Nový portál Vatikánského rozhlasu

s radostí zdravím patriarchy a biskupy různých církevních společenství Blízkého východu, kteří při této příležitosti přijeli na Kypr, a děkuji zvláště nejdůstojnějšímu otci Youssefovi Soueifovi, maronitskému arcibiskupovi Kypru, za jeho přivítání na začátku mše svaté. Co nejsrdečněji zdravím také Jeho Blaženost Chrysostoma II.

Dovolte mi, abych vám řekl, jak jsem šťastný, že mám možnost slavit eucharistii spolu s tolika věřícími Kypru, země požehnané apoštolskou prací svatých Pavla a Barnabáše. Všechny vás co nejsrdečněji zdravím a děkuji vám za pohostinnost a velkorysé přijetí, které jste mi prokázali. Zvláštní pozdrav patří imigrantům z Filipín a Srí Lanky a dalším společenstvím imigrantů, kteří tvoří významnou skupinu katolického obyvatelstva ostrova. Modlím se, aby vaše zdejší přítomnost mohla obohatit působení i kult farností, ke kterým náležíte, a abyste se mohli těšit z duchovní opory starodávného křesťanského dědictví země, kterou jste si vybrali za svůj domov.

Dnes slavíme slavnost Těla a Krve Páně, Corpus Christi, název, který tento svátek dostal na Západě, je užíván v tradici církve k označení třech odlišných skutečností: fyzického těla Kristova, narozeného z Panny Marie, jeho eucharistického těla, nebeského chleba, kterým se sytíme v této velké svátosti, a jeho církevního těla, církve. Rozjímáním o těchto různých aspektech Corpus Christi dosáhneme hlubšího porozumění tajemství společenství, které spojuje všechny, kteří patří ke Kristu. Všichni, kdo se sytí tělem a krví Krista v eucharistii, jsou Duchem Svatým shromážděni v jediném těle (srov. II. Eucharistická modlitba), aby tvořili jediný svatý lid Boží. Tentýž Duch Svatý, který sestoupil v jeruzalémském večeřadle na apoštoly, působí při každém slavení mše svaté s dvojím cílem: posvětit dary těla a krve Kristovy a naplnit ty, kteří se živí těmito svatými dary, aby se mohli stát jediným tělem a jediným duchem v Kristu.

Svatý Augustin tento proces velkolepě vysvětluje (srov. Sermone 272). Připomíná nám, že chléb není zhotoven z jediného, ale z mnoha zrn. Dříve než se z nich stane chléb, musejí být rozdrcena. Činí zde narážku na exorcismus, kterému se katechumeni musejí podrobit před svým křtem. Každý z nás, kdo patříme k církvi, potřebuje vyjít z uzavřeného světa vlastní individuality a přijmout společnost těch, kteří s ním sdílejí chléb. Východiskem mého myšlení už nemá být ?já?, ale ?my?. Právě proto se každý den modlíme k Otci ?našemu? za ?náš? chléb vezdejší. První předpoklad ke vstupu do božského života, k němuž jsme povoláni, je zboření přehrad mezi námi a našimi bližními. Potřebujeme se osvobodit od všeho, co nás blokuje a izoluje: vzájemný strach a nedůvěra, lakota a sobectví, nedostatek vůle k přijetí rizika zranitelnosti, kterému se vystavujeme, když se otevíráme lásce.

Jakmile jsou pšeničná zrna rozdrcena, mísí se z nich těsto a peče se. Tady svatý Augustin odkazuje na ponoření do křestní vody, po němž následuje svátostný dar Ducha Svatého, který prostupuje srdce věřících ohněm Boží lásky. Proces, který spojuje a mění zrna v jediný chléb, nám předkládá sugestivní znázornění sjednocujícího působení Ducha Svatého na členy církve, ke kterému dochází výhradně při slavení eucharistie. Církevním tělem Krista se stávají účastníci této velké svátosti, když se sytí jeho eucharistickým Tělem. Svatý Augustin pro povzbuzení říká: ?Buď tím, co můžeš vidět, a obdržíš to, co jsi.?

Tato silná slova nás vybízejí k velkorysé odpovědi na pozvání ?být Kristem? pro ty, kteří jsou kolem nás. Nyní jsme my Jeho tělem na zemi. Můžeme parafrázovat slavnou větu, připisovanou svaté Terezii z Avily: jsme oči, jimiž se jeho soucit dívá na potřebné, jsme ruce, které vztahuje k žehnání a uzdravování, jsme nohy, kterými si slouží, aby šel vykonat dobro, a jsme rty, které hlásají jeho evangelium. Je tedy důležité vědět, že když se takto účastníme jeho díla spásy, nepřipomínáme si nějakého mrtvého hrdinu pokračováním toho, co činil. Naopak. Kristus žije v nás, svém těle, církvi, svém kněžském lidu. Když se Jím sytíme v eucharistii a přijímáme Ducha Svatého do našich srdcí, stáváme se opravdu Kristovým tělem, které jsme přijali, jsme opravdu ve společenství s Ním i s ostatními, skutečně se stáváme Jeho nástroji a svědčíme o něm před světem.

?Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši? (Sk 4,32). V prvotním křesťanském společenství, které se sytilo u Pánova stolu, vidíme účinky sjednocujícího působení Ducha Svatého. Dávali svůj majetek do společného, neboť se vzdávali každého hmotného dobra z lásky k bratřím. Nalezli správné řešení svých odlišností, jak to vidíme například na řešení sporu mezi Helénisty a Hebreji ohledně každodenního rozdělování (srov. Sk 6,1-6). Později jeden komentátor řekl: ?Vidíš, jak se křesťané navzájem milují a jsou připraveni jeden za druhého zemřít.? (Tertullián, Apologie 39) Jejich láska se vůbec neomezovala jenom na jejich věřící přátele. Nikdy se nepovažovali za jediné privilegované příjemce božské přízně, ale za posly vyslané rozsévat až na konec země dobrou zprávu o spáse skrze Krista. A tak se stalo, že poselství, které Vzkříšený Pán svěřil apoštolům, se rozšířilo po celém Blízkém východě a odtud do celého světa.

Αγαπητοί εν Χριστώ αδελφοί και αγαπητές αδελφές, σήμερα είμαστε καλεσμένοι σαν ένα σωμα και μιά ψυχή να εξετάσουμε σε βάθος την κοινωνία μας με τον Κυριον και με τον πλησίον και να τον μαρτυρήσουμε μπροστά σε ολο τον κόσμο.
(Drazí bratři a sestry v Kristu, dnes jsme povoláni tak jako oni, abychom byli jedním srdcem a jednou duší tím, že budeme prohlubovat své společenství s Pánem a mezi sebou, a abychom byli jeho svědky před světem.)

Jsme povoláni překonávat své odlišnosti, šířit pokoj a smíření tam, kde jsou konflikty, a nést světu poselství naděje. Jsme povoláni věnovat svou pozornost potřebným, velkoryse sdílet svůj pozemský majetek s těmi, kteří mají méně štěstí než my. A jsme povoláni k nepřetržitému hlásání smrti a vzkříšení Páně, dokud On nepřijde. Skrze něho, s ním a v něm, v jednotě, kterou Duch Svatý dává církvi, vzdávejme čest a slávu Bohu, našemu nebeskému Otci společně se všemi anděly a svatými, kteří mu navěky zpívají chválu. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie