Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Jsem velice potěšen tím, že mohu spolu s vámi slavit tak významný den, jakým je zasvěcení tohoto kostela sv. Korbiniána Bohu a službě společenství. Prozřetelnost chtěla, aby k tomuto našemu setkání došlo druhou neděli postní, kterou charakterizuje evangelium o Proměnění Páně. Proto dnes dochází ke sblížení dvou velmi důležitých prvků. Na jedné straně tajemství Proměnění a na druhé tajemství chrámu, tedy Božího domu mezi vašimi domy. Biblická čtení, která jsme slyšeli, byla vybrána právě se zaměřením na oba tyto aspekty.

Proměnění. Evangelista Matouš nám podává, co nastalo, když Ježíš spolu se třemi svými učedníky Petrem, Jakubem a Janem vystoupili na vysokou horu. Když byli nahoře sami, tvář Ježíše se rozzářila stejně jako jeho oděv. Nazýváme to ?Proměněním?, zářivým a útěšným tajemstvím. Jaký je jeho význam? Proměnění je zjevení Ježíšovy osoby, její hluboké skutečnosti. Očití svědkové události, tedy tři apoštolové totiž vypravují, že je zastínil světlý oblak, který v Bibli vždycky představuje přítomnost Boha, a uslyšeli hlas, který jim řekl: ?To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte? (Mt 17,5). Touto událostí byli učedníci připraveni pro Ježíšovo velikonoční tajemství, aby překonali úděsnou zkoušku utrpení a také aby dobře pochopili oslnivou skutečnost zmrtvýchvstání.

Podání uvádí také Mojžíše a Eliáše, kteří se ukázali a rozmlouvali s Ježíšem. Tato epizoda má skutečně vztah k dalším dvěma božským zjevením. Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, kde se mu dostalo zjevení Boha. Žádal, aby směl vidět jeho slávu, ale Bůh mu odpověděl, že neuzří tvář, ale pouze jeho záda (srov. Ex 33,18-23). Podobně také Eliáš měl zjevení Boha na hoře. Důvěrné vidění bez bouře, zemětřesení nebo ohně, v lehkém vánku (srov. 1 Král 19,11-13). Na rozdíl od těchto dvou epizod není Ježíš v Proměnění tím, kdo obdržel zjevení Boha, nýbrž právě v Něm se zjevuje Bůh, který ukazuje apoštolům svoji tvář. Kdo chce znát Boha, musí pohlédnout na Ježíšovu tvář, na jeho proměněnou tvář. Ježíš je dokonalým zjevením svatosti a milosrdenství Otce. Kromě toho připomeňme že na hoře Sinaj měl Mojžíš také zjevení Boží vůle: desatera přikázání. Eliáš měl opět na hoře božské zjevení poslání, které měl vykonat. Ježíš však neobdržel zjevení toho, co má konat, protože je mu to známo. Spíše apoštolové jsou těmi, kteří v oblaku naslouchají hlasu Boha, který jim přikazuje: ?Toho poslouchejte?. Vůle Boží se plně zjevuje v Ježíšově osobě. Kdo chce žít podle vůle Boží, musí následovat Ježíše, naslouchat mu, přijímat jeho slova, a s pomocí Ducha svatého je prohlubovat. A to je první výzva, s níž se na vás, drazí přátelé, od srdce obracím: rosťte v poznání a lásce Kristově, ať už jako jednotlivci nebo jako farní společenství, setkávejte s Ním v eucharistii, naslouchejte Jeho Slovu v modlitbě a v lásce.

Druhým bodem je církev, jednak jako kostel a především jako společenství. Avšak ještě předtím než budeme uvažovat o posvěcení kostela, rád bych vám řekl, že existuje zvláštní důvod, který mi působí radost z toho, že jsem dnes s vámi. Svatý Korbinián je totiž zakladatel diecéze Freising v Bavorsku, kde jsem byl čtyři roky biskupem. V mém biskupském erbu mám jeden prvek, který se těsné pojí k tomuto světci, totiž medvěda. Ten ? jak praví legenda ? roztrhal koně svatého Korbiniána, který jel do Říma a který za to medvědovi příkře vyčinil, ochočil jej a naložil na jeho záda náklad, který doposud nesl jeho kůň. Medvěd tedy donesl náklad do Říma a tady jej pak světec propustil na svobodu.

