Vatikán.
Zatímco v minulých desetiletích existovalo obecné křesťanské cítění, které utvářelo určitou kulturu, dnes zažíváme fragmentalizaci, v níž nenalézáme společné jmenovatele. Přesto Ježíšův příkaz evangelizace zůstává stejný jako v prvotní církvi. Charakteristikou dnešní sekularizované společnosti zahájil Benedikt XVI. promluvu k účastníkům plenárního zasedání Papežské rady pro novou evangelizaci. Podnět k založení této nové Vatikánské instituce dal papež osobně před rokem, při nešporách ze slavnosti apoštolů Petra a Pavla.
Termín „nová evangelizace“ nevyjadřuje nic jiného, než požadavek zintenzívnit misijní působení a naplnit tak Ježíšův příkaz, vysvětlil Benedikt XVI. Kulturní změna, kterou předvídali otcové koncilu, je dnes snadno ověřitelná. Věřící musí mluvit o důvodech své víry v jiném kontextu než dříve, bez možnosti odvolat se ke společným křesťanským hodnotám, v situaci lhostejnosti nebo dokonce snahy vyloučit Boha z lidského života a marginalizovat víru ve veřejném životě.
„Hlásat Ježíše Krista, jediného Spasitele světa, se dnes jeví složitější než dříve. Náš úkol ale zůstává stejný, jako na úsvitu našich dějin. Naše poslání se nezměnilo a změnit se nesmí ani entuziasmus a odvaha, která vedla apoštoly a první učedníky. Duch Svatý, který je přiměl otevřít dveře večeřadla a učinil z nich evangelizátory (srov. Sk 2, 1-4), je týmž Duchem, který vede Církev dnes k novému hlásání naděje lidem naší doby. Svatý Augustin praví, že si nemáme myslet, že milost evangelizace se vztahovala na apoštoly a že s nimi se tento zdroj milosti vyčerpal... (Sermo 239,1). Milost misijního poslání vždy potřebuje nové evangelizátory, kteří jsou s to ji přijmout, aby spásonostné hlásání Božího Slova v proměnlivosti dějin nikdy nezaniklo.“
Mezi hlásáním prvních Kristových učedníků a naším existuje dynamická kontinuita, pokračoval Benedikt XVI. Církev nikdy nepřestala hlásat spásné tajemství smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Nyní potřebuje nabrat nové síly, aby „přesvědčila současného člověka, který je často rozptýlený a nevšímavý.“ Úkolem nové evangelizace je proto najít cesty k účinnému hlásání spásy, bez níž lidská existence zůstává ve své rozpornosti, zbavena podstatného.
Papež upozornil také na nelehkou situaci těch, kdo v dnešní společnosti zůstávají vázáni ke křesťanským kořenům. Také jim se má připomínat, že „být křesťan není čímsi jako oděv, který se obleče v soukromí nebo při zvláštních příležitostech, nýbrž čímsi živým a všeobjímajícím, co je schopné přijmout vše, co je v naší moderní době dobré.“
V závěru Benedikt XVI. vyjadřuje přání, aby z práce Papežské rady vyšel projekt, který „pomůže celé Církvi a jednotlivým místním církvím v jejich nasazení pro novou evangelizaci.“ Připomíná ovšem, že žádná evangelizace se neobejde bez osobního svědectví křesťanů, bez života směřujícího ke svatosti.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
