Rádio Vaticana

Vatikán. Dnes dopoledne se v bazilice sv. Petra konala zádušní mše svatá za kardinály a biskupy zesnulé během uplynulého roku. Svatý otec, který každoročně předsedá této „dušičkové“ liturgii, ve své homilii jmenovitě připomněl deset kardinálů a souhrnně pak zmínil ostatní zesnulé biskupy. „Za ně všechny a za každého zvlášť“ se pak modlil spolu s mnoha kardinály, biskupy a kněžími římské kurie a také množstvím věřícího lidu shromážděným před oltářem katedry vatikánské baziliky. Ve své homilii věnoval Benedikt XVI. prvnímu liturgickému čtení z knihy proroka Ozeáše (6, 1-6) a ukázal, jak se příslušná pasáž odrazila v učení i díle Ježíš Krista:

„ Tato pasáž z Ozeáše – první polovina šesté kapitoly – byla v Ježíšově srdci a mysli hluboce vtištěna. Sám totiž několikrát v evangeliích cituje šestý verš: „chci lásku, a ne oběť, poznání Boha chci víc než celovaly“. Avšak druhý verš Ježíš necituje, nýbrž osvojuje si jej a realizuje ve velikonočním tajemství: „Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nás vzkřísí, před jeho tváří budeme žít“. Ve světle těchto slov šel Ježíš vstříc utrpení a s rozhodností se vydal na křížovou cestu. Ke svým učedníkům mluvil otevřeně o tom, co se stane v Jeruzalémě, a výrok proroka Ozeáše tak zazněl v jeho vlastních slovech: „Syn člověka byl vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane“ (Mk 9,31).
Evangelista poznamenává, že učedníci „té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat“ (v. 32). Také my tváří v tvář smrti nemůžeme nezakoušet tyto pocity a myšlenky, které vyplývají z našeho lidského postavení. Stále nás však překvapuje a překonává Bůh, který se nám přibližuje natolik, že se nezastavuje ani před propastí smrti, ale dokonce do ní sestupuje a zůstává dva dny v hrobě. Právě tady se uskutečňuje tajemství „třetího dne“. Kristus přijímá naše smrtelné tělo do všech důsledků, aby bylo oděno slávou Boží moci, vanutím oživujícího Ducha, který ho přetváří a znovu rodí. Je to křest utrpení (srov. Lk 12,50), který Ježíš přijal kvůli nám a o kterém píše svatý Pavel v listu Římanům. Výraz, který používá apoštol – „ponořeni do jeho smrti“ (Řím 6,3) – nás nikdy nepřestane udivovat svou pronikavostí, s níž shrnuje toto vrcholné tajemství. Smrt Kristova je zdrojem života, protože v ní Bůh prokázal veškerou svoji lásku jakoby v obrovském vodopádu, jehož obraz zmiňuje 41. Žalm: „Přívaly na sebe volají hukotem svých vodopádů, celé tvé příboje a vlny se přese mne převalily“ (v. 8). Propast smrti je vyplněna přívalem ještě větším, totiž láskou Boží, takže smrt už nemá žádnou moc nad Ježíšem Kristem (srov. Řím 8,9), ani nad těmi, kteří byli vírou a křtem přičleněni k Němu: „Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít“ (Řím 6,8). Toto „žít spolu s Ježíšem“ je naplněním naděje prorokované Ozeášem: „před jeho tváří budeme žít“ (6,2).“

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

(mig)