Vatikán.
Na dnešním setkání s účastníky plenárního zasedání Kongregace pro nauku víry poukázal Benedikt XVI. nejprve na celkový stav víry:
„Jak víme, na rozsáhlých územích je víra vystavena nebezpečí zániku jako plamen, který se už nemá čím živit. Stojíme před hlubokou krizí víry, před ztrátou náboženského cítění, která pro dnešní církev představuje tu největší výzvu. Prioritou působení celé církve v naší době proto musí být obnova víry. Doufám, že ve spolupráci se všemi složkami Božího lidu přispěje Rok víry k tomu, aby byl v tomto světě Bůh opět přítomen a lidem tak otevřen přístup k víře a svěřili se onomu Bohu, který nás miloval až do krajnosti v Ježíši Kristu, Ukřižovaném a Zmrtvýchvstalém.“
S tímto úkolem, pokračoval pak Benedikt XVI., úzce souvisí téma jednoty křesťanů. Odpovědí na netrpělivost v ekumenickém dialogu se má stát prohloubení víry církve, bez níž by se ekumenické hnutí omezilo na pouhou „sociální smlouvu“, uzavíranou ze společných zájmů.
„V dnešní době lze potvrdit nemálo dobrých plodů ekumenického dialogu, avšak musíme také uznat, že je třeba bdít nad rizikem falešného irenismu a indiferentismu, které jsou zcela vzdáleny myšlení Druhého vatikánského koncilu. Tato lhostejnost pochází ze stále rozšířenějšího mínění, že člověk nemůže dosáhnout pravdy a že je tudíž nutné omezit se na hledání pravidel pro praxi, která by byla s to zlepšit svět. Víra by tak byla nahrazena moralismem bez hlubokého základu. Středem skutečného ekumenismu je však víra, v níž se člověk setkává s pravdou, zjevující se v Božím slovu.“
Klíčovou otázkou ekumenického dialogu je struktura zjevení – vztah mezi Písmem svatým, živou tradicí církve a úřadem apoštolských nástupců, svědčícím o živé víře. Zcela zásadní je rozlišování mezi jedinou Tradicí ( s velkým T) a různými tradicemi, zdůraznil Svatý otec a připomněl v tomto ohledu anglikánské věřící, kteří touží po plném společenství s katolickou církví a jednotě společné, podstatné božské Tradice, při zachování vlastních duchovních, liturgických a pastoračních tradic. Benedikt XVI. se dále věnoval metodám, uplatňovaným při vedení ekumenického dialogu, které musí rovněž zrcadlit přednostní postavení víry.
„Poznat pravdu je právem účastníků každého skutečného dialogu. Vyžaduje to také naše láska k bratru. V tomto smyslu je nutné věnovat se s odvahou také sporným otázkám, při zachování ducha bratrství a vzájemné úcty. Je důležité předložit správnou interpretaci onoho „ řádu neboli hierarchie pravd katolické nauky“ , který stanovuje dekret Unitatis redintegratio (č.11), což nikterak neznamená omezit vklad víry, nýbrž odhalit její vnitřní uspořádání a soudržnost tohoto jedinečného řádu “.
Velký význam přikládá Benedikt XVI. studijním dokumentům, které vyplývají z ekumenického dialogu. Není možné je opomíjet, neboť jsou výsledkem společné dlouholeté reflexe. Jejich závěrečné posouzení však přísluší církevní autoritě, bez jejíhož ohodnocení nemohou být považovány za závazné, zdůraznil Svatý otec a přešel k poslednímu zásadnímu aspektu ekumenického dialogu, kterou je problematika morálky.
Při dialogu nemůžeme opomíjet významné morální otázky týkající se lidského života, rodiny, sexuality, bioetiky, svobody, spravedlnosti a míru. Bylo by důležité hovořit o těchto tématech jednohlasně a čerpat přitom ze základů Písma a živé tradice církve. Tato tradice nám napomáhá rozpoznat Stvořitelovu řeč v jeho stvoření. Pokud hájíme základní hodnoty dlouhé církevní tradice, bráníme člověka a stvoření.
řekl Benedikt XVI. účastníkům plenárního zasedání Kongregace pro nauku víry.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
