Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   30. 6. 2022

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

15.6.2011 

Síla přímluvné modlitby proroka Eliáše

Katecheze Benedikta XVI. na gen. audienci, nám. sv. Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
v náboženských dějinách Izraele měli velkou roli proroci, jejich učení a kázání. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby přivedl lid ke konverzi. Jeho jméno znamená „Hospodin je můj Bůh“. V souznění s tímto jménem se odvíjí jeho život, cele zasvěcený tomu, aby přiměl lid k uznání Hospodina jakožto jediného Boha. Sirachovec o Eliášovi píše: „Prorok Eliáš povstal jako oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň“ (Sir 48,1). Pomocí tohoto plamene Izrael znovu nalezl svou cestu k Bohu. Ve své službě se Eliáš modlí: prosí Pána-Hospodina, aby vrátil život synovi vdovy, která jej hostila (srov. 1 Král 17,17-24), volá k Bohu, když je znaven a zmítán úzkostmi během svého útěku na poušť před královnou Jezabelou, která mu usiluje o život (srov. 1 Král 19,1-4), ale v plné moci se jeho přímluva ukazuje především na hoře Karmel, když před celým Izraelem prosí Hospodina, aby se zjevil a obrátil srdce lidu. Tento příběh podává osmnáctá kapitola první knihy královské, u níž se pozastavíme.

Ocitáme se v severním království v 9.století před Kristem za časů krále Achaba ve chvíli, kdy v Izraeli nastala situace otevřeného synkretismu. Vedle Hospodina lid uctíval Bála, chlácholivou modlu, o níž se věřilo, že sesílá déšť a které byla přisuzována moc udělovat plodnost půdě a život lidem i zvířatům. I když si lid namlouval, že se přidržuje Hospodina, neviditelného a tajemného Boha, hledal jistotu také v pochopitelném a předvídatelném bůžkovi, o kterém se domníval, že může dát plodnost a prosperitu výměnou za oběti. Izrael podlehl svodům modloslužby, která věřícího bez ustání pokouší, a měl za to, že „může sloužit dvěma pánům“ (srov. Mt 6,24; Lk 16,13) a usnadnit si neschůdnou cestu víry ve Všemohoucího tím, že vloží svou důvěru také v bezmocného bůžka vyrobeného lidmi.

Právě proto aby Eliáš demaskoval podvodnou hloupost takovéhoto postoje, shromáždil Izraelský lid na hoře Karmel a postavil jej před nutnost volby: „Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem“ (1 Král 18,21). A prorok, nositel Boží lásky, nenechává svůj lid s touto volbou o samotě, ale pomáhá mu, poskytne mu znamení, které zjeví pravdu. On i Bálovi proroci připraví zápalnou oběť a modlí se, aby se pravý Bůh ukázal tím, že odpoví sesláním ohně, který pohltí přichystanou oběť. Tak začíná střet mezi prorokem Eliášem a stoupenci Bála, ve skutečnosti však mezi Bohem Izraele, Bohem spásy a života a němým, beztvarým bůžkem, který nemůže způsobit nic, ani dobro, ani zlo (srov. Jer 10,5). A nastává také střetnutí mezi dvěma naprosto odlišnými způsoby modlitby a vztahování se k Bohu.

Proroci Bála totiž křičí, poskakují, tancují, upadají do extáze a dokonce začali zraňovat svá těla „meči a oštěpy, až z nich tekla krev“ (1 Král 18, 28). Obracejí se sami k sobě, aby interpelovali svého boha v důvěře ve své vlastní schopnosti, aby vyvolali jeho odpověď. Zjevuje se tak podvodná realita modly, která je člověkem pokládána za něco, čím může disponovat, co může ovládat svými silami a co je mu přístupné na základě jeho vlastních sil. Adorace modly namísto toho, aby otevřela lidské srdce Jinakosti, osvobozujícímu vztahu, který umožňuje vyjít z těsného prostoru egoismu a přistoupit k dimenzi lásky a vzájemného darování, uzamyká člověka do výlučného a beznadějného kruhu hledání sebe sama. Tento podvod je takového druhu, že když se člověk klaní modle, je nucen utíkat se k extrémním skutkům a do iluzorního pokusu podrobit ji své vlastní vůli. Proroci Bála tak dospívají až k tomu, že ubližují sami sobě, působí si tělesná zranění v dramaticky ironickém gestu. Aby se jim dostalo odpovědi, příznaku života jejich bůžka, zasazují si krvácející rány a symbolicky se halí do smrti.

Eliášův postoj modlitby je zcela odlišný. Požádá lid, aby přistoupil a vtahuje jej tak do svého počínání a do své prosby. Výzva, s níž se obrací k Bálovým prorokům, měla lid, odcizený modloslužbou, dovést zpět k Bohu. Proto chce, aby se Izrael sjednotil s ním a stal se účastníkem a protagonistou jeho modlitby i nadcházejícího dění. Potom – stojí v textu - prorok obnovuje oltář za použití „dvanácti kamenů podle počtu synů Jakuba, k němuž se ozvalo Hospodinovo slovo: »Izrael je tvé jméno«“ (v.31). Tyto kameny představují veškerý Izrael a jsou hmatatelnou památkou dějin vyvolení, zaslíbení a spásy tohoto lidu. Liturgické gesto Eliáše má rozhodující význam; oltář je posvátným místem poukazujícím na přítomnost Hospodina, ale kameny, z nichž se skládá, představují lid, který nyní prorokovým prostřednictvím symbolicky stojí před Bohem, stává se „oltářem“, místem daru a oběti.

Je však nezbytné, aby se symbol stal realitou, aby Izrael uznal pravého Boha a znovu nalezl vlastní identitu lidu Hospodinova. Proto Eliáš žádá Boha, aby se zjevil a oněch dvanáct kamenů, které mají připomínat Izraeli jeho pravdu, mají také Hospodinu připomínat jeho věrnost, ke které se prorok odvolává v modlitbě. Slova jeho prosby jsou významově hutná a plná víry: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem toto všechno učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“ (vv. 36-37; srov. Gen 32, 36-37). Eliáš se obrací k Hospodinu jako k Bohu otců a výslovně tak připomíná božské přísliby, dějiny vyvolení a smlouvy, která nerozlučně spojila Hospodina a jeho lid. Zapojení Boha do dějin lidí je takové, že jeho Jméno je neoddělitelně spojeno se jmény praotců a prorok vyslovuje toto svaté Jméno, aby se Bůh rozpomněl a projevil svou věrnost, ale také aby Izrael pocítil, že je volán jménem a nalezl tak svou věrnost. Božský titul vyslovený Eliášem je poněkud překvapivý. Namísto obvyklého užití formy „Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův“, totiž používá méně obvyklé oslovení „Bůh Abrahamův, Izákův a Izraelův“. Záměna jména Jakub za Izrael evokuje Jakubův zápas u potoka Jabok, po kterém dostává nové jméno, jak výslovně poznamenává svatopisec (srov. Gen 32, 31) a o kterém jsem mluvil v jedné z předešlých katechezí. Tato záměna nabývá v rámci Eliášovy modlitby pregnantního významu. Prorok se modlí za lid severního království, které bylo označováno jako Izraelské, na rozdíl od přídomku Judské, který označoval jižní království. A nyní tento lid, který, jak se zdá, zapomněl na svůj původ a na svůj privilegovaný vztah k Hospodinu, slyší svoje jméno, když je pronášeno Jméno Boha, Boha praotce a Boha lidu: „Hospodin, Bůh… Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli“.

Lid, za který se modlí Eliáš, je postaven před svou pravdu, a prorok žádá, aby se ukázala také pravda Hospodinova a aby On zasáhl a obrátil Izrael, vytrhnul jej z klamu modloslužby a přivedl ke spáse. Žádá, aby lid konečně zvěděl a v plnosti poznal, kdo je doopravdy jeho Bohem, a přijal rozhodující volbu následovat Jeho, pravého Boha. Jenom tak je totiž Bůh uznán za Toho, kým je, Absolutnem a Transcendentnem, bez možnosti stavět jej vedle jiných bohů, které by Jej popřeli jako absolutno a relativizovali Jej. Tato víra činí z Izraele Boží lid; je to víra vyznávaná ve známém textu Šemá Izrael: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný“Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou!“ (Dt 6,4-5). Na absolutno Boha má věřící odpovědět absolutní, naprostou láskou, která zapojí celý jeho život, jeho síly, jeho srdce. A právě srdci svého lidu prorok svou modlitbou vyprošuje konverzi: „ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“ (1 Král 18,37). Eliáš svou přímluvou žádá Boha o to, co touží učinit Bůh sám, totiž zjevit se v celém svém milosrdenství a věrnosti vlastní realitě Pána života, který odpouští, obrací a proměňuje.

A tak se stane: „Hospodinův oheň spadl z nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i zem a vysušil vodu, která byla v příkopě. Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: »Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!«“ (vv.38-39). Oheň, tento prvek zároveň nezbytný a hrozný, spojený s božskými zjeveními hořícího keře a na Sinaji, nyní vyjadřuje lásku Boha, který odpovídá na modlitbu a zjevuje se svému lidu. Bál, němý a bezmocný bůh, neodpověděl na prosby svých proroků. Hospodin však odpověděl a to jednoznačně nejenom sežehnutím celopalu, ale dokonce i vysušením veškeré vody, která byla rozlita kolem oltáře. Izrael již nemůže mít pochyby; božské milosrdenství vyšlo vstříc jeho slabosti, jeho pochybnostem, jeho nedostatku víry. Nyní je Bál, prázdná modla, poražen a lid, který se zdál ztracen, opět nalezl cestu k pravdě a našel sebe sama.

Drazí bratři a sestry, co nám říká tento dávný příběh? Co je na něm aktuálního? Jde především o otázku priority prvního přikázání: klanět se jedině Bohu. Kde mizí Bůh, upadá člověk do otroctví modloslužby, jak ukázaly v naší době totalitní režimy a jak ukazují také různé druhy nihilismu, které člověka činí závislým na modlách a zotročují ho. Za druhé. Primárním účelem modlitby je obrácení: Hospodinův oheň, který proměňuje naše srdce a uschopňuje nás vidět Boha a tak žít podle Boha a žít pro druhé. A za třetí. Otcové nám říkají, že tento příběh proroka je také prorocký, poněvadž zobrazuje budoucího Krista; je to etapa na cestě ke Kristu. Říkají nám, že tady vidíme pravý oheň Boží: lásku, která vede Pána až na kříž, až k naprostému darování sebe sama. Opravdové uctívání Boha, není destruktiví, nýbrž obnovuje a proměňuje. Zajisté, oheň Boží, oheň lásky pálí, přetváří, očišťuje, ale právě takto neničí, nýbrž vytváří pravdu našeho bytí, znovu tvoří naše srdce. A takto, skutečně oživeni milostí ohně Ducha svatého, Boží láskou, jsme ctiteli v duchu a v pravdě.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
10.2.21 Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity
10.2.21 Modlitba v každodenním životě
3.2.21 Papež: Dialog mezi náboženstvími ať je naším každodenním úsilím
3.2.21 Modlitba v liturgii
27.1.21 Papež: Ideologie, vydávaná za záchranu lidstva, může přivodit jeho zkázu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2022 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv červen 22
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti