Drazí bratři a sestry,
Dnes bych chtěl hovořit o sv. Petrovi Kanisiovi, jak zní latinizovaná forma jeho příjmení, velmi významné postavě 16. století. Narodil se 8.května roku 1521 v Nijmegen v Holandsku. Jeho otec byl starostou města. Když studoval na univerzitě v Kolíně navštěvoval kartuziánské mnichy v kartouze sv. Barbory, jež byla hybným střediskem katolického života, a další zbožné muže, kteří pěstovali spiritualitu zvanou
devotio moderna. Vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova 8. května 1543 v Mohuči po té, co vykonal exercicie pod vedením blahoslaveného Pierre Favre (Petrus Faber), jednoho z prvních druhů sv. Ignáce z Loyoly. V červnu 1546 byl v Kolíně vysvěcen na kněze a hned následujícího roku jako teolog biskupa z Augsburku, kardinála Otto Truchsess von Waldburga byl přítomen na Tridentském koncilu, kde spolupracoval s dvěma spolubratry Diego Lainezem a Alfonsem Salmeronem.
Roku 1548 jej sv. Ignác nechal dokončit duchovní formaci v Římě a poslal jej na kolej do Mesiny, aby tam vykonával obyčejné domácí práce. V Boloni pak 4. října 1549 dosáhnul doktorátu a sv. Ignác jej určil pro apoštolát v Německu. 2. září téhož roku navštívil v Castel Gandolfo papeže Pavla III. a vydal se pak do baziliky sv. Petra, aby se tam pomodlil. Prosil o pomoc svaté apoštoly Petra a Pavla, aby propůjčili účinnost apoštolskému požehnání jeho velkému poslání, jeho nové misii. Ve svém deníku několika slovy tuto modlitbu zaznamenal: ?Zakusil jsem přitom velkou útěchu a sílu tvé milosti, kterous mi na přímluvu těchto pomocníků (Petra a Pavla) prokázal. Jistě i oni mi žehnali a schvalovali mé poslání v Německu; zjevně mi slibovali, že mi jako apoštolovi Německa budou prokazovat svou přízeň. Ty sám, Pane, víš, jak a kolikrát jsi mi právě onoho dne svěřil Německo, abych se o ně napříště bez ustání staral a abych za ně toužil žít i umírat.?
Musíme mít na paměti, že se to odehrávalo v dobách luteránské reformace, ve chvíli, kdy katolická víra v zemích německého jazyka, tváří v tvář okouzlení reformací, jakoby pohasínala. Kanisiovo poslání se jevilo jako téměř nesplnitelné. Byl pověřen oživením a obnovou katolické víry v německých zemích, což bylo možné jenom silou modlitby, jedině od středu, totiž z hlubokého osobního přátelství s Ježíšem Kristem, přátelství s Kristem v jeho Těle, církvi, které je třeba živit eucharistií, Jeho reálnou přítomností.
Kanisius od sv. Ignáce a od papeže Pavla III. toto poslání přijal a vydal se do Německa, konkrétně do Bavorského vévodství, které se na mnoho let stalo místem jeho služby. Jako děkan, rektor a vicekancléř university v Ingolstadtu pečoval o akademický život Institutu, náboženskou a mravní reformu lidu. Ve Vídni, kde krátkou dobu působil jako administrátor diecéze, plnil pastorační službu v nemocnicích a ve vězeních jak ve městě, tak na venkově, a připravoval publikaci svého Katechismu. Roku 1556 založil kolej v Praze a až do roku 1569 byl prvním představeným jezuitské provincie Horního Německa.
V tomto úřadě založil v německých zemích hustou síť komunit svého řádu, zejména kolejí, které představovaly výchozí bod pro katolickou reformu a obnovu katolické víry. V té době se ve Wormsu zúčastnil také rozhovorů s protestantskými představiteli, mezi nimiž byl Filip Melanchton (1557); plnil funkci papežského nuncia v Polsku (1558); účastnil se dvou zemských sněmů v Augsburku (1559 a 1565); doprovázel kardinála Stanislava Hosia, legáta papeže Pia IV. u císaře Ferdinanda (1560); vystoupil na závěrečném zasedání Tridentského koncilu, kde mluvil o otázce přijímání pod oběma způsobami a o indexu zapovězených knih (1562).
Roku 1580 se odebral do Freiburgu ve Švýcarsku, kde se zcela věnoval kázání a psaní. Zemřel zde 21. prosince 1597. Beatifikoval ho bl. Pius IX. roku 1864 a roku 1897 byl papežem Lvem XIII. prohlášen za druhého apoštola Německa. Papež Piux XI. jej roku 1925 kanonizoval a prohlásil za Učitele církve.
Svatý Petr Kanisius strávil velkou část svého života v kontaktu se společensky významnými osobnostmi své doby a jeho spisy měly značný vliv. Vydal kompletní dílo svatého Cyrila Alexandrijského a svatého Lva Velikého, listy svatého Jeronýma a modlitby svatého Mikuláše z Flüe. Vydával modlitební knihy v různých jazycích, životopisy několika švýcarských světců a četné homiletické texty. Jeho nejrozšířenějšími spisy byly tři Katechismy napsané v letech 1555 až 1558. První Katechismus byl určen studentům a umožňoval chápat základní teologické pojmy; druhý byl určen mládeži pro základní náboženskou výuku a třetí mládeži, která byla na středním či vyšším školském stupni. Katolické učení vyložil za pomoci otázek a odpovědí, stručně, biblickými výrazy, velmi jasně a bez polemických důrazů. Ještě za jeho života byl tento Katechismus vydán více než 200 krát! A stovky dalších vydání následovaly až do konce 20. století. V Německu byl ještě generací mého otce tento Katechismus nazýván jako Kanisius. Po staletí byl skutečným katechetou a formoval víru lidu po celá staletí.
Pro svatého Petra Kanisia je charakteristické, že dovedl harmonicky skloubit věrnost dogmatickým principům s úctou ke každé osobě. Svatý Kanisius rozlišoval vědomé a zaviněné odpadnutí od víry od nezaviněné ztráty víry v určitých okolnostech. A do Říma vzkázal, že většina Němců přešla k Protestantismu nezaviněně. V historické chvíli silných konfesních kontrastů se vyhýbal trpkosti a hněvivé rétorice, a to je něco výjimečného a vzácného v době tehdy probíhajících diskusí mezi křesťany. Usiloval jenom o prezentaci duchovních kořenů a revitalizaci víry v církev. Pomáhala mu v tom rozsáhlá a pronikavá znalost Písma svatého a církevních otců. Byla to tatáž znalost, která nesla jeho osobní vztah k Bohu i jeho hutnou spiritualitu, kterou převzal od devotio moderna a od porýnské mystiky.
Pro Kanisiovu spiritualitu je charakteristické hluboké osobní přátelství s Ježíšem. Například ve svém deníku ze 4. září 1549 zaznamenává svůj rozhovor s Pánem: ?Jako by mi potom tvé přesvaté tělo otevřelo své Srdce - zdálo se mi, že hledím přímo do něho ? a tys mi přikázal z tohoto pramene pít, neboť ty mě, můj Spasiteli, nepřestáváš zvát, abych z tvých pramenů čerpal vodu své spásy.? Potom uviděl, jak mu Spasitel dává šat sešitý ze tří dílů, kterými jsou pokoj, láska a vytrvalost. Oděn do tohoto šatu z lásky, pokoje a vytrvalosti pak Kanisius koná dílo obnovy katolicismu. Přátelství s Ježíšem, které je středem jeho osobnosti, a je živeno láskou k Bibli, svátostem a církevním otcům, se zřetelně pojilo s vědomím, že je v církvi pokračovatelem poslání apoštolů. To nám připomíná, že každý autentický evangelizátor je vždycky nástrojem sjednocení s Ježíšem a Jeho církví a proto je plodný.
Přátelství s Ježíšem si svatý Petr Kanisius osvojil v duchovním prostředí kolínské kartouzy, v níž byl v těsném kontaktu s dvěma kartuziánskými mystiky: Johanem Lanspergerem, latinizovanou formou Lanspergius, Mikulášem von Heschem, latinizovanou formou Eschius. Postupně pak prohluboval zkušenost tohoto přátelství, familiaris stupenda nimis, kontemplací tajemství Ježíšova života, která tvoří velkou část obsahu exercicií svatého Ignáce. Jeho intenzivní zbožnost k Srdci Páně, která vyvrcholila zasvěcením apoštolské služby ve vatikánské bazilice, má právě tady svůj základ.
V kristocentrické spiritualitě svatého Petra Kanisia koření hluboké přesvědčení, že duše neobdrží pobídku k vlastní dokonalosti, pokud se denně nemodlí recitováním i myšlením, což jsou řádné prostředky, jež umožňují Ježíšově učedníkovi důvěrný život s božským Učitelem. Proto ve spisech určených k duchovní výchově lidu klade náš světec důraz na význam liturgie, komentář k evangeliu, svátky, obřad mše svaté a na další svátosti, ale zároveň se často snaží poukázat věřícím na nezbytnost a krásu každodenní osobní modlitby, která má doprovázet a prostupovat účast na veřejných bohoslužbách církve.
Jde o pobídku a metodu, jejichž hodnota zůstává nezměněna, zejména poté, co byly spolehlivě podány Druhým vatikánským koncilem v konstituci Sacrosanctum concilium: křesťanský život neroste, neživí-li se účastí na liturgii, zejména v nedělní mši svaté a v každodenní osobní modlitbě, osobním kontaktu s Bohem. Uprostřed tisíce aktivit a rozmanitých podnětů, které nás obklopují, je nezbytné nalézat každý den chvíle usebranosti před Pánem, naslouchat Mu a mluvit s Ním.
Zároveň má vždycky aktuální a trvalou hodnotu příklad, který nám svatý Petr Kanisius zanechal nejenom svými díly, ale především svým životem. Jasně učí, že apoštolské poslání je pronikavé a přináší plody spásy v srdcích pouze tehdy, když je kazatel osobním Ježíšovým svědkem, dovede být Jeho nástrojem a těsně jej s Ním spojuje víra v Jeho evangelium a v Jeho církev, mravně koherentní život a modlitba nepřetržitá jako láska. A to platí pro každého křesťana, který chce věrně a s nasazením žít svoje přilnutí ke Kristu.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
