Rádio Vaticana

Drazí bratři a sestry,
Dnes bych rád hovořil o svaté Mechtildě (Matyldě) z Hackebornu, jedné z velkých postav kláštera v Helftě, která žila ve 13. století. Její spolusestra svatá Gertruda Veliká píše ve IV.díle knihy Liber specialis gratiae (Kniha zvláštní milosti), pojednávající o zvláštních milostech, které Bůh daroval svaté Mechtildě, následující slova: ?Toho co jsme napsali je velmi poskrovnu ve srovnání s tím, co jsme opominuli. Tyto věci publikujeme jedině ke slávě Boží a užitku bližního, protože by se nám jevilo jako nespravedlivé držet v tajnosti tolik milostí, které Mechtilda od Boha dostala - podle našeho mínění - nikoli pro sebe, ale pro nás a pro ty, kteří přijdou po nás? (Mechtilda z Hackeborn, Liber specialis gratiae, VI, 1).

Toto dílo bylo redigováno svatou Gertrudou a další spolusestrou z Helfty a má zvláštní historii. Mechtilda prošla ve svých padesáti letech těžkou duchovní krizí, spojenou s fyzickým utrpením. V této situaci svěřila dvěma přítelkyním spolusestrám jedinečné milosti, kterými ji Bůh vedl již od dětství, ale netušila, že si všechno zaznamenávají. Když se to dozvěděla, byla tím hluboce zaskočena a znepokojena. Pán ji však ujistil a dal jí pochopit, že co bylo napsáno, poslouží ke slávě Boží a prospěchu bližních (srov. ibid., II, 25; V, 20). Toto dílo je tedy hlavním pramenem, z něhož čerpáme informace o životě a spiritualitě naší světice.
Spolu s ní poznáváme rodinu barona z Hackebornu, jednu z nejurozenějších, bohatých a mocných rodin Durynska, spřízněnou s císařem Fridrichem II. a vstupujeme do kláštera v Helftě v nejslavnějším období jeho dějin. Baron již dal klášteru jednu dceru, Gertrudu z Hackeborn (1231/1232 ? 1291/1292), výjimečnou osobnost, která zastávala úřad abatyše čtyřicet let, dovedla vtisknout spiritualitě kláštera výjimečnou podobu a přivést ho k mimořádnému rozkvětu jako středisko mystiky a kultury, školy vědecké a teologické formace. Gertruda poskytovala mniškám vysokou intelektuální formaci, která jim umožňovala pěstovat spiritualitu založenou na Písmu svatém, na liturgii, na patristické tradici, na cisterciácké Řeholi a spiritualitě se zvláštní oblibou ke svatému Bernardovi z Clairvaux a Vilémovi ze Saint Thiery. Byla opravdovou učitelkou, ve všem šla příkladem, v evangelní radikalitě i v apoštolské horlivosti. Mechtilda poznala a zakusila toto kulturní a duchovní klima vytvořené její sestrou již v dětství a později tam zanechala svou osobní stopu.

Mechtilda se narodila roku 1241 či 1242 na hradě v Helftě jako třetí baronova dcera. V sedmi letech navštívila spolu s matkou sestru Gertrudu v klášteře Rodersdorf. A byla tím prostředím natolik okouzlena, že si vroucně přála do něho patřit. Vstupuje tam jako školačka a roku 1258 se stává mniškou v konventu, který se mezitím přenesl do Helfty poblíž Hackebornu. Vyznačuje se pokorou, horlivostí, laskavostí, průzračností a nevinností, důvěrností a intenzivním životem svého vztahu k Bohu, Panně Marii a svatým. Byla obdařena ušlechtilými přirozenými i duchovními kvalitami: ?věděním, inteligencí, znalostí literatury, hlasem podivuhodné něhy ? to vše ji uschopňovalo, aby byla pro klášter ze všech hledisek opravdovým pokladem? (ibid., Proemio). Jakožto ?Boží slavík? ? jak bývala nazývána ? se již v útlém mládí stala vedoucí klášterní scholy, novicmistrovou a plnila tyto služby s nadáním a nepolevující horlivostí nejenom ku prospěchu mnišek, ale kohokoli, kdo si přál čerpat z její moudrosti a dobroty.

Osvícena božským darem mystické kontemplace složila Mechtilda četné modlitby. Je mistrní věrné nauky a velké pokory, rádkyní, těšitelkou, vůdkyní v rozlišování: ?Vyučovala v míře tak hojné ? čteme opět ve zmíněné knize ? že to nikdy nebylo v klášteře vídáno, a velmi se obáváme, že už nikdy nebude viděno něco podobného. Sestry se shromažďovaly kolem ní, aby slyšely Boží slovo jako kolem nějakého kazatele. Byla útočištěm a těšitelkou všech a měla díky jedinečnému Božímu daru milost svobodně vyjevovat tajemství každého srdce. Mnohé osoby, nejenom v klášteře, ale také venkovní, řeholníci a světští lidé přicházeli zdaleka a dosvědčovali, že je tato svatá panna vysvobozovala z jejich sklíčenosti a že nezakusili nikdy takovou útěchu jako u ní. Kromě toho sepsala a učila tolika modlitbám, že kdyby měly být všechny sebrány, vytvořily by knihu rozsáhlejší než žaltář.? (Ibid., VI, 1).

