Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Před 25 lety, 4. března 1979 byla ohlášena první encyklika Jana Pavla II. Redemptor hominis. ?Chtěl jsem, aby se stala velkým hymnem radosti z faktu, že člověk byl spasen skrze Krista ? spasen na duchu a těle,? řekl Jan Pavel II. v rozhovoru s Georgem Weiglem, autorem biografické knihy Svědek naděje.

Encyklika Redemptor hominis (Vykupitel člověka) představila světu náčrt křesťanského humanismu, promýšleného řadu let knězem, biskupem a kardinálem Wojtylou a zároveň program pontifikátu Jana Pavla II. Hledí totiž do budoucnosti, mluví o novém adventu církve i světa, v očekávání Velkého Jubilea roku 2000; jubilea, které předkládá k reflexi ústřední tajemství křesťanské víry ? Vtělení Slova.

?Skrze Kristovo vtělení dal Bůh lidskému životu rozměr, který mu chtěl dát od samého počátku,? píše Jan Pavel II.

Vtělení je výsostným dokladem Božího otcovství, jeho láskyplného vztahu k člověku. A na druhé straně Boží Syn potvrzuje ?velikost, hodnotu a důstojnost? člověka; Boží lásky, která dává sebe, je větší než hřích, než odcizení a každá lidská slabost. Křesťanství má co říct dnešnímu světu: radostnou zvěst, evangelium.

Z této perspektivy je třeba pohlížet na další témata, jako jsou lidská práva nebo ekumenismu. Církev musí střežit lidskou svobodu, aby se nezpronevěřila Boží lásce, která stvořila svět a zachovává ho při životě. Pravá svoboda pak ze své podstaty hledá pravdu. Lásku nacházíme ve svobodě a svoboda vede k pravdě ? v tom tkví podstata křesťanského humanismu.

Jan Pavel II. v encyklice Redemptor hominis analyzuje také situaci současného světa, do kterého církev se svým poselstvím, zakotveným v nevyčerpatelné lásce Boží musí vstupovat. Moderní svět ?žije ve stále větším strachu,? obává se sebezničení, katastrofických scénářů, daných obecně vnímanou propastí mezi technickými schopnostmi a morálním charakterem. Odpověď na strachy dneška je třeba hledat v důstojnosti lidské osoby, které Bůh dal vládu nad stvořeným řádem. Jediný pravý pokrok je v úsilí více ?být?, v pochopení, že lidská přirozenost je morální a duchovní.

Odpověď na hrozby totalitních systémů, terorismu a rozpadu hodnot se hledá ve formulaci lidských práv. Do jejich čela řadí Jan Pavel II. od počátku svého pontifikátu náboženskou svobodu. Ne ovšem jako protěžování svých zájmů, ale jako výsledek pozorného uvažování o člověku. V jeho první encyklice proto nemohl chybět apel směrovaný do světa za železnou oponou, odkud do Vatikánu přišel:

?Omezování náboženské svobody a její porušování je v rozporu s lidskou důstojností a s objektivními lidskými právy... jde nepochybně o radikální nespravedlnost vůči tomu, co je obzvláště hluboko vštípeno člověku a co je autenticky lidské. Vždyť dokonce i nedostatek náboženského cítění a ateismus jsou jako lidské fenomény pochopitelné jen ve vztahu k náboženství a víře. Je proto těžké přijmout třeba i jen z "čistě lidského hlediska" postoj, která dává jen ateistům práva ve veřejném a společenském životě, zatímco věřící... jsou sotva trpěni, anebo se s nimi jedná jako s druhořadými občany, anebo jsou ? a to se skutečně děje ? zcela zbaveni občanských práv.?

Křesťanský humanismus, hluboce zakotvený v evangelijní zvěsti o Boží lásce k člověku, a lidská situace, která je - parafrázováno slovy sv. Augustina neutěšená, dokud nespočine a pokud nespočívá v Bohu ? to je pozice, kterou v encyklice Redemptor hominis Jan Pavel II. předložil jako východisko ze skepse a strachu současného světa. Jak aktuální zůstává ? obecně i pro každého křesťana, který opět stojí na prahu postní doby - si pro osobní inspiraci poslechněme ještě v jedné citaci:

?Ježíš Kristus vychází člověku vstříc v každé době, i v dnešní, stejnými slovy: "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." V těchto slovech je skryt jeden základní požadavek, zároveň však i výstraha. Požadavkem je čestný poměr k pravdě jako podmínce opravdové svobody, kdežto výstraha nás upozorňuje, abychom se vyvarovali každé zdánlivé, povrchní a jednostranné svobody, takové, která neproniká celou pravdu o člověku a o světě. I dnes, po dvou tisících letech se nám Kristus jeví jako ten, kdo přináší člověku svobodu založenou na pravdě, kdo osvobozuje člověka od toho, co ho omezuje, co ho pokřivuje, co tuto svobodu láme u samých kořenů, v jeho duši, srdci a vědomí.?

Zpracováno na základě: Redemptor Hominis, Encyklika Jana Pavla II. Vykupitel světa, Nakladatelství Zvon, Praha 1996. George Weigel, Životopis papeže Jana Pavla II., Nakladatelství Práh, Praha 2000, s. 288-289.

(job)