VaticanNews.va

   21. 11. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5092
Poslechem z webových stránek.3259
Četbou textů na webových stránkách.5129
Poslechem i četbou.3133


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Každodenní bílé mučednictví církve v demokratických zemích

Italští biskupové vytvořili úřad pro ochranu nezletilých a odhlasovali změny v misálu

O neokázalém růstu církve


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

26.10.2011 

Mozaika pokoje

Promluva Benedikta XVI. na gen. audienci 26. října, aula Pavla VI.

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Dnešní generální audience má zvláštní průběh, poněvadž se ocitáme v předvečer Dne reflexí, dialogu a modliteb za spravedlnost a pokoj, který se bude konat zítra v Assisi, tedy dvacet pět let po prvním takovémto historickém setkání, které svolal bl. Jan Pavel II. Dal jsem tomuto dni podtitul „Poutníci pravdy, poutníci pokoje“, abych zdůraznil závazek, který chceme slavnostně obnovit spolu se členy jiných náboženských vyznání, a také s lidmi nevěřícími, kteří upřímně hledají pravdu, a podpořit opravdové blaho lidstva a vytváření pokoje. Jak už jsem dříve připomněl: „Kdo je na cestě k Bohu nemůže nepředávat pokoj; kdo vytváří pokoj, nemůže se nepřibližovat k Bohu.”

Jako křesťané jsme přesvědčeni, že to nejcennější, čím můžeme přispět k věci pokoje, je modlitba. Z tohoto důvodu dnes jakožto římská církev spolu s poutníky přítomnými v Římě, nasloucháme Božímu Slovu, abychom s vírou prosili o dar míru. Pán může osvítit naši mysl a naše srdce a učinit z nás tvůrce spravedlnosti a smíření v naší každodenní realitě a ve světě.

V úryvku z proroka Zachariáše, který jsme právě vyslechli, zazněla zvěst plná naděje a světla (srov. Zach 9,10). Bůh slibuje spásu, vybízí ke „hlasitému jásotu“, protože se tato spása uskutečňuje. Řeč je o králi: „Hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu“ (v.9), ale ohlašovaný král se nepředstavuje lidskou mocí, silou zbraní. Není to král, který vládne politickou a vojenskou mocí. Je krotký a kraluje pokorou a mírností před Bohem i lidmi. Je to král odlišný od vládců tohoto světa: „jede na oslu, osličím mláděti“, říká prorok (ibidem.) Ukazuje se při jízdě na zvířeti, kterým disponují běžní, chudí lidé, na rozdíl od válečných vozů pozemských vládců. Je naopak králem, který zničí tyto vozy, zláme bitevní luky a národům ohlásí pokoj (srov. v. 10).

Kdo je však tímto králem, o kterém mluví prorok Zachariáš? Zastavme se na chvíli v Betlémě a vyslechněme, co říká anděl pastýřům, kteří celou noc bděli na stráží svého stáda. Anděl zvěstuje radost pro všechen lid, která se váže k jednomu nepatrnému znamení: děťátku zavinutému do plének a položenému v jeslích (srov. Lk 2,8-12). A množství nebeských zástupů zpívá: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení“ (v. 14), lidem dobré vůle. Narození tohoto dítěte, jímž je Ježíš, představuje zvěst pokoje pro celý svět. Jděme však také k posledním chvílím Kristova života, kdy vchází do Jeruzaléma a je vítán radujícími se zástupy. Zvěst proroka Zachariáše o příchodu pokorného a mírného krále se Ježíšovým učedníkům vybavila v mysli zvláště po událostech umučení, smrti a vzkříšení, po Velikonočním tajemství, když si očima víry připomínali radostný vjezd Mistrův do Svatého města. Jede na oslu, kterého si vypůjčil (srov. Mt 21,2-7). Není na honosném voze, nejede na koni jako mocipáni. Nevstupuje do Jeruzaléma s doprovodem mocného vojska, válečných vozů a jezdců. Je králem chudým, králem těch, kteří jsou chudými Páně. V řeckém textu se objevuje výraz praeîs, což znamená krotcí, mírní; Ježíš je králem těch, které hebrejsky Písmo nazývá anawim, tedy těch, kteří mají srdce osvobozené od touhy po moci a hmotném bohatství, od vůle a úsilí ovládat druhé. Ježíš je králem těch, kteří mají vnitřní svobodu, která umožňuje přemáhat chamtivost, sobectví, jež je ve světě, a vědí, že jediným jejich bohatstvím je Bůh. Ježíš je chudým králem mezi chudými, mírným mezi těmi, kteří chtějí být mírní. A takto je králem pokoje: díky moci Boží, která je mocí dobra, mocí lásky. Je králem, který způsobí, že zmizí válečné vozy i jezdci, a který zláme bitevní luky; králem, který uskuteční pokoj na kříži spojením země a nebe a vystavěním bratrských mostů mezi všemi lidmi. Kříž je novým lukem pokoje, znamením a nástrojem smíření, odpuštění, porozumění, znamením toho, že láska je silnější než jakákoli nenávist, každý útisk - silnější než smrt: zlo se přemáhá dobrem, láskou.

Toto je nové království pokoje, jehož králem je Kristus. A je to království, které objímá celou zemi. Prorok Zachariáš ohlašuje, že tento mírný, mírumilovný král „bude vládnou od moře k moři“ (Zach 9,10). Království, které zřizuje Kristus, má univerzální dimenze. Obzor tohoto chudého a mírného krále není tvořen nějaký územím, státem; jeho hranicemi je svět. Přesahuje veškeré přehrady ras, jazyků a kultur, vytváří společenství, vytváří jednotu. Kde vidíme dnes realizaci této zvěsti? Ve velké síti eucharistických společenství, jež se rozprostírá po celé zemi, se vynořuje Zachariášovo proroctví. Je to velká mozaika společenství, ve kterých se zpřítomňuje oběť lásky tohoto mírného a mírumilovného krále; velká mozaika, jež vytváří Ježíšovo „království pokoje“ od moře k moři až do končin země; četné „ostrovy pokoje“, které vyzařují pokoj. Do každé reality, do každé kultury, do velkých měst s jejich paláci, i do malých vesnic s jejich skromnými příbytky, do skvoucích katedrál i kapliček přichází On a zpřítomňuje se. Lidé, kteří s ním vstupují do společenství, se vzájemně sjednocují v jediném těle a překonávají rozdělení, rivalitu i zášť. Pán přichází v eucharistii, aby nás vyprostil z našeho individualismu, z našeho stranictví, které vylučuje druhé, a vytvořil z nás jediné tělo, jediné království pokoje v rozděleném světě.

Jak můžeme vybudovat království pokoje, ve kterém je Kristus králem? Přikázání, které zanechává svým apoštolům a jejich prostřednictvím nám všem, praví: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy… Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,19). Stejně jako Ježíš mají se vydat na cestu poslové pokoje, mají odpovědět na jeho pozvání. Mají vykročit, ale nikoli s válečnou zbrojí nebo mocí. V evangeliu jsme slyšeli, jak Ježíš posílá sedmdesát dva učedníků na velkou žeň světa a vyzývá je, aby prosili Pána žně o další dělníky na jeho žeň (Lk 10,1-3). Neposílá je však s nějakými mocnými prostředky, nýbrž „jako ovce mezi vlky“ (v. 3), bez měšce, mošny i opánků (srov. v.4). Svatý Jan Zlatoústý to v jedné ze svých homilií komentuje: „Dokud budeme jako ovce, budeme vítězit, a kdybychom byli obklíčeni početnými vlky, dovedeme je přemoci. Avšak staneme-li se vlky, budeme poraženi, protože přijdeme o pomoc pastýře“ (Homilie 33, 1). Křesťané nesmějí nikdy podlehnout pokušení stát se vlky mezi vlky. Kristovo království pokoje se nešíří mocí, silou a násilím, nýbrž sebedarováním, láskou vedenou ke krajnosti i ve vztahu k nepřátelům. Ježíš nepřemáhá svět silou zbraní, nýbrž silou kříže, který je pravou zárukou vítězství. A z toho plyne pro toho, kdo chce být Pánovým učedníkem, Jeho vyslancem, aby byl připraven také na smrt a mučednictví, hotov ztratit vlastní život pro Něho, aby tak na světě triumfovalo dobro, láska a pokoj. To je podmínka, aby bylo možno říci při vstupu do každé reality: „Pokoj tomuto domu“ (Lk 10,5).

