Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vážený pane ministře školství,
vážený spolubratře mons. Stacku,
dr. Naylore,
vážení otcové,
bratři a sestry v Kristu,

těší mne, že mám tuto příležitost vyslovit uznání velkému přínosu řeholníků a řeholnic v této zemi k ušlechtilému poslání vychovávat. Děkuji mladým lidem za jejich krásné písně i sestře Tereze za její slova. Jí i všem mužům a ženám, kteří zasvětili život vyučování mládeže, chci vyjádřit svou hlubokou úctu. Formujete nové generace nejenom v poznání víry, ale se všemi aspekty toho, co znamená žít jako zralí a zodpovědní občané v dnešním světě.

Jak víte, posláním učitele není jenom sdělit informace, anebo předat technickou dovednost, která přinese společnosti ekonomický prospěch. Výchova není a nesmí být chápána čistě utilitaristicky. Týká se spíše formace lidské osoby, aby byla připravena žít plným životem. Stručně řečeno, týká se výchovy k moudrosti. A pravá moudrost je neoddělitelná od poznání Stvořitele, ?neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova, i všechna rozvaha a dovednost v díle? (Mdr 7,16).

Tento nadpřirozený rozměr studia a výuky byl jasně pochopen mnichy, kteří tak významně přispěli k evangelizaci těchto ostrovů. Mám na mysli benediktiny, kteří provázeli svatého Augustina na jeho misii v Anglii, na žáky svatého Kolumbána, kteří šířili víru ve Skotsku a na severu Anglie, na svatého Davida a jeho druhy ve Walesu. Hledání Boha, které je jádrem mnišského povolání, totiž vyžaduje aktivní nasazení prostředků, jejichž pomocí ho lze poznat, tj. jeho stvoření a jeho zjevené slovo. Proto bylo přirozené, že klášter musel mít knihovnu a školu (srov. Promluva k představitelům kultury v ?College des Bernardins? v Paříži, 12. září 2008).

Právě úsilí, které vynakládali mniši, aby poznali cestu, na níž lze potkat vtělené Slovo Boží, položilo základy naší západní kultuře a civilizaci.
Když se dnes rozhlížím kolem sebe, vidím mnohé řeholníky apoštolského života, jejichž charisma zahrnuje výchovu mládeže. To je pro mne příležitost poděkovat Bohu za život a dílo ctihodné Mary Ward, jež se narodila v této zemi a jejíž průkopnická vize apoštolského řeholního života žen přinesla tolik plodů. Sám jsem byl jako mladý hoch vychováván ?anglickými pannami? a chovám k nim hlubokou vděčnost. Mnozí z vás patří k řádům, které se věnují výuce a donesly světlo evangelia do vzdálených zemí v rámci rozsáhlé misijní práce církve, a také za to vzdávám díky a dobrořečím Pánu.

Často jste založili výchovné nadace mnohem dříve, než převzal stát odpovědnost za tuto životně důležitou službu jednotlivcům a společnosti. Protože se role církve a státu na poli výchovy nadále vyvíjejí, nesmíte nikdy zapomenout, že řeholníci mají v tomto apoštolátu nabízet jedinečný přínos, kterým je především svědectví života zasvěceného Bohu, věrnost a láska ke Kristu Veleknězi. Přítomnost řeholníků v katolických školách je kromě toho mocným poukazem na jejich široce diskutovaný katolický charakter, který nezbytně musí prostupovat každým aspektem školního života. To vede k nespornému požadavku, aby obsah výuky byl vždy ve shodě s učením církve. To znamená, že život z víry musí být vůdčí silou, která je ve škole základem každé činnosti do té míry, aby poslání církve mohlo skutečně sloužit a mládež mohla objevit radost ze vstupu do Kristova ?bytí pro druhé? (srov. Spe salvi, 28).

Dříve než skončím, rád bych připojil slovo uznání těm, kteří usilují o záruky, jimiž naše školy zajišťují dětem a mládeži bezpečné prostředí. Odpovědnost za ty, kteří jsou nám svěřeni, aby byli křesťansky formováni, od nás nežádá nic menšího. Život víry může být účinně pěstován jedině tehdy, když převažuje atmosféra ohleduplné a vroucí důvěry. Věřím, že to i nadále bude rozlišujícím znamením katolických škol v této zemi.
S těmito pocity vás drazí bratři a sestry, vybízím k modlitbě.

Vážený bratře Stacku, chtěl bych vás požádat jako předsedu vedení Univerzity Saint Mary, abyste jménem koleje přijal jako dar tuto mozaiku Blahoslavené Panny Marie.

Přeložil Milan Glaser