Roku 1261 přišla do konventu pětiletá holčička jménem Gertruda. Byla svěřena péči sotva dvacetileté Mechtildy, která ji vychovává a vede v duchovním životě, až se z ní stane nejenom vynikající žačka, ale i její důvěrnice. Roku 1271 či 1272 vstupuje do kláštera také Mechtilda z Magdeburgu. Na stejném místě se tak nacházejí čtyři velké ženy ? dvě Gertrudy a dvě Mechtildy ? jež jsou slávou německého mnišství. Během svého dlouhého života stráveného v klášteře byla Mechtilda stižena neustálými a intenzivními bolestmi, k nimž přistupovalo také těžké pokání, které konala za obrácení hříšníků. Tímto způsobem měla až do konce svého života účast na utrpení Páně (srov. ibid., VI, 2). Modlitba a kontemplace tvořily vitální humus jejího života: zjevení, její nauka, její služba bližnímu, její putování ve víře a lásce mají zde svůj kořen a svůj kontext. V prvním díle knihy Liber specialis gratiae posbíraly redaktorky důvěrná Mechtildina sdělení vyslovená o slavnostech Páně, svatých a zejména blahoslavené Panny. Zarážející je schopnost, s níž tato světice dovedla prožívat liturgii v jejích rozmanitých - i těch nejjednodušších prvcích - a vnášet ji do každodenního mnišského života. Některé obrazy, vyjádření a aplikace jsou občas vzdáleny našemu vnímání, ale vezme-li se do úvahy klášterní život a její poslání učitelky a vedoucí chóru, stává se zřejmou její výjimečná vychovatelská a formační schopnost, která pomáhala spolusestrám intenzivně prožívat každý moment klášterního života a opírat se přitom o liturgii.

V liturgické modlitbě klade Mechtilda zvláštní důraz na modlitbu hodin, na slavení mše svaté a zejména na svaté přijímání. Tady je často uchvácena extází v hluboké důvěrnosti s Pánem v jeho planoucím nejněžnějším Srdci, v nádherném dialogu, v němž prosí o vnitřní osvícení a zároveň se přimlouvá zvláště za svou komunitu a své spolusestry. Uprostřed jsou Kristova tajemství, k nimž Panna Maria neustále odkazuje během putování po cestě ke svatosti: ?Pokud toužíš po pravé svatosti, buď nablízku mému Synu; On je svatost sama, která posvěcuje všechno? (Ibid., I, 40). V této důvěrnosti s Bohem je přítomen celý svět, církev, dobrodinci i hříšníci. Nebe a země se u ní spojují.

Její vize, její učení, události jejího života jsou popisovány výrazy, které odkazují k biblickému a liturgickému jazyku. Vysvítá odtud její hluboká znalost Písma svatého, jež bylo jejím denním chlebem. Je neustále přítomno uplatňováním jednak biblických textů čtených v liturgii, jednak symbolů, výrazů, scenérií, obrazů a postav. Nejvíce v oblibě má evangelium: ?Slova evangelia byla pro ni podivuhodnou potravou, vzbuzovala v jejím srdci takové city něhy a překypovala takovým nadšením, že často nemohla dokončit jejich četbu? Způsob jakým tato slova četla byl natolik vřelý, že v každém probouzela zbožnost. Když zpívala v chóru, byla tak zahloubána v Bohu a unesena takovou vroucností, že své city někdy projevovala gesty? Jindy byla zase vytržena v extázi a neslyšela ty, kdo ji oslovovaly a provázely a nerada věnovala pozornost vnějším věcem? (Ibid., VI, 1). V jedné z vizí ji sám Ježíš připomněl evangelium, ukázal ránu svého nejněžnějšího Srdce a řekl jí: ?Uvaž, jak nezměrná je moje láska: chceš-li ji poznat dobře, nenajdeš ji nikde vyjádřenu tak jasně jako v evangeliu. Nikdo nikdy neslyšel vyjádřit mocnější a něžnější city než tyto: Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás (Joan. XV, 9)? (Ibid., I 22).

Drazí přátelé, osobní a liturgická modlitba, zejména modlitba hodin a mše svatá jsou kořenem duchovní zkušenosti svaté Mechtildy z Hackeborn. Nechala se vést Písmem svatým, živit eucharistickým chlebem a procházela cestou niterného sjednocení s Pánem vždycky v naprosté věrnosti církvi. Toto je i pro nás mocnou výzvou k tomu, abychom zintenzivnili své přátelství s Pánem, zejména každodenní modlitbou a pozornou, věrnou a aktivní účastí na mši svaté. Liturgie je velká škola spirituality.

Učednice Gertruda popisuje působivými výrazy poslední momenty života svaté Mechtildy z Hackebornu. Byly svízelné, ale osvícené přítomností Blažené Trojice, Pána, Panny Marie, všech svatých a také pokrevní sestry Gertrudy. Když nadešla chvíle, kdy ji chtěl Pán povolat k Sobě, žádala ho, aby mohla ještě dále žít v utrpení za spásu duší a Ježíšovi se toto znamení lásky zalíbilo.
Mechtildě bylo 58 let. Poslední etapa její cesty se vyznačovala osm let trvající těžkou chorobou. Její dílo a její pověst svatosti se rychle rozšířily. Na konci její hodiny ?ji zpíval Majestát Boha.. jediná sladkost duše, která jej miluje: Venite vos, benedicti Patris mei? Pojďte, požehnaní mého Otce, pojďte a obdržíte království? a přidružil ji do své slávy? (Ibid., VI, 8).

Svatá Mechtilda z Hackebornu nás svěřuje Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Panně Marii. Vybízí nás, abychom chválili Syna Srdcem Matky a abychom chválili Matku Srdcem Syna: ?Zdravím Vás, nejctihodnější Panno, nejsladší roso, která se ve Vás šíří ze Srdce Nejsvětější Trojice; zdravím Vás ve slávě a radosti, které Vás nyní navěky naplňují, Vás, která jste na rozdíl od veškerého stvoření na zemi i na nebi byla vyvolena ještě před stvořením světa! Amen? (Ibid., I, 45).

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience