Rádio Vaticana

Vatikán. Během vigilie slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na závěr Kněžského roku, odpověděl Benedikt XVI. na 5 otázek, které mu položili kněží pěti kontinentů. Jednu z těchto improvizovaných odpovědí vám dnes přinášíme. O. Mathias Agnero z afrického státu Pobřeží slonoviny se zeptal:

Otázka:

?Vy jste papežem-teologem, zatímco my, čteme nanejvýš nějakou tu učebnici teologie. Máme dojem, že došlo k určitému rozkolu mezi teologií a věroukou a ještě více mezi teologií a spiritualitou. Je zapotřebí, aby studium nebylo jenom akademické, ale živilo také naši spiritualitu. Tuto potřebu cítíme také přímo v kněžské službě. Někdy se zdá, že teologie nemá ve svém středu Boha, Ježíše Krista, ale jakási gusta a rozšířené tendence, takže šíří spíše subjektivní názory a rovněž tak do církve proniká nekatolické myšlení. Jak se neztratit v našem životě, v naší službě, když je víra posuzována tímto světem a nikoli naopak? To nás poněkud zneklidňuje??

Benedikt XVI.:

?Dotýkáte se velmi obtížného a bolestného problému. Skutečně existuje teologie, která chce být především akademická a vypadat vědecky. Přitom však opomíjí živoucí realitu: přítomnost Boha, Jeho přítomnost mezi námi, Jeho slova k dnešku, která nejsou jen věcí minulosti.
Již sv. Bonaventura ve své době rozlišoval dvě formy teologie. Říkal: ?Existuje teologie, která vychází z arogance rozumu, jenž se chce všeho zmocnit. Boha převádí z podmětu na předmět, který studujeme, zatímco by měl být podmětem, který nás oslovuje a vede.?

Tato znetvořená teologie se skutečně vyskytuje; je to arogance rozumu, neživí víru a zatemňuje přítomnost Boha ve světě. Potom je tu však teologie, která chce z lásky více poznat milovaného, je podněcována a vedena láskou. To je pravá teologie, protože vychází z lásky k Bohu, ke Kristu; chce vstoupit hlouběji do společenství s Kristem.

Pokušení dneška jsou skutečně obrovská. Především bývá vnucován určitý druh moderní vize světa (Bultmann, "modernes Weltbild"), která se stává posledním kritériem. Co není podle této moderní vize světa možné, nikdy se prý nestalo... A tak je podle tohoto kritéria všechno tak, jako to bylo vždycky. Všechny historické události jsou jakoby téhož druhu, a novost evangelia je předem vylučována. Je vyloučen zásah Boha: opravdová novost, která je radostí naší víry. Co dělat?

Řekl bych nejprve teologům: buďte odvážní. A chtěl bych také poděkovat mnoha teologům, kteří odvádějí dobrou práci. Existuje znetvořená teologie, to víme, ale ve všech částech světa je také mnoho teologů, kteří opravdu žijí z Božího Slova, živí se meditací, žijí vírou církve a chtějí napomáhat tomu, aby víra byla přítomna v našem dnešku. Těmto teologům bych chtěl upřímně poděkovat.

Všem teologům bych rád řekl: Nemějte strach z tohoto přeludu vědeckosti!? Sleduji teologii od roku 1946, kdy jsem ji začal studovat a viděl jsem tedy tři generace teologů. Mohu říci, že hypotézy, které byly v oné době a potom v 60. a 80. letech nejnovější a absolutně vědecké, téměř absolutně dogmatické, mezitím zestárly a dnes už neplatí! Mnohé z nich dnes vypadají skoro směšně? (potlesk).

Je proto třeba mít odvahu odporovat zdánlivé vědeckosti, nepodřizovat se všem momentálním hypotézám, ale vycházet při přemýšlení z víry církve, která je přítomna ve všech dobách a otevírá nám přístup k pravdě. Je tu například pozitivistický rozum, který vylučuje trascendenci jako nepřístupnou. To však není pravý rozum! Tento slabý rozum, který prezentuje pouze experimentální věci, je ve skutečnosti rozumem nepostačujícím. My teologové musíme používat rozum v plné šíři, ve které se Bůh projevuje a která je otevřena pro velikost Boha. Musíme mít odvahu překročit pozitivizmus až k novému experimentu, který Bůh koná s námi a my s Bohem. To mi připadá velmi důležité. Mít tedy odvahu pro velikost a šíři rozumu, mít pokoru nepodřizovat se všem momentálním hypotézám, žít velikost víry církve všech dob... neexistuje žádná většina převažující nad většinou svatých: pravou většinou jsou v církvi svatí a podle svatých se musíme orientovat? (potlesk)

Totéž bych dále řekl seminaristům a kněžím: nezapomeňte na to, že Písmo svaté není izolovanou knihou; žije v živém společenství církve, jež je v průběhu staletí stále tímtéž podmětem, který zaručuje přítomnost Božího Slova. Pán nám daroval církev jako živý podmět spolu s její strukturou biskupů, kteří mají společenství s papežem. A tato velká realita biskupů světa ve společenství s papežem je trvalou zárukou svědectví pravdy. Důvěřujme tomuto nepřetržitému magisteriu společenství biskupů s papežem, které reprezentuje přítomnost Slova. Důvěřujme v život církve a buďme také kritičtí.

Teologická formace, - a to bych chtěl zdůraznit seminaristům ? je velmi důležitá. V naší době musíme znát dobře Písmo svaté, také kvůli útokům sekt. Musíme být skutečnými přáteli Slova, musíme také znát myšlenkové proudy naší doby, abychom mohli rozumně odpovídat a ? jak říká sv. Petr ? podávat ?důvody naděje?. Formace je velmi důležitá. Musíme být také kritičtí a kritérium víry je kritériem, jímž měříme také teology a teologie. Papež Jan Pavel II. nám daroval absolutně jisté kritérium v Katechismu katolické církve. Tady vidíme, kam spěje teologie přijatelná či nepřijatelná. Doporučuji proto četbu a studium tohoto textu. Tak budeme moci jít kupředu. S touto teologií, jež je v pozitivním smyslu kritická; kritická k módním tendencím a otevřená k opravdové novosti, k nevyčerpatelné hloubce Božího Slova, jež se jeví nově ve všech dobách, včetně té naší.?

Řekl Benedikt XVI. ve své improvizované odpovědi na jednu z pěti otázek z řad kněží na náměstí sv. Petra na závěr Kněžského roku.

PLNÉ ZNĚNÍ VŠECH ODPOVĚDÍ Benedikta XVI. na otázky kněží je ZDE

(mig)