Vatikán.
Členové Mezinárodní teologické komise, kteří se tento týden účastní ve Vatikánu svého plenárního zasedání, slavili dnes ráno spolu s Petrovým nástupcem mši svatou. Benedikt XVI. při té příležitosti pronesl improvizovanou homilii, ve které se dotkl tématu plenárního zasedání zmíněné komise, totiž metody teologického bádání. Držel se přitom dnešní pasáže z Lukášova evangelia, ve které Pán Ježíš velebí Otce za to, že skryl před moudrými a chytrými svá tajemství a odhalil je maličkým.
?Pánova slova z evangelia, která jsme právě vyslechli, jsou výzvou pro nás teology, nebo možná lépe řečeno, pozváním ke zpytování svědomí: Co je to teologie? Co jsme my teologové? Jak pěstovat dobře teologii? Pán chválí Otce za to, že ukryl veliké tajemství Syna, trojiční tajemství, kristologické tajemství před moudrými a chytrými. Oni jej nepoznali, ale zjevil ho maličkým, řecky nepioi, těm, kteří nejsou učení, kteří nemají vznešenou kulturu. Jim bylo toto velké tajemství zjeveno.?
Benedikt XVI. pak poukazuje na to, že Ježíš tímto vzletným prohlášením, jen popsal okolnosti svého vlastního života. Znalci Písma umějí podávat informace, jako v případě tří mudrců z Východu, kteří se ptají na místo Mesiášova narození, ale sami necítí potřebu se do Betléma podívat. Informace, které podávají, jejich život neformují, a proto jim zůstává tajemství skryto. Zjeveno je maličkým Matce Páně, římskému setníkovi.
?Vzniká však otázka: proč je tomu tak? Je křesťanství náboženstvím hlupáků, osob bez kultury a bez formace? Hasne víra tam, kde se probouzí rozum? Jak je to? Možná musíme znovu nahlédnout do dějin. Podíváme-li se do všech staletí, platí to, co říká Ježíš. Nicméně, zůstává určitý druh maličkých, kteří jsou současně učení. Pod křížem stojí matka Páně, pokorná služebnice Páně a vznešená žena osvícená Bohem. A stojí tam také Jan, rybář od Galilejského jezera, onen Jan, který bude právem církví nazván teolog, protože skutečně dovedl vidět tajemství Boha a zvěstovat ho.
?
Zdá se, že existuje dvojí způsob užití rozumu a dvojí způsob, jak být moudrými nebo maličkými. Je tu autonomní způsob užití rozumu, který se staví nad Boha, v celém spektru věd, počínaje přírodními vědami, kde je metoda vhodná ke zkoumání matérie zevšeobecněna. V této metodě není pro Boha místo, Bůh tedy neexistuje. A stejně tak v teologii: loví se ve vodách Písma svatého za pomocí sítě, která umožňuje chytat jen určitou velikost ryb, a ty, které se vymykají této míře, chytit nelze, a tudíž nemohou existovat. A tak se velké tajemství Ježíše, Syna, který se stal člověkem, redukuje na jakéhosi historického Ježíše, skutečně tragickou postavu, přízrak bez těla a kostí, někoho, kdo zůstal v hrobě, rozpadnul se a je skutečně mrtev. Tato metoda dovede chytit určité ryby, ale vylučuje velké tajemství, protože člověk sám ze sebe činí míru, podléhá pýše, která je současně velkou hloupostí, jež absolutizuje určité metody, které nejsou vhodné na velké skutečnosti. Upadá do téhož akademického cítění, jaké jsme viděli u zákoníků, kteří odpovídají mudrcům: mne se to netýká, zůstávám nad svou existencí, nedotčený? Specializace, která vidí všechny detaily, ale už nevidí celek.
Člověk, který uznává, kým je, uznává svou míru a velikost Boží, otevírá se v pokoře na novost Božího jednání. A právě tak, uznáním své malosti, stává se maličkým, takovým jakým je, a dostává se mu pravdy. Tak přicházíme k této jiné moudrosti a rozumnosti, která nevylučuje tajemství, nýbrž je společenstvím s Pánem, na kterém spočívá moudrost, rozumnost a pravda.?
PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
