Rádio Vaticana

Brescia. Jak jsme vám slíbili, vracíme se k odpolednímu programu nedělní návštěvy Svatého otce v Brescii. Krátce před sedmnáctou hodinou dorazil Benedikt XVI do nedaleko ležící obce Concesio, kde se narodil Giovanni Battista Montini ? pozdější papež Pavel VI. Benedikt XVI. si nejprve prohlédl jeho rodný dům a v půl šesté se účastnil inaugurace nového sídla Institutu Pavla VI. V auditoriu Vittorio Montini pak za účasti mnoha osobností ze světa církevního (kard. Martini, kard. Tettamanzi) a občanského (italská ministryně školství Gelmini) předal Mezinárodní cenu Pavla VI. Ocenění poprvé v historii nezískala osobnost ale ediční řada francouzského nakladatelství Cerf Sources Chrétiennes, v níž vycházejí kritické texty patristických děl. Na začátku 40.let minulého století ji založili Henri de Lubac a Jean Danielou.

Benedikt XVI. při inauguraci povzbudil k ?představování osobnosti a učení tohoto velkého papeže nejenom z hlediska hagiografického a oslavného, ale spíše vědeckým bádáním?. V souvislosti s udělením letošní Mezinárodní ceny Pavla VI., vyzdvihl jeho schopnost vychovávat, která je důležitá především dnes v ?nouzovém stavu v oblasti výchovy?. Připomněl tak programovou tezi Giovanni Battisty Montiniho, napsanou už v roce 1931:

?Chtěl bych, aby byl můj život svědectvím pravdě? Svědectvím rozumím střežení, hledání a vyznávání pravdy? (Spiritus veritatis, in Colloqui religiosit, Brescia 1981, str. 81). Takovéto svědectví ? poznamenává Montini roku 1933 ? se stává naléhavým z konstatace, že ?přemýšliví lidé si na profánním poli - také a možná zvláště v Itálii ? nemyslí nic o Kristu. Je neznámý, zapomenutý a ve velké části současné kultury chybí.?

Benedikt XVI. zdůraznil, že pro Pavla VI. byla podstatnou úplná harmonie a integrace kulturního a náboženského rozměru formace se zvláštním akcentem na poznání křesťanského učení a jeho praktický dopad na život.

?Neodděloval nikdy to, co později označil za ?intelektuální charitu?, od sociálního působení, od naplňování potřeb těch nejposlednějších. Studenti tak byli vychováváni k objevu kontinuity mezi rigorózní povinností studovat a konkrétním posláním mezi nuznými. ?Věříme ? napsal ? že katolík není soužen sto tisíci problémy, byť třeba i duchovního řádu? Nikoli! Katolík je ten, kdo má plodnost jistoty. A tak může ve věrnosti své víře hledět na svět nikoli jako na propast záhuby, ale jako na pole zrající ke žni.?

Giovanni Battista Montini kladl důraz na formaci mládeže, aby byla schopna vstoupit do vztahu s moderností, vztahu obtížného a často kritického, ale vždy konstruktivního a dialogického. V moderní kultuře poukazoval na záporné charakteristiky ať už v oblasti poznání nebo jednání, jako subjektivismus, individualismus a bezmezné utvrzování subjektu.

?Současně však považoval za nezbytný dialog, vycházející vždy ze solidní věroučné formace, a jehož jednotícím principem byla víra v Krista; zralé křesťanské ?vědomí? schopné konfrontace se všemi a nepodléhající dobovým módám. Jako papež, řekl rektorům univerzit a institutů Tovaryšstva Ježíšova, že ?kamufláže nauky víry a mravů zajisté nejsou ve shodě s duchem evangelia?. ?Ostatně, ti kteří postoje církve nesdílejí ? dodal ? od nás naopak požadují jasná stanoviska, aby mohli navázat konstruktivní a nosný dialog?. A proto kulturní pluralismus a respekt nemají nikdy vést k tomu, aby ?křesťan ztrácel ze zřetele svou povinnost sloužit pravdě v lásce a následovat onu Kristovu pravdu, která jediná dává pravou svobodu.? ?Podle papeže Montiniho?, připomněl Benedikt XVI., ?je třeba mladého člověka vychovávat k posuzování prostředí, ve kterém žije a jedná, a k tomu, aby se pokládal za osobu a nikoli za číslo v davu.?

?Jedním slovem je třeba mu pomoci mít ?silnou mysl? schopnou ?silného jednání? a vyhýbat se někdy hrozícímu nebezpečí klást jednání před myšlení a dělat ze zkušenosti zdroj pravdy. V této souvislosti stvrdil: ?Jednání nemůže být samo sobě světlem. Nemá-li být člověk ohýbán k tomu, aby myslel jak jedná, je třeba jej vychovávat k tomu, aby jednal, jak myslí. I v křesťanském světě, kde mají svrchovanou a rozhodující důležitost láska, charita, není možné odhlížet od světla pravdy, která prezentuje lásce svoje cíle a důvody.?

Jakožto milánskému arcibiskupovi a později Petrově nástupci mu nikdy nechyběla dychtivost a pečlivost ve vztahu k tématice výchovy. Svědčí o tom i jeho vystoupení, věnovaná novým generacím v bouřlivých dobách, jakou byl rok 68.

?Odvážně ukazoval cestu k setkání s Kristem jako výchovnou a osvobozují zkušenost a jedinou pravou odpověď na tužby a očekávání mladých, kteří se stali oběťmi ideologie. ?Vy, dnešní mladí ? opakoval ? jste někdy okouzleni konformismem, který se může stát návykem, konformismem, který podvědomě ohýbá vaši svobodu pod bezděčnou vládu vnějších myšlenkových proudů, mínění, pocitů, jednání a módy: a potom svedeni stádností, která vám dává dojem, že jste silní, stáváte se někdy skupinovými rebely v davu, aniž byste často věděli proč?. A Pavel VI. pokračuje: ?Ale potom, až se vám dostane vědomí Krista a přilnete k Němu? dojde k tomu, že se stanete svobodnými vnitřně? a budete vědět proč a pro koho žít? A zároveň pocítíte něco nádherného a zrodí se ve vás věda přátelství, sociálnosti a lásky. Nebudete už izolovaní.?

?Upřímně doufám?, uzavřel svou promluvu Benedikt XVI., ?že láska tohoto papeže k mládeži a ustavičná pobídka svěřovat se Ježíši Kristu, jak ji převzal Jan Pavel II. i já na začátku svého pontifikátu, bude novými generacemi přijata. Ujišťuji vás, že se za to modlím a žehnám vás všechny přítomné, vaše rodiny, vaši práci a iniciativy Institutu Pavla VI.?

PLNÉ ZNĚNÍ přednášky Benedikta XVI. v Institutu Pavla VI. je ZDE

Na závěr pak Benedikt XVI. navštívil farní kostel v Concesio, kde byl papež Montini pokřtěn. Hovořil zde opět zejména ze své osobní zkušenosti a poznání Pavla VI. o svátosti křtu. Papež mimo jiné řekl:

?Drazí bratři a sestry, chtěl bych se v duchu vrátit k návštěvě, kterou tehdejší milánský arcibiskup vykonal v tomto kostele před 50 lety. Vzpomínal zde na svůj křest a kladl si otázky, jak střežil a žil tento velký Pánův dar, a třebaže uznával, že jej nedostatečně pochopil i nedostatečně následoval, prohlásil: ?Chci vám říci, že víra, kterou jsem v tomto kostele dostal skrze svátost křtu byla pro mne světlem života.. svítilnou mého života? (Op.cit., str. 3010.3011). S odvoláním na jeho slova bychom se mohli také tázat: ?Jak žiji já svůj křest? Jakou zkušenost mám z cesty nového života, o němž mluví svatý Pavel?? Ve světě, kde žijeme ? abychom znovu užili vyjádření arcibiskupa Montiniho ? se často vyskytuje ?mrak, který nám odnímá potěšení patřit klidně na božské nebe? jde o pokušení myslet si, že víra je okov, řetěz, z něhož je třeba se odpoutat, že je to starobylost, která se přinejmenším k ničemu nehodí, pokud není rovnou překonaná? (ibid., str.3012), takže si člověk myslí, že stačí ?ekonomický a sociální život, který dá odpověď na všechna očekávání lidského srdce? (ibid.,) V této souvislosti je ovšem více než výmluvné vyjádření svatého Augustina, který napsal ve svých Vyznáních, že naše srdce nemá pokoje, dokud nespočine v Bohu (srov. I,1). Jedině najde-li světlo, které jej osvítí a dá mu plnost smyslu lidského bytí, je opravdu šťasten. Tímto světlem je víra v Krista, dar, který se obdrží křtem, a je ustavičně znovu objevován, aby byl předáván druhým.?

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. v kostele v Concesio je ZDE

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(MaS)