Drazí bratři a sestry,
Na dnešek připadá svátek Křtu Páně. Dnes ráno jsem udělil svátost křtu šestnácti dětem a chtěl bych proto nabídnout krátkou reflexi o našem bytí Božích dětí. Začněme jednoduše od toho, že jsme dětmi. To je základní stav, který je všem společný. Ne všichni jsme rodiči, ale určitě jsme všichni dětmi. Přijít na svět nikdy není volba, nejsme předem tázáni, zda se chceme narodit. Avšak v průběhu života můžeme dospět ke svobodnému postoji k životu samotnému. Můžeme jej přijmout jako dar a v jistém smyslu „se stát“ tím, co již jsme, totiž dětmi. Tento přechod do zralosti je určitým obratem v našem bytí a ve vztahu k našim rodičům a vede k uznalosti. Tento přechod nás také uschopňuje, abychom se stali sami rodiči. Nikoli biologicky, ale mravně.
Také ve vztahu k Bohu jsme všichni dětmi. Bůh je na počátku bytí každého tvora a jedinečným způsobem je Otcem každé lidské bytosti. S každou či s každým má jedinečný osobní vztah. Každý z nás je chtěný, milovaný Bohem. A také v tomto vztahu s Bohem se můžeme takříkajíc „znovuzrodit“, to znamená stát se tím, čím jsme. Dochází k tomu prostřednictvím víry, hlubokým a osobním přitakáním Bohu jakožto počátku a základu našeho bytí. Tímto přitakáním přijímám život jako dar nebeského Otce, Rodiče, kterého nevidím, ale ve kterého věřím: vnímám v hloubi srdce existenci Otce svého a všech mých sourozenců v lidství, Otce nezměrně dobrého a věrného. Na čem se zakládá tato víra v Boha Otce? Zakládá se na Ježíši Kristu. Jeho osoba a Jeho příběh nám zjevují Otce, dávají nám ho, nakolik je to možné, poznat v tomto světě. Věřit, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, umožňuje „narodit se shůry“, tedy z Boha, který je láska (srov. Jan 3,3). A uvědomme si ještě jednou, že nikdo ze sebe neudělá člověka. Narodili jsme se bez svého přispění. Pasivum našeho narozeného bytí předchází aktivum našeho konání. Totéž platí také na rovině naší křesťanské existence. Nikdo se nemůže stát křesťanem pouze svou vůlí. Také křesťanská existence je darem, který předchází naše konání. Musíme se narodit novým narozením. Svatý Jan říká: „Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“ (Jan 1,12). To je smyslem svátosti křtu, jenž je oním novým narozením, které předchází naše konání. Svou vírou můžeme jít Kristu vstříc, ale jedině Kristus z nás tvoří křesťany a dává naší vůli, naší touze odpověď, důstojnost a moc stát se Božími dětmi, což sami od sebe nemůžeme.
Drazí přátelé, touto nedělí Křtu Páně se končí vánoční doba. Děkujme Bohu za toto velké tajemství, které je pramenem znovuzrození pro církev a celý svět. Bůh se stal dítětem člověka, aby se člověk stal dítětem Božím. Obnovme proto radost z toho, že jsme dětmi jakožto lidé i jako křesťané, tedy narozením a znovuzrozením k nové Boží existenci. Narození z lásky otce a matky, znovuzrození z Boží lásky křtem. Prosme o pomoc Pannu Marii, Matku Krista i každého, kdo v Něho věří, abychom žili skutečně jako děti Boží, nikoli slovy anebo nejenom slovy, ale i skutky. Svatý Jan píše: „A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil“ (1 Jan 3,23).
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