Před bazilikou svatého Petra stojí dvě velké sochy svatých Petra a Pavla, jež jsou snadno identifikovatelné. Svatý Petr drží v rukou klíče, svatý Pavel však drží v rukou meč. Kdo nezná osudy toho druhého, mohl by si myslet, že se jedná o velkého bojovníka, který vedl mocná vojska, mečem si podroboval lidi a národy a získával si věhlas a bohatství krví těch druhých. Pravý opak je však pravdou. Meč, který drží v rukou, je nástroj, kterým byl Pavel vydán smrti, podstoupil mučednictví a prolil svou vlastní krev. Jeho boj tedy nespočíval v násilí a válce, nýbrž v mučednictví pro Krista. Jeho jedinou zbraní byla zvěst „Ježíše Krista, a to ukřižovaného (1 Kor 2,2). Jeho kázání nezáleželo „v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci“ (v. 4). Věnoval svůj život šíření poselství o smíření a pokoji evangelia a vynaložil veškerou svoji energii k tomu, aby znělo až do končin země. A v tom spočívala jeho moc: nehledal klidný, pohodlný, život, zbavený těžkostí a protivenství, ale strávil se pro evangelium. Vydal sebe samého bez výhrad a stal se tak velkým poslem pokoje a Kristova smíření. Meč, který drží v rukou svatý Pavel, odkazuje také na moc pravdy, která může nezřídka zranit, uškodit. Této pravdě zůstal apoštol věrný až do konce, sloužil jí, trpěl pro ni a položil za ni svůj život. Tatáž logika platí i pro nás, pokud chceme být šiřiteli království pokoje, zvěstovaného prorokem Zachariášem a uskutečněného Kristem, musíme být připraveni osobně platit a v první osobě trpět neporozuměním, odmítáním a pronásledováním. Pokoj není vytvářen mečem dobyvatelem, nýbrž mečem trpitele, který dovede vlastní život darovat.

Drazí bratři a sestry, , jako křesťané chceme prosit Boha o dar pokoje, chceme jej prosit, aby z nás učinil tvůrce svého pokoje ve světě, který je stále drásán nenávistí, rozdělením, sobectvím a válkami, a chceme jej prosit, aby zítřejší setkání v Assisi usnadnilo dialog mezi lidmi různé náboženské příslušnosti a přineslo paprsek pokoje, schopný osvěcovat mysl a srdce všech lidí, aby zášť přenechala místo odpuštění, rozdělení smíření, nenávist lásce, násilí mírnosti a ve světě zavládl pokoj.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
21.11.18 Papež: Desatero vychovává každého, aby uznal, že je žebrákem
21.11.18 O přikázáních – Nepožádáš manželky bližního svého, ani statku jeho
14.11.18 Kristův náměstek: Bůh nikdy nedementuje Sebe
14.11.18 O přikázáních – Nevydáš křivé svědectví
7.11.18 O přikázáních – Nepokradeš



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Desatero vychovává každého, aby uznal, že je žebrákem

Videoposelství papeže Františka ke Světovému dni mládeže v Panamě

Formaci nelze uspěchat, píše papež kontemplativním řeholnicím a řeholníkům

Papež změnil datum konání Světového dne migrantů a uprchlíků

Program papeže Františka na Světových dnech mládeže v Panamě

Římský biskup: Pravá radost plyne ze „skartagonismu“

Papež přijal biskupy a věřící maronitské církve

Papež: Josef byl Mariin snoubenec, nikoli Boží úředník

František: Dochází k systematickému kulturnímu výsměchu Ježíšovým učedníkům

Nová kniha o mniších z Tibhirine: Zkrátka křesťané

Generální vikář z Bangui: Z války profitují mnozí a halí ji do náboženství

Papež připomenul albánského národního hrdinu Jiřího Kastriotu Skanderbega

 Nově na webu
Svatý otec: O přikázáních – Nepožádáš manželky bližního svého, ani statku jeho

Publicistika: O polském „nacionalismu“

Publicistika: Svatý stolec a církev v USA

Rozhovory: Kostel je lék na konzumní společnost

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv listopad 18
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího