologie v Teologickém semináři St. Chrischona u Basileje.

Účast na těchto setkáních je pro mne i jako evangelíka blahodárná. Působí na mne jednota duchovně-bohoslužebného rámce, teologických rozhovorů na vysoké úrovni a osobních setkání. Spatřuji v tom svobodu evangelia. Kdo Josepha Ratzingera nezná, pravděpodobně by se nenadál jeho ducha otevřenosti a svobodné diskuse i o zcela osobních věcech. A tuto otevřenost pak dále předává – samozřejmě ve své vrozené diskrétnosti,

uvedl Werner Neuer v rozhovoru pro Bavorský rozhlas. Pastor z Württemberku a asistent Tübingenské univerzity, jehož oborem byla ekumena a misijní studia, se o profesora Ratzingera začal zajímat v osmdesátých letech. Imponovaly mu například jeho názory na obranu života. Navázal proto s římským kardinálem kontakt a zaslal mu práci švýcarského teologa Adolfa Schlattera. Jejich první osobní sektání se uskutečnilo v roce 1991 a pozvání k účasti na pravidelném sjezdu bývalých Ratzingerových doktorandů se dostavilo o deset let později. Werner Neuer přijel do Říma společně s několika dalšími evangelickými teology na pozvání vídeňského arcibiskupa, kardinála Christopha Schönborna.

Přijeli jsme tam pochopitelně s velkým napětím a byli jsme překvapeni svobodnou, kolegiální a přátelskou atmosférou, která vůbec nebyla akademicky strohá. Bylo to skutečné křesťanské bratrství a úcta, kterou jsme od samého počátku cítili,

vzpomíná evangelický teolog. K srdečné a bratrské atmosféře patří i to, že se Ratzingerovi žáci za sebe navzájem modlí. Jediným aspektem, který svědčí o Wernerově mimořádném postavení v studijním kruhu, tak zůstává jeho neúčast na eucharistii:

Dosud jsem se Večeře Páně neúčastnil. Jednak bych chtěl v tomto ohledu respektovat výhradu římské církve, přes všechny teologické dotazy, které k tomu můžeme mít, a také by se neměly předjímat věci, které ještě teologicky a duchovně nedorostly a nedozrály. Je to také jediný moment, kdy si jako evangelík připadám výlučně, zatímco to vůbec není patrné na vztazích s papežem nebo jeho žáky.

Wernera Neuera však nezaujalo jen vlídné přijetí. Za léta osobního vztahu s Josephem Ratzingerem dospěl k závěru, že dosud žádný papež nebyl obdobnou měrou „evangelický“. Německý luteránský teolog dokládá tuto tezi čtyřmi body: Benedikt XVI. je maximálně kristocentrický, což se projevuje v jeho knihách o Ježíši Nazaretském. Jeho myšlení je biblické, ukotvené ve starocírkevní tradici a středověké teologii. S reformací je obeznámen lépe než jeho předchůdci a nestaví se k ní zjednodušeně odmítavě, nýbrž otevřeně a s ochotou se z ní poučit. Pouze díky tomu mohl přispět k úspěšnému podepsání Společného prohlášení k učení o ospravedlnění (1999) mezi katolickou církví a Světovým luterským svazem.

Zřejmě tedy není náhodou, že tématem letošního diskusního kruhu papežových žáků budou právě ekumenické vztahy, jak potvrzuje dlouholetý organizátor setkání a bývalý Ratzingerův vědecký asistent, O. Stefan Horn:

Pokusíme se zpracovat jednotlivé prvky společných rozhovorů – nejen s luteránskou, nýbrž i s anglikánskou církví – a položit si otázku, jaký je současný stav sounáležitosti a kde musíme pracovat dál.

předeslal k letnímu setkání bývalých žáků Svatého otce O. Stefan Horn, emeritní profesor fundamentální teologie na pasovské univerzitě.

(jag)