Jedním z velkých bohatství, které nacházíme v naší místní církvi, je přítomnost mnoha katechumenů. Ročně bývá v České republice v katolické církvi pokřtěno asi 1500 dospělých mladých lidí. K nim musíme připočítat množství těch, kteří sice jako děti byli pokřtěni, ale nedostalo se jim náboženské výchovy a teprve v dospělosti žádají o přijetí prvních svátostí. Jejich přítomnost svědčí o Boží velikosti. Je radostí církve, ale také velkou zodpovědností farních společenství.
Tito lidé přicházejí s velkým očekáváním. Jejich žádost o křest není dílem náhody. ?Žadatelé o katechumenát mají již své zážitky a zkušenosti. Nepodávají tedy svou žádost ani náhodou, ani neuváženě, i když by tomu někdy jednoduchá forma žádosti mohla nasvědčovat.? Stojí je to hodně přemáhání, než přijdou ke knězi. Jejich představy o církvi bývají velice zkreslené, až úsměvné. Také jejich motivace bývá různá. Může jít o dlouhodobě narůstající konverzi způsobenou nejrůznějšími vlivy, o cestu přemýšlení, a tedy o vyzrálou volbu. Často jde o lidi, kteří se cítili osloveni ve společenství mladých a chtějí být jako ?oni?. Jejich motivace je spíše emotivní. Nejednou přicházejí mladí lidé, kteří se v životě dostali do rozmanitých těžkostí, jež lidsky nemohou zvládat, a touží po uzdravení Kristem.
Ať touhu po křtu způsobilo cokoliv, v praxi záleží na tom, jak jsou konkrétním člověkem zastupujícím v tu chvíli církev přijati a jak kvalitně jsou po dobu přípravy doprovázeni. Této skupině je třeba věnovat velkou pozornost. Zasluhují si, abychom se jim v církvi věnovali se zcela zvláštní péčí. Do určité míry můžeme říci, že mají právo na to, aby jako děti byli hýčkáni v náručí matky církve. Jejich duchovní pokrok je závislý jednak na uvedení do života víry, a jednak na osobních vztazích, které začnou uprostřed církve vytvářet.
Oficiální obřady křtu dospělých se výstižně nazývají ?Uvedení do křesťanského života?. Samotný název tedy upozorňuje, že je to proces, který má zasáhnout celý život člověka, proto také většinou jde o delší životní období. Přípravu není dobré uspěchat. Pokud hovoříme o mladých lidech, zřejmě nejkratší přípravné období je půldruhého školního roku (od podzimu k Velikonocím přespříštího roku).
Obřady rozlišují jednotlivá období. Prvotní kontakt s církví, což je počáteční zvěstování evangelia, je nazýváno ?předběžný katechumenát?. Nejdelším obdobím je katechumenát ve vlastním slova smyslu. Vrcholem je přijetí iniciačních svátostí o velikonoční vigilii s následnou mystagogií. Tato forma přípravy je mistrným dílem tradice církve. Sestává z množství modliteb, obřadů a symbolů, jež jsou pro mladého člověka velice výmluvné. Pokud se někde nevyužívají, je to velká škoda. Celé přípravné období vede katechumena k přijetí daru víry a k životu uprostřed společenství církve. Cesta víry , která má vždy osobní charakter, i když církev do ní vstupuje, je velkým tajemstvím osoby konkrétního člověka, tajemstvím setkání jeho nitra s Bohem. Během přípravy proto může dojít i k tomu, že se katechumen rozhodne nepokračovat a nebo bude jeho dozrávání ke křtu trvat delší dobu. Doprovázet katechumena na prvním místě znamená být mu pomocníkem na cestě k radostnému prožívání víry.
V praxi katechumenát vyžaduje, aby se navázaly přátelské osobní vztahy mezi příchozím mladým člověkem a tím, kdo jej doprovází. Jednotlivá setkání jsou vedena ve stylu malého společenství. Obsahují nejen systematickou katechezi a školu modlitby, ale jsou i příležitostí k prohloubení vzájemných vztahů, k diskusi a sdílení a k dotazům účastníků. Je vhodné, když jsou tato pravidelná setkání obohacována o společně prožité chvíle o víkendech a o prázdninách. Důležité jsou osobní rozhovory, kdy se bez obav mohou ptát na jakékoliv otázky a hovořit o svých těžkostech. Období přípravy na křest provázejí nejrůznější liturgické obřady: např. přijetí do katechumenátu, přijetí mezi čekatele křtu, skrutinia atd., která, pokud jsou dobře připravena, obohacují život celé farnosti.
Také o letošních Velikonocích budeme na mnoha místech svědky, jak při velikonoční vigilii budou dospělí mladí lidé přijímat křest. Bude to pro ně vrchol dlouhodobé přípravy, ale zároveň i chvíle nového začátku. Nastává pro ně období začleňování do společenství církve. Již během přípravy je důležité, aby se katechumeni postupně seznamovali se společenstvím svých vrstevníků, aby je kněz pozval a spolu s nimi se zúčastnil větších setkání mládeže, navštívil s nimi centra života mládeže atd. Z praxe dobře víme, že není snadné začlenit nově pokřtěné do společenství mládeže či do vlastní farnosti. Je třeba si uvědomit, že se příprava mladých katechumenů často neděje ve farnosti, kde bydlí, a že nově pokřtěným bude třeba pomáhat, aby se také doma začlenili do společenství.
Přijmout nově pokřtěného do jeho vlastní farnosti je citlivou záležitostí, na jejímž zvládnutí mnohdy závisí další rozvoj jeho života víry. To je spojeno s obtížemi. Nově pokřtěným se zdá klasický farní život často nedostatečný a strnulý. Francouzští biskupové si toho jsou vědomi, a tak ve svém dopise katolíkům poukazují na to, že katechumeni nejsou vždy pozitivně přijímáni a církev jim nepřináší to, co ke svému rozvoji potřebují. Říkají: ?Mezi novými věřícími a katolíky odedávna je třeba vést dialog a umožňovat konfrontace, aby se našel styl života církve, který bere v úvahu rostoucí propojenost jednotlivých kultur.? Své přednosti mají jak ti, kdo jsou katolíky odmalička, tak ti, kdo byli pokřtěni v dospělosti. Dynamičnost a solidnost života církve potřebuje obě dvě skupiny. Jedna i druhá nese v sobě svá omezení a je třeba, aby se jak pro svůj osobní rozvoj, tak i pro dobro společenství církve a evangelizace doplňovaly a vzájemně obohacovaly.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
