Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. Papež se tak podruhé během svého pontifikátu setká s vězni. Před čtyřmi lety slavil mši svatou v římském vězení pro mladistvé Casal del Marmo.

Věznice Rebibbia je jedním z největších italských nápravně výchovných zařízení na ploše 26 hektarů, v němž vykonává trest více než 1700 odsouzených. Pouze od začátku tohoto roku jich přibyly dvě stovky - vězeňský komplex se tudíž potýká s notorickou přeplněností, vedoucí často ke konflitním situacím, včetně pokusů o sebevraždu, kterých pouze letos bylo zažehnáno skoro padesát. Pro stejný počet vězňů v různých italských věznicích však život doopravdy skončil.

Navzdory této napjaté atmosféře až třetina vězňů dobrovolně přichází na nedělní eucharistickou slavnost, říká vězeňský kaplan, Otec Sandro Spriano, který službu ve věznici Rebbibia zahájil po šestadvaceti letech kněžství. Otec Spriano pro Vatikánský rozhlas shrnul význam zítřejší papežovy návštěvy:

„Z mého hlediska i z pohledu vězňů je to nesmírně důležitá událost, protože státní instituce už nějakou dobu vězně prakticky opustily – nejsou peníze, jsou jiné problémy. Skutečnost, že sem přichází papež jako hlava církve, bude jistě gestem pro politiky, ale hlavně je to pastorační návštěva, díky které cítíme církev nablízku.“

Jak se na papežovu návštěvu připravili vězni, ostraha a vůbec všechen personál?

„Život ve věznici se rozbíhá mnoha směry a žádné velké přípravy neumožňuje. Prozatím jsme shromáždili hodně dotazů, ze kterých budou některé vybrány pro rozhovor se Svatým otcem. Na rozdíl od představ lidí zvnějšku kladou vězni skutečně duchovní otázky – nezajímá je to, co si dává papež k obědu. Vězni nám pomohli vymalovat, rozmístit květiny, abychom vytvořili důstojné prostředí pro návštěvu člověka, který pro nás opravdu zastupuje Krista.“

Vojenský kaplan je dnes spíše sociálním asistentem nebo duchovním? A jak vás tato zkušenost za mřížemi ovlivnila?

„Více duchovním. Samozřejmě strávím mnoho hodin řešením konkrétních problémů – od shánění zubní pasty či telefonování domů, ale od těchto věcí přecházíme k otázce – co tu děláš, co tvůj trest...Myslím, že i já lépe prožívám svou víru, protože jsem donucen žít to, co hlásám. Jinak si okamžitě všimnou, že jsou to jen plané řeči. Pro všechny dobrovolníky – kněze, seminaristy i laiky – je to v tomto smyslu velké obohacení,“

Je to tu zkrátka jiné, než v poklidné farnosti, uzavírá Otec Sandro. Někdy žertem prosím, abych mohl třeba jen pět minut vykládat o Kantovi. Pak si ale řeknu, že můj svět netvoří papír, nýbrž tito lidé, kteří nemají co ztratit a jsou takoví, jací jsou, dodává vězeňský kaplan z římské věznice Rebibbia před zítřejší návštěvou Benedikta XVI.

(jag)