Nyní je zde snad příležitost, abych řekl pár slov také o životě svatého Korbiniána. Byl to Francouz, kněz z oblasti kolem Paříže, v jejíž blízkosti založil klášter. Byl velmi ctěn jako duchovní rádce, ale toužil spíše po kontemplaci a proto se vydal do Říma, aby zde blízko hrobů apoštolů Petra a Pavla založil klášter. Papež Řehoř II. přibližně v roce 720 zaznamenal jeho kvality, vysvětil jej na biskupa a pověřil ho, aby šel do Bavorska hlásat evangelium. Bavorskem měl papež na mysli území mezi Alpami a Dunajem, které bylo pět set let římskou provincií Raetia a teprve koncem pátého století se tamější latinské obyvatelstvo z větší části vrátilo do Itálie. Zůstalo jen pár prostých lidí. Tato země byla málo obydlená a přišel tam nový bavorský lid, který zde nalezl křesťanské dědictví, protože země byla kristianizována už v římském období. Tento lid záhy pochopil, že křesťanství je pravé náboženství. Chtěli se stát křesťany, ale chyběli vzdělanci a kněží, kteří by hlásali evangelium. Tamější křesťanství bylo proto zpočátku velmi roztříštěné a papež situaci znal, věděl, že je tam žízeň po evangeliu a proto pověřil svatého Korbiniána, aby tam šel a hlásal evangelium. A ve Freisingu, sídle vévody, na jednom návrší zbudoval dóm. Nalezl zde již mariánskou svatyni a dalších pět set let zde bylo sídlo biskupa. Teprve po napoleonské době bylo toto sídlo přeneseno více na jih do Mnichova. Dodnes se však tato diecéze jmenuje Mnichov-Freising a majestátní románská katedrála ve Freisingu zůstává srdcem diecéze.

Vidíme tak, že svatí slouží jednotě a univerzalitě církve. Sv. Korbinián vytváří univerzalitu, protože spojuje Francii, Německo a Řím, a také jednotu, protože nám připomíná, že církev je postavena na Petrovi. Právě tím je zaručena také nepomíjivost církve postavené na téže skále nyní, stejně jako před tisíci roky, protože Pán je stále tentýž, on je vždy Pravda, stále starobylá a stále nová, maximálně aktuální a přítomná, která je klíčem k budoucnosti.

Chtěl bych zde nyní poděkovat všem, kdo přispěli k vybudování tohoto kostela. Vím, že se římská diecéze snaží v každé čtvrti zakládat farní centra. Můj pozdrav a poděkování patří kardinálovi vikářovi, pomocnému biskupovi tohoto sektoru a biskupovi sekretáři Římského díla pro záchovu víry a Výboru pro nové kostely.

Zdravím především své dva nástupce. Kardinála Wettera, od něhož vyšla iniciativa zasvětit tento farní kostel sv. Korbiniánovi i notná podpora při realizaci projektu. Děkuji, Eminence, zdravím také aktuálního arcibiskupa Mnichova a Freisingu, který chová lásku nejenom ke sv. Korbiniánovi, ale také k římské církvi. Zdravím také mons. Clemense z diecéze Paderborn a sekretáře Papežské rady pro laiky.

Zvláštní zmínka patří faráři, don Antonio Magnottovi, kterému vřele děkuji za milá slova na uvítanou. Můj pozdrav a poděkování patří přirozeně také zdejšímu kaplanovi. Prostřednictvím všech vás zde přítomných chci vroucně vyjádřit svou blízkost všem přibližně deseti tisícům obyvatel, kteří bydlí na území této farnosti. Shromážděni kolem eucharistie snadněji vnímáme, že poslání každého křesťanského společenství je přinášet všem poselství lásky Boží, dávat poznat všem jeho tvář. Proto je důležité, aby eucharistie byla stále srdcem života věřících, jako je tomu dnes ve vaší farnosti, i když se ne všichni farníci mohli zúčastnit osobně.

Prožíváme dnes důležitý den, který završuje snahy, přinesené námahy, oběti i nasazení zdejších lidí, z nichž se stává zralé křesťanské společenství, schopné mít svůj vlastní kostel, zasvěcený výhradně bohoslužbě. Mám radost z dosaženého cíle a jsem si jist, že přispěje k utužení a růstu rodiny věřících na tomto území. Církev chce být v každé čtvrti, kde žijí a pracují lidé, přítomna skrze evangelní svědectví důsledných a věrných křesťanů, ale také skrze budovy, které umožní shromáždit se k modlitbě a přijímat svátosti a křesťanskou formaci a upevňovat vztahy přátelství a bratrství, takže se zde budou celé rodiny - děti, mladí i staří - učit onomu duchu společenství, kterému nás učí Kristus a který svět tolik potřebuje.

