Vatikán.
?Opuštění nebo přerušení minimální péče? pacientům ve vegetativním stadiu, včetně výživy a hydratace, lze brát jako opravdovou eutanazii ze zanedbání. To uvedl Jan Pavel II. ve svém projevu k účastníkům
Mezinárodního kongresu o Vegetativním stadiu života. Kongres na téma ?Podpora života a vegetativní stav. Vědecké pokroky a etická dilemata? organizuje Mezinárodní Federace Sdružení katolických lékařů a Papežská akademie pro život. Jednání kongresu, které probíhalo v Institutu Augustiniánů v Římě, skončilo včera. Svatý otec ve svém projevu dále řekl: ?Církev s živým zájmem, úctou a upřímnou nadějí povzbuzuje snahu lidí vědy, kteří denně, často s mnoha oběťmi, věnují svoje úsilí výzkumu, aby zlepšili možnosti diagnostiky, léčby i rehabilitace pacientů, kteří jsou plně odkázaní na péči a opatrování druhých. Jak víme, člověk ve vegetativním stádiu života neprojevuje žádnou viditelnou reakci, že si uvědomuje prostředí a zdá se, že je neschopný reagovat na jakékoliv podněty. Nemálo takových lidí se však z bezvědomí probralo, ale jiní zůstávají v tomto stavu dlouhou dobu a ani nepotřebují pomoc zvláštních přístrojů. Pro ty, co v tomto tzv. ?vegetativním stavu? jsou více než rok, byl zavedený termín ?trvalý vegetativní stav?. Ve skutečnosti však tento termín neoznačuje jinou diagnózu, ale jen vyjadřuje přesvědčení, že je statisticky málo pravděpodobné, že se takový člověk probere. Ať je tomu jakkoliv, nesmíme zapomenout či podcenit, že existují dobře dokumentované případy, kdy se takovýto člověk probral po letech a tedy lékařská věda ani dnes nemůže s jistotou říci, který z pacientů se probere a který ne. V takových situacích jsou i lidé, kteří pochybují, že tu jde ještě o lidský život, který má svoji hodnotu a důstojnost. Vůči těmto tendencím je mojí povinností zdůraznit, že hodnota a důstojnost každé lidské bytosti se nemění, ať je konkrétní stav jejího života jakýkoliv. Člověk, i když je těžce nemocný a nemůže nic dělat, nemůže mluvit, nevnímá a nereaguje, je vždy člověkem a nikdy se nestane rostlinou ani zvířetem. Tedy naši bratři a sestry, kteří se nacházejí v klinických podmínkách vegetativního života, mají svoji lidskou důstojnost a tyto lidi má zdravotnický i další personál, jakož i celá společnost a církev, morální povinnost respektovat a této odpovědnosti se nelze vyhnout. Svatý Otec ve svém projevu dále připomněl i dokument Kongregace pro nauku víry
Iura et bona, jako i svoji Encykliku
Evangelium vitae, kde se o těchto povinnostech hovoří podrobněji a v závěru vyzval k podpoře rodin, které mají mezi sebou takové těžké případy svých příslušníků. Před apoštolským požehnáním Jan Pavel II. zdůraznil přítomným slova Krista Pána: ?Cokoliv jste učinili pro jednoho z těchto mých nejmenších, mně jste učinili? (Mt 25,40).
(jis)
odeslat článek
vytisknout článek
