Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. Před 50 roky (11.října 1962) byl zahájen Druhý vatikánský koncil. Bl. Jan XXIII. svěřil svému sekretáři jen několik dnů po svém zvolení na Petrův stolec úmysl svolat ekumenický koncil. Tehdejší osobní papežův sekretář – dnes 96 letý - mons. Loris Capovilla po více než padesáti letech pro Vatikánský rozhlasu vzpomíná:

„Když se mi papež poprvé svěřil byl to teprve pět dnů po jeho zvolení. Ukázal rukou a řekl: »Na mém stole se střádá tolik problému, otázek a starostí. Chtělo by to něco nového a zásadního, nejenom Svatý rok. V Kodexu kanonického práva je kapitola De concilio ecumenico«. Později se o tom zmínil ještě jednou a já jsem k tomu vždycky mlčel. Potom přišel onen večer 21. prosince 1958, kdy se mnou o tom znovu mluvil a řekl mi: »Tvůj představený ti naznačil velký záměr. Zdá se ti, že je inspirované Pánem? Dosud jsi o tom neřekl ani slovo… « Dotkl se mne rukou a řekl mi: »Je fakt, že uvažuješ spíše lidsky, jako podnikatel, který má úmysl a volá architekta, poradce a komunikuje s bankami. Pro nás je však velkým Božím darem už jenom přijetí dobré inspirace a její sdělení. Nečiním si nárok, že se dočkám zahájení koncilu. Stačí mi, že oznámím jeho konání «. “

Jaké problémy a starosti měl papež Jan na mysli?

„Šlo o aktuální problémy, takové, které mají všichni: teologické, morální, historické a také ekonomické. Mnohé z nich se trochu nahromadí a nevyřeší je pouhý rozhovor, pokud se týkají všeobecné církve i místních církví. Papež řekl, že je na nás, abychom tyto otázky společně studovali, zkoumali a prohloubili. A potom opět společně u oltáře Petrovy konfese vyvodili závěry, kterými je oněch 16 dokumentů, které svítí jako lampy na hrobu apoštola. Těm, kteří říkali, že k tomu bylo třeba velké odvahy v jeho věku, odpovídal: »Koncil koná Pán, koná jej církev jako celek. My jsme jenom momentální aktéři. Po tomto papeži přijde další«. Není pravda, že s koncilem pospíchal. Chtěl jenom říci, jak bychom měli kráčet, totiž společně. Proč vlastně především konat koncil? Abychom před světem vyznali svoji víru. A skutečně. Tím nejslavnostnějším momentem v den zahájení koncilu pro mne nebylo ono velké procesí dvou a půl tisíce biskupů, tato »bílá řeka«, která protékala náměstím svatého Petra. Tím nejvelkolepějším momentem byla chvíle, kdy papež, sundal solideo, pokleknul tváří ke shromáždění a zanotoval: „Ego Ioannes, Ecclesiae catholicae episcopus, credo in Unum Deum, Patrem Omnipotentem“, tedy když vyznával víru.“

Jak Vy si vysvětlujete krizi Západu, hodnotovou a ekonomickou krizi a sociální nespokojenost počátku třetího tisíciletí?

„Jedna věc mne vždycky oslovovala: učení o mimořádných darech, charismatech, ve dvanácté kapitole prvního listu sv. Pavla Korinťanům. Píše se tam, že Bůh rozdává dary, ale zmíněna je také další velmi důležitá věc. Sedmý verš obsahuje pro mne slova, která jsou pro jednání křesťana zásadní a určující: máš inteligenci, hmotný i kulturní majetek, a víru – to vše je tvoje, ale bylo ti to dáno ad comunem utilitatem, abys mohl být užitečný.“

Říká mons. Capovilla, osobní sekretář bl. papeže Jana XXIII., když pro Vatikánský rozhlas připomněl své dojmy z doby, kdy se poprvé dověděl, že bude svolán Druhý vatikánský koncil.

(mig)