Podobně jako byla uskutečněna stavba farní budovy, chci svojí návštěvou povzbudit ke stále lepšímu budování církve z živých kamenů, kterými jste vy. Slyšeli jsme to ve druhém čtení: ?Vy jste Boží pole, Boží stavba?, píše sv. Pavel Korinťanům (1 Kor 3,9); a povzbuzuje je, aby stavěli na jediném pravém základě, kterým je Ježíš Kristus (3,11). Proto vás také já vybízím, abyste ze svého nového kostela činili místo, kde se lze učit naslouchat Slovu Božímu, stálou ?školu? křesťanského života, z níž vychází každá činnost této mladé a aktivní farnosti. V tomto ohledu je inspirativní text Knihy Nehemiášovy, ze které bylo vzato první čtení. Dobře z něho plyne, že Izrael je lidem svolaným k naslouchání Božího Slova psaného v knize Zákona. Tato kniha je čtena slavnostně služebníky a je vysvětlována lidu, který stojí, zvedá ruce k nebi, pokleká a vrhá se tváří k zemi na znamení adorace. Je to opravdová liturgie, oživená vírou v Boha, který mluví, lítostí nad vlastní nevěrností Pánovu Zákonu, ale především radostí, protože hlásání Jeho Slova je znamením toho, že On svůj lid neopustil a že je mu nablízku. Také vy, drazí bratři a sestry, kteří přicházíte naslouchat Božímu Slovu s vírou a vytrvalostí, stávejte se neděli co neděli církví Boží, utvářeni a formováni vnitřně Jeho Slovem. Jak velký je to dar! Nepřestávejte za něj být vděčni.

Vaše společenství je mladým společenstvím, tvořeným z velké části nedávno oddanými páry, které přicházejí žít do této čtvrti. Je zde mnoho dětí a mládeže. Znám nasazení a péči, která je věnována rodině a doprovázení mladých párů. Kéž dovedete uvést v život rodinnou pastoraci, vyznačující se otevřenou a srdečnou pohostinností k nově příchozím rodinám a snadností vzájemného seznamování, takže se farní společenství bude stále více stávat rodinou rodin, schopnou sdílet společně s radostmi i nevyhnutelné těžkosti začátků. Vím, že se zde scházejí také různé skupiny věřících k modlitbě, aby se formovali ve škole evangelia, přijímali svátosti a žili onu podstatnou dimenzi křesťanského života, kterou je láska. Myslím na ty, kteří se skrze farní Charitu snaží vycházet vstříc mnoha zdejším požadavkům, zejména ve vztahu k těm nejchudším a nejvíce potřebným.

Mám radost z toho, co děláte pro přípravu dětí a mládeže ke svátostem křesťanského života, a vybízím vás, abyste se stále více zajímali také o jejich rodiče, zejména o ty, kteří mají malé děti. Farnost ať se snaží nabízet také jim ve vhodných dobách a vhodnými způsoby setkání k modlitbě a formaci, zejména rodičům dětí, kteří mají přijmout křest a další svátosti křesťanské iniciace. Věnujte také zvláštní péči a pozornost rodinám, které se ocitli v těžkostech anebo se nacházejí v nouzi či neregulérních situacích. Nenechávejte je samotné, ale buďte jim nablízku láskou, pomáhejte jim chápat autentický plán Boží ohledně manželství a rodiny. Zvlášť vroucí slova chce nyní papež adresovat také vám, drahé děti a drahá mládeži, kteří mne posloucháte, i všem, kteří v této farnosti žijí. Dnešek i zítřek církevní i občanské komunity patří především vám. Církev hodně očekává od vašeho nadšení, vaší schopnosti hledět vpřed a od vaší touhy po radikalitě životních rozhodnutí.

Drazí přátelé svatého Korbiniána! Pán Ježíš, který vyvedl apoštola na horu, aby se modlili a ukázal jim svou slávu, pozval dnes do tohoto nového kostela nás. Tady mu můžeme naslouchat, tady můžeme rozpoznat jeho přítomnost při lámání eucharistického chleba a stávat se tak živou církví, chrámem Ducha svatého, znamením lásky Boží ve světě. Vraťte se do svých domovů se srdcem naplněným vděčností a radostí, protože jste součástí této velké stavby, kterou je církev. Panně Marii svěřme postní putování své i celé církve. Matka Boží, která následovala svého Syna Ježíše až ke kříži, ať nám pomáhá být věrnými učedníky Krista, abychom se mohli spolu s ní účastnit radosti Velikonoc.
Amen

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie