Nový portál Vatikánského rozhlasu

Kyrgyzstán. Bývalá středoasijská republika Sovětského svazu je na pokraji humanitární katastrofy a to v důsledku násilností, které se rozpoutaly v této muslimské zemi proti obyvatelům uzbecké národnosti. Stojí za nimi patrně snahy bývalého prezidenta Kyrgyzstánu Kurmanbeka Bakijeva, který byl nucen odstoupit, našel azyl v Bělorusku a nyní se snaží destabilizovat zemi před blížícím se referendem, které má potvrdit legitimitu nynější prozatímní vlády. Do země postupně přichází humanitární pomoc. V její distribuci pomáhá také jedna z mála katolických misijních stanic v této zemi, vedená polským jezuitským misionářem O. Krzysztofem Korolczukem, který popisuje situaci přímo z dějiště střetů:

?Půlmilionové město Oš, kde ještě nedávno kypěl život; plné typických restaurací tzv. čajchanů a malebných tržišť, působí nyní jako přízrak, s výjimkou čtvrtí, obývaných Kyrgyzy. Ze spálených tržišť dosud stoupá dým zuhelnatělých plastů. Ve městě zůstaly pouze kyrgyzské obchody. Domy etnických uzbeků byly spáleny. Ulice jsou pusté, je vidět jen auta, která rychle přejíždějí z obavy před odstřelovači, kterých bylo v posledních dnech zatčeno několik stovek. Jestli byli zadrženi všichni, zatím nikdo neví. Když už boje v Oši utichly, odstřelovači a mezi nimi obyvatelé města chodili po ulicích, stříleli do lidí a vnášeli do již tak dost vystrašených obyvatel další strach a zmatek.

Nevelké oživení je vidět pouze ve čtvrtích, obývaných Kyrgyzy, a také v okolí hlavního náměstí v Oš, kde dosud stojí pomník Lenina a budovy regionálních institucí, v nichž momentálně sídlí i část prozatímní vlády. Po obvodu náměstí jsou tanky a obrněné vozy. Právě sem je přivážena nákladními vozy humanitární pomoc z Biškeku a ze zahraničí. Odtud je pak rozvážena do jednotlivých čtvrtí.

Ve městě Oš se všechno začalo 11. června po půlnoci nedaleko hotelu Alaj velmi dobře připravenou provokací sil blízkých bývalému prezidentovi Bakijevovi. Neznámí pachatelé začali střílet jak do Kyrgyzů, tak do Uzbeků. Zapůsobilo to okamžitě: Kyrgyzové se vypravili do města. Potom se odněkud vynořila zpráva o znásilňování kyrgyzských děvčat, což oficiální místa dementovala teprve před dvěma dny. Lidé v panice utíkali z míst, kde vypukly násilnosti. Uzbekové směrem ke hranici s Uzbekistánem. Na ulicích města vznikly barikády, které dosud vyznačují teritoria etnických Uzbeků s jejich typickou nízkou a hustou domovou zástavbou, tzv. machalam.

O průběhu mi vyprávěli Uzbeci, které jsem potkal v jedné ze čtvrtí, kde prohledávali zbytky svých spálených domů. Vyprávěli, že nejprve přijeli na obrněném voze vojáci nebo muži převlečení za vojáky, začali střílet po domech a za nimi dav lidí, který začal rabovat. Ukradený dobytek byl odveden pryč, domy zapáleny. Sám jsem viděl spálené budovy školy č. 13 a zdravotnické ordinace. Ve městě není plyn. Obchody jsou zavřené. Obyvatelům je dodávána humanitární pomoc, hlavně mouka, makarony a trochu másla. Chybí však hygienické prostředky, zejména pro malé děti, kterým se také nedostává mléka. Uzbekové mají strach přijít si pro humanitární pomoc a vládní síly se zase bojí chodit do uzbeckých čtvrtí. Včera se objevily v některých částech města potraviny, přivezené z nedalekých vesnic. Lidem však začínají docházet peníze, protože většina obyvatel města žije ze dne den a nyní ani neexistují pracovní místa.

Uzbekové s velkou bolestí vyprávějí o obětech těchto dní, ale nedovedou udat jejich počet. Oficiální údaje hovoří jen o osobách, které byly přivezeny do nemocnice anebo v nemocnici zemřely. Ty, které zemřely na místě tragédií nikdo zatím nespočítal.

Do města Oš jsem přijel v sobotu, abych pomohl s humanitární pomocí americké organizaci Catholic Relief Services, jejichž šéf Andrew Shiefir přiletěl do Oš. Už čtvrtý rok sem z Džalalabádu pravidelně přijíždí každou neděli kněz, aby sloužil mši a měl katechezi pro hrstku katolíků polského a německého původu. Některé rodiny jsou smíšené s etnickými Uzbeky. Většina z nich ovšem pomýšlí na co nejrychlejší odchod z města.

Z Uzbekistánu se z uprchlických táborů někteří vracejí domů. Tábory jsou rovněž na naší straně hranice. Jsou v nich ti, kteří nebyli vpuštěni do Uzbekistánu, protože hranice byla v úterý uzavřena. Někteří se bojí vrátit domů, protože situace je stále napjatá v souvislosti s blížícím se ústavním referendem, které bude zároveň legitimizovat prozatímní vládu. Silám bývalého prezidenta Bakijeva bude záležet na tom, aby se referendum nezdařilo. Existuje proto obava před dalšími provokacemi tentokrát na severu země.?

Říká misionář z Kyrgyzstánu O. Krzysztof Korolczuk SI.

(mig)