Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Popeleční středou dnes začínáme postní dobu, cestu, která se odvíjí čtyřicet dnů a vede nás k radosti života Pánových Velikonoc. Na této duchovní cestě nejsme sami, protože církev nás hned od začátku provází a podporuje Božím Slovem, které podává program duchovního života i postního snažení, a milostmi svátostí.

Slova apoštola Pavla nám dávají jedno přesné doporučení: ?Napomínáme vás, abyste nepřijali milost Boží nadarmo? hle, teď je ta doba příhodná, teď je ten den spásy!? (2 Kor 6,1-2). Z křesťanského hlediska je ve skutečnosti každá doba příhodná a každý den je třeba nazývat dnem spásy, ale liturgie církve vztahuje tato slova zcela zvláštním způsobem na dobu postní. To že je čtyřicet dní přípravy na Velikonoce příhodnou dobou milosti, můžeme pochopit právě ve výzvě, kterou se k nám obrací strohý obřad udělování popelce a která se vyjadřuje v liturgii dvěma formulacemi: ?Čiňte pokání a věřte evangeliu? a ?Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš?.

První výraz poukazuje na obrácení, slovo, které je třeba přijmout v jeho mimořádné vážnosti pochopením překvapivé novosti, která z něj vyzařuje. Výzva k obrácení, totiž obnažuje a usvědčuje snadnou povrchnost, kterou se velmi často vyznačuje náš život. Obrátit se, znamená změnit směr na cestě našeho života, nikoli však nějakým nepatrným poopravením, ale obrácením jeho směru ve vlastním a pravém smyslu slova. Obrátit se, znamená jít proti proudu, jímž je povrchní, nedůsledný a iluzorní životní styl, který nás často strhává, ovládá, činí z nás otroky zla nebo zkrátka vězně morální průměrnosti. Obrácení totiž míří k vysokému měřítku křesťanského života; svěřuje se živému a osobnímu evangeliu, kterým je Ježíš Kristus. Jeho osoba je posledním cílem a hlubokým smyslem obrácení. On je cestou, na kterou jsou v životě všichni povoláni vstoupit, nechávat se osvěcovat jeho světlem a podporovat jeho silou, která vede naše kroky. Obrácení tak ukazuje svou krásnější a přitažlivou tvář. Není to pouhé morální rozhodnutí, které napravuje naše životní počínání, nýbrž rozhodnutí víry, které nás cele vtahuje do vnitřního společenství s živou a konkrétní osobou Ježíše. Obrátit se a věřit v evangelium, nejsou dvě různé nebo jen vedle sebe postavené věci, ale vyjadřují tutéž realitu. Obrácení je naprosté přitakání toho, který odevzdává své bytí evangeliu a svobodně odpovídá Kristu, jenž se první odevzdává člověku jako cesta, pravda a život, jako ten, který jediný jej osvobozuje a zachraňuje. Právě to je smyslem prvních slov, jimiž - podle Markova evangelia - Ježíš zahajuje hlásání Božího evangelia: ?Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; obraťte se a věřte evangeliu? (Mk 1,15).

?Obraťte se a věřte evangeliu? nestojí pouze na začátku křesťanského života, ale provází veškeré jeho kroky, trvá, obnovuje se, šíří se a rozvětvuje do všech jeho projevů. Každý den je příhodnou dobou milosti, protože každý den nás povzbuzuje, abychom se odevzdali Ježíšovi, měli v Něho důvěru, zůstávali v Něm, sdíleli jsme s Ním Jeho životní styl, učili se od Něho pravé lásce, následovali Jej v každodenním plnění Otcovy vůle - jediného velkého zákona života. Každý den, přestože nechybějí obtíže a námahy, únava a pády, přestože jsme pokoušeni opustit cestu následování Krista a uzavřít se v nás samotných, v našem sobectví, aniž bychom si všimli své potřeby otevřít se lásce Boží v Kristu, abychom žili toutéž logikou spravedlnosti a lásky.

V letošním Poselství k postní době jsem připomněl, že ?je třeba mít pokoru, abychom přijali, že pouze někdo druhý nás může osvobodit od našeho vlastního já a darovat nám na oplátku sebe sama. Toto se zvláštním způsobem uskutečňuje ve svátostech smíření a eucharistie. Díky působení Krista můžeme vejít do "větší" spravedlnosti, spravedlnosti lásky (srov. Řím 13,8-10), spravedlnosti toho, kdo se v jakékoli situaci pokládá spíš za dlužníka než za věřitele, protože přijal víc, než v co mohl doufat.? (Osservatore Romano, 5.února 2010).

Příhodná doba milosti postní doby nám svůj duchovní smysl ukazuje také prostřednictvím starobylé formulace: ?Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš?, kterou pronáší kněz, když označuje naše čelo troškou popela. Jsme tak nasměrováni k počátkům lidských dějin, kdy Hospodin řekl Adamovi po prvotním provinění: ?V potu tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do hlíny, vždyť z ní jsi byl vzat. Ano, jsi prach a do prachu se vrátíš.? (Gen 3,19). Zde nás Boží slovo odkazuje na naši křehkost, ba přímo k naší smrti, jež je její krajní formou. Před vrozeným strachem z konce a ještě více v kontextu kultury, která se tolika způsoby snaží cenzurovat realitu a zkušenost smrti, nám postní liturgie na jedné straně připomíná smrt a vybízí nás k realismu a rozvážnosti, ale na druhé straně nás vede především k chápání a žití oné neočekávané novosti, kterou křesťanská víra uvolňuje v samotné realitě smrti.

Člověk je prach a v prach se navrátí, ale je v Božích očích drahocenným prachem, protože Bůh člověka stvořil a určil k nesmrtelnosti. Liturgická formulace ?Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš? tak nachází plnost svého významu ve vztahu k novému Adamovi, Kristu. Také Pán Ježíš chtěl dobrovolně sdílet s každým člověkem úděl křehkosti, zejména prostřednictvím své smrti na kříži. Avšak právě tato smrt, naplněná jeho láskou k Otci a lidstvu byla cestou ke slavnému zmrtvýchvstání, jímž se Kristus stal zdrojem milosti, dávané těm, kteří v Něho věří a dostávají účast na samotném božském životě. Tento život, který nebude mít konce, se uskutečňuje již v pozemské fázi našeho bytí, ale bude dovršen teprve ?vzkříšením těla?. Nepatrné gesto označení popelem nám odhaluje jedinečné bohatství svého významu. Je to pozvánka prožít postní dobu jako uvědomělejší a intenzivnější ponoření do Kristova velikonočního tajemství, do Jeho smrti a zmrtvýchvstání prostřednictvím účasti na eucharistii a na životě lásky, která se rodí z eucharistie a v ní nachází své dovršení. V označování popelem obnovujeme náš závazek následovat Ježíše, nechávat se proměňovat jeho velikonočním tajemstvím, abychom vítězili nad zlem a konali dobro, abychom nechali zemřít našeho ?starého člověka? svázaného s hříchem a ?novému člověku? proměněnému Boží milostí umožnili, aby se narodil.

Drazí přátelé! Nastupujeme příkrou cestu postní doby. Vzývejme proto s obzvláštní důvěrou ochranu a pomoc Panny Marie. Ona, první věřící v Krista, ať nás provází během těchto čtyřiceti dnů intenzivní modlitby a upřímného pokání, abychom očištěni a zcela obnoveni v mysli a na duchu došli ke slavení velkého tajemství Velikonoc jejího Syna.
Všem přeji požehnanou postní dobu!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience