Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vážení posluchači a milí poutníci, dnes zastavíme svoje kroky v malebném údolí městečka Ain Karem, které je podle křesťanské tradice spojené nejen se setkáním dvou příbuzných – Panny Marie a svaté Alžběty, ale také s narozením Jana Křtitele. Pojďme poskládat střípky z historie a ponořit se společně do tajemství tohoto místa radosti.

Ain Karem leží přibližně 8 km jihozápadně od jeruzalémského Starého města a dnes již splynulo s předměstím Jeruzaléma. Ve starých poutních zprávách najdeme jeho dřívější název - Svatý Jan v Horách. Navštívíme-li v kopci usazený kostel Navštívení Panny Marie, uvítá nás chrám z bílého pískovce s velkou mozaikou na průčelí zobrazující Pannu Marii putující na oslíku z Nazareta do Ain Karem, doprovázenou anděly do hor, do města Judova. + V byzantském období zde byl vystavěn kostelík, který byl později zničen a na jeho ruinách křižáci ve 12. století vybudovali nový kostel, který později podlehl vojskům sultána Saladina. V 15. století získali pozemek se zříceninou františkáni, ale nesměli kostel obnovit. K bohoslužbám sloužila pouze krypta. Ta byla ve 2. polovině 19. století zrestaurována a v letech 1938 – 1946 dostala při obnovně kostela dnešní podobu. Dnešní chrám je dvouúrovňový, rozdělený na skromnější dolní část s kryptou a honosnější horní. Na stěnách horního chrámu najdeme 5 velkých čtvercových fresek zobrazující život a poslání Panny Marie a rovněž významné ženské postavy Starého zákona. Vejdeme-li vstupní branou do areálu svatého místa, po pravé straně uvidíme zeď se 42 majolikovými deskami a texty Magnificat, tedy hymnu, který tryská z Mariina srdce při setkání s Alžbětou. Náš český text je téměř uprostřed všech a byl instalován v r. 1954. Pokud bychom vyšli z krypty do horní části kostela, schody nás povedou vedle zdi malého hřbitova, na kterém je pohřbena česká františkánka sestra Maria Valičková. Na tomto místě je ale důležité připomenout ještě jednu událost, a to vlastní slavení svátku Navštívení Panny Marie. V Čechách se poprvé slavil v roce 1387 a zavedl jej arcibiskup Jan z Jenštejna r. 1386. Na arcibiskupovo naléhání rozšířil papež Urban VI. r. 1389 jeho slavení na celou církev. Příslušnou bulu vydal r. 1390 až jeho nástupce Bonifác IX., kdy byl svátek schválen písemně.
Přejděme nyní na opačnou stranu údolí až k místu, kde si podle tradice připomínáme narození Jana Křtitele.

Evangelista Lukáš píše: „Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. …“ (Lk 1, 57). Příběh potom pokračuje, jak němý Zachariáš píše na tabulku, že jméno narozeného dítěte je Jan, nato se mu uvolňují ústa a pronáší: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka …“, který známe jako chvalozpěv Benedictus.
Do areálu vstoupíme bránou zdobenou jeruzalémským křížem a znakem františkánského řádu, tedy zkříženou rukou svatého Františka s rukou Kristovou. Kostel s klášterem působí jako pevnost, u kterého dominuje velká zvonice. Trojlodní chrám je bohatě zdobený a najdeme v něm jeskyni narození Jana Křtitele. Pod oltářem narození je symbolické místo označené hvězdou s bílým mramorový kruhem a nápisem „Hic praecursor Domini natus est“ (Zde se narodil předchůdce Páně). Údajně už v 1. století byla nad jeskyní narození Jana Křtitele vybudována kaple, místo které po potlačení 2. židovského povstání r. 135 nechal římský císař Hadrián postavit pohanský chrám zasvěcený bohyni Venuši ve snaze umlčet křesťanský kult. V 5. století byla pohanská svatyně přebudována na byzantský křesťanský chrám a začali sem přicházet poutníci. R. 529 byl zbořen a ve 12. stoletím jej templáři přestavěli na dvouposchoďový chrám. R. 1187 vojska sultána Saladina změnila toto místo na karavanseraj a stáje. V 17. století se podařilo františkánům získat pozemek se zříceninami kostela a r. 1862 získali povolení zrekonstruovat křižácký kostel. Za podpory španělské královské rodiny se r. 1885 prakticky podařilo znovu postavit tento chrám, později klášter, pomocné hospodářské budovy a zahrady.
Vyjdeme-li z kostela zpět do vstupního areálu, jistě si povšimneme stěny s majolikovými deskami zobrazující text Zachriášova chvalozpěvu. Ten náš český je spolu se slovenským vedle sebe a obě desky jsou umístěny na dobře viditelném místě, hned u brány do areálu. Naše deska obsahuje nápis: „V pokoře a lásce čeští a moravští věřící 1991“. Zbývá jenom dodat, že desku vysvětil nedávno zemřelý arcibiskup Karel Otčenášek a jistě zde ze skromnosti není uvedeno, že byla pořízena z darů českých emigrantů žijících v Americe.

Vážení poutníci, až jednou navštívíte Ain Karem, ať je vám toto místo radosti velkým povzbuzením.

Další články z podrubriky O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi