VaticanNews.va

   24. 6. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5823
Poslechem z webových stránek.3646
Četbou textů na webových stránkách.5862
Poslechem i četbou.3457


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež k jezuitům v Rumunsku: Tato doba není vhodná pro přesvědčování

Papež: Jedině Boží Duch zlidšťuje a sbratřuje

Australští biskupové vybízejí k výhradě svědomí v případech eutanazie


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Konzervativní hodnoty v politice 

15.4.2004 

7. Dívat se do očí a mluvit spolu!

Pavel Jajtner

Když se podíváme s odstupem na českou politiku polistopadového období, nedá nám mnoho práce, hned na první pohled si všimnout jedné podstatné vady české demokracie: Je zatížena totalitní minulostí a totalitními praktikami: snahou ovládat a manipulovat, nikoli přesvědčovat, žalostně malou tolerancí a neschopností vést dialog. Zkrátka spolu mluvit. sednout si k jednomu stolu, dívat se do očí a říkat si odlišné názory. Zájmů je v každé společnosti tolik, že pro rozumné vládnutí se musí vždy hledat kompromis. Po celá léta můžeme s lítostí sledovat, jak si politici různých politických orientací spílají přes média a přitom se všichni svorně zadušují, že jim jde o veřejné blaho.

Ano, zastavme se u tohoto nejmenšího společného jmenovatele poctivé politiky s lidmi a pro lidi: veřejné blaho. O to jde formálně a verbálně každému politikovi, ať už patří ke kterékoliv politické straně. A hned je o čem mluvit: je možné si sednout k jednacímu stolu a vyjasnit si tento pojem. Je možno diskutovat o tom, jakými cestami onoho veřejného blaha dosáhnout. Jenže to právě my neumíme. Ono to vůbec není snadné: kdo to někdy zkusil, dobře ví, že urážet se navzájem z do očí je obtížnější, než se urážet jakkoli jinak, po telefonu, po e-mailu, v novinách, v televizi, zkrátka nepřímo. A naopak: V osobním kontaktu se může uplatnit mimoslovní komunikace, osobní charisma.

Stačí vzpomenout vývoje vztahu Gorbačova s Reaganem na konci studené války po roce 1985. Dokud se osobně nesetkali, zdálo se, že se nikdy na ničem nemohou shodnout. Ale nejmenší společný jmenovatel tu byl: Oba měli zájem o bezpečnost a prosperitu národů, v jejichž čele se ocitli, ať už demokratickou cestou, či řízením Božím ... Oba si uvědomovali, že závody ve zbrojení decimují ekonomiky obou supervelmocí, i když ruskou pochopitelně mnohem více. Oba začali na tomto společném jmenovateli diskutovat a stavět a zůstalo za nimi obdivuhodné dílo: osvobození stamiliónů lidí od komunistického otroctví ...

Ale zpátky k nám domů: zásadní problém neschopnosti české politiky odrazit se ode dna komunikační nedostatečnosti vidím v tom, že jsme se až doposud (až na výjimky) nikdy nesnažili vycházet z toho, co nás spojuje, na čem můžeme stavět, ale naopak vždy jsme hašteřivě hledali jen to, v čem se neshodujeme... Česká politika a stále pouze rodící se demokracie nepochopila ani úlohu politické parlamentní opozice: žádná hodnotná opozice nesmí zapomínat na to, že cílem politiky je obecné blaho. To je přece i jejím cílem. Za tohoto předpokladu je primitivní a kontraproduktivní kritizovat a zavrhovat vše, co dělá ta která aktuální vláda. Smysl má současně s kritikou předkládat návrhy na produktivnější nebo efektivnější cesty k řešení politických témat. Chápu, proč se tak neděje: jednak by bylo nezbytné připustit, že se vládě to či ono povedlo, a to je v současné politické metodice považováno za slabost, jednak by bylo nutné si lámat hlavu pozitivním hledáním efektivnějších cest. Je snadné vyhlásit generální stávku proti propouštění na železnicích, o to obtížnější je najít účinné nástroje a cesty, jak v této oblasti či kdekoliv jinde, méně plýtvat.

Ukazuje se, že další z hodnot, o které se musí nová politika pro lidi a s lidmi opírat, je dialog. A naopak, politika, která se trvale, znovu a znovu, nepokouší o dialog, není poctivou politikou pro lidi a s lidmi, není politikou, jejímž cílem je prosazování a garantování obecného blaha... Zajisté, je především věcí voličů, aby poznali, kdo je vodí za nos a slouží jen sobě, místo, aby sloužil jim, jak nepochybně před volbami slíbil. Povinností politiků ovšem je voliče neklamat a umožnit jim utvořit si vlastní názor.

Nezbytné úsilí o dialog povede, doufám, i cestou generační: vyrůstá, chvála Bohu, nová generace, nekontaminovaná totalitním myšlením typu: Kdo není s námi, je proti nám. Co není zakázáno, je povinné. Atp. Vyrůstá generace, která bude spíše pokládat za normální, že kdo není proti nám, je s námi... Co není spravedlivými zákony zakázáno, a co se nepříčí dobrým mravům a svědomí, je dovoleno... Pokud si vůbec dovolíme v něco doufat, pak v to, že se časem vytvoří nová mentalita nové generace politiků, která musí přijít. Politiků s vědomím větší odpovědnosti za vlastní jednání, za vlastní výkon, za vlastní poctivost, politiků, vědomých si toho, že úkolem státu je zabývat se pouze tím, co není v samosprávných silách jednotlivce, úplné rodiny, obce, regionu. Politiků, vědomých si odpovědnosti vůči vlastnímu svědomí a příštím generacím. Ale nejen mezi mladými, snad i mezi lidmi střední generace, jejíž zkušeností je třeba využít, protože se jen těžko bez nich lze obejít, jsou ještě takoví, které totalita nedokázala kontaminovat a zlomit. Takové je třeba hledat, najít, oslovit, získat pro politiku účinného dialogu, protože takoví by oživili stojaté vody českého politického rybníčku. Máme v politice nezvykle málo žen. I tady je třeba hledat a dohánět.

Tlak musí přijít se strany voličů, nabídka ze strany politických stran. Poctivé hledání politiků schopných dialogu, to je, po mém soudu, prioritní výzva pro českou politiku. Pokud k němu dojde, cesta k dialogu a k lepší a nové politice pro lidi a s lidmi bude otevřena ... Pokud se tak nestane, budeme se na zpustlém nástupišti hádat dál, až nám ujede poslední vlak...

Další články z podrubriky Konzervativní hodnoty v politice

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Všichni chybujeme, ale Bůh stále odpouští, píše papež italským vězňům

Svatý otec jmenoval apoštolského administrátora lyonské arcidiecéze

Papež: Biskup, který se nemodlí, je žoldák

Vyhnancem i po smrti. Nekrolog čínského biskupa Stefana Li Side

Poutní cesta z Čech a evropského severu do Říma se dočká obnovy

Papež slavil liturgii Božího Těla: Láska činí velké věci s maličkostmi

Přijímat eucharistii pokaždé, jako by šlo o první přijímání

Papež k mladým: Církev vás potřebuje, aby byla plně sama sebou

Svatý otec: Poslání lékaře vyplývá z Kristova poslání

Beatifikováno 14 španělských řeholnic-mučednic z roku 1936

Papež: Hledat vlastní identitu, avšak bez umenšování druhých

Papež: Svoboda teologického bádání nesmí zraňovat víru Božího lidu

 Nově na webu
Svatý otec: Eucharistie, kterou přijímáme, nám předává Boží smýšlení

Publicistika: Dějiny nejsou nekonečné

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Ježíš před rozlíceným davem mlčel

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv červen 19
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru