Drazí bratři a sestry,
Po velikonoční době, která se skončila Letnicemi minulou neděli, se liturgie vrátila k takzvanému mezidobí. Neznamená to však, že by tím mělo polevit nasazení křesťanů, ba naopak. Vstupem do božského života skrze svátosti jsme denně voláni k tomu, abychom se otevírali na působení milosti a činili pokroky v lásce k Bohu a bližnímu. Tato neděle Nejsvětější Trojice v určitém smyslu rekapituluje zjevení Boha, jež se naplnilo velikonočním mystériem: smrtí a vzkříšením Krista, Jeho nanebevstoupením na pravici Boží a sesláním Ducha svatého. Lidská mysl a řeč nedovedou adekvátně vysvětlit vztah, který existuje mezi Otcem, Synem a Duchem svatým. Církevní otcové se však přesto snažili popsat mystérium Trojjediného Boha, které prožívali v hluboké víře ve své existenci.
Božská Trojice si totiž dnem našeho křtu činí příbytek v nás: ?Já tě křtím ? říká vysluhující ? ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého?. Jméno Boží, ve kterém jsme pokřtěni, si připomínáme pokaždé, když se označujeme znamením kříže. Teolog Romano Guardini v souvislosti se znamením kříže podotknul: ?konáme jej před modlitbou, aby? nás duchovně uspořádalo a byli jsme myšlenkami, srdcem a vůlí soustředěni v Bohu; a po modlitbě, aby v nás zůstalo to, co nám Bůh dal. Objímá celé naše bytí, tělo i duši,? a všechno je tak zasvěcováno jménu Trojjediného Boha? (Lo spirito della liturgia. I santi segni, Brescia 2000, 125-126).
Znamení kříže a jméno živého Boha tedy obsahuje zvěst, která rodí víru a inspiruje modlitbu. A tak jako Ježíš slibuje apoštolům, že ?až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy? (Jan 16,13), tak je tomu v nedělní liturgii, když kněží rozdávají týden po týdnu chléb Slova a Eucharistii. Také svatý farář arský připomínal svým věřícím: ?Kdo přijal vaši duši jako první, když přišla na svět? Kněz. Kdo ji připraví a naposledy omyje krví Ježíše Krista, aby stanula před Bohem? ? opět kněz? (List na zahájení Kněžského roku).
Drazí přátelé, osvojme si modlitbu svatého Hilaria z Poitiers, který se modlil takto: ?Uchovej nedotčenu tuto pravou víru, která je ve mne, a zároveň mi až do mého posledního dechu ponech tento hlas mého svědomí, abych zůstal vždy věrný tomu, co jsem vyznal při svém znovuzrození, když jsem byl pokřtěn v Otci i Synu i Duchu svatém.? (De Trinitate, XII, 57, CCL 62/A, 627). Prosme o ochranu Blahoslavenou Pannu Marii, první stvoření, ve kterém plně přebývala Nejsvětější Trojice, abychom mohli dobře pokračovat na naší pozemské pouti.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
