Ctění bratři v biskupské a kněžské službě,
Drazí bratři a sestry!
?Zaradoval jsem se, když mi řekli: Do domu Hospodinova půjdeme!? Slova Žalmu 122, který jsme před chvílí zpívali, nás vybízí pozvednout zraky srdce k ?domu Pánovu?, k Nebi, kde je tajemně shromážděn v oblažujícím patření na Boha zástup všech svatých, který nám byl liturgií podán k rozjímání před několika dny. Po slavnosti Všech svatých následovala památka všech věrných zemřelých. Tyto dvě slavnosti, prožívané v hlubokém ovzduší víry a modlitby, nám pomáhají lépe vnímat tajemství církve v jejím celku a stále lépe tak chápat, že život má být ustavičným a bdělým očekáváním, putováním k životu věčnému, definitivnímu dovršení, jež dá smysl a plnost naší pozemské pouti. V branách nebeského Jeruzaléma ?už stojí naše nohy?.
V tomto posledním cíli již stanuli zesnulí kardinálové: Avery Dulles, Pio Laghi, Stephanos II. Ghattas, Stehen Kim Sou-Hwan, Paul Joseph Pham Dinh Tung, Umberto Betti, Jean Margeót a četní arcibiskupové a biskupové, kteří nás opustili v uplynulém roce. Vroucně na ně vzpomínáme a děkujeme Bohu za dobro, které vykonali. Za jejich duše přinášíme eucharistickou oběť, shromážděni jako každý rok v této vatikánské bazilice. Myslíme na ně v reálném a tajemném společenství, které spojuje nás pozemské poutníky s těmi, kteří nás předešli na onen svět, v jistotě, že smrt nepřetrhává pouta duchovního bratrství, zpečetěného svátostmi křtu a svěcení.
V těchto našich ctihodných bratřích rádi rozpoznáváme služebníky, o nichž hovoří evangelní úryvek, který jsme před chvílí vyslechli: služebníky věrné, které pán, po návratu ze svatby nalezne bdělé a připravené (srov. Lk 12,36-38); pastýře, kteří sloužili církvi a poskytovali Kristovu stádci nezbytnou péči; svědky evangelia, kteří v rozmanitosti darů a úkolů prokázali činorodou bdělost, velkodušnou oddanost věci Božího království. Každá eucharistická slavnost, které se tolikrát také účastnili nejprve jako věřící a potom jako kněží výmluvně předjímá to, co Pán slíbil: On sám, nejvyšší a věčný Velekněz, usadí své služebníky ke stolu a bude jim sloužit (srov. Lk 12,37). Při eucharistické hostině, svatební hostině Nové smlouvy se Kristus, velikonoční Beránek stává naším pokrmem, ničí smrt a dává nám svůj život, nekončící život. Bratři a sestry, také my zůstávejme bdělí a připravení. Tak ať nás nalezne ?pán až přijde ze svatby po půlnoci nebo při rozednění? (srov. Lk 12,38). Tak také my, jako služebníci evangelia, budeme blažení!
?Duše spravedlivých jsou v rukou Božích? (Mdr 3,1). První čtení, vzaté z první knihy Moudrosti mluví o pronásledování spravedlivých, kteří byli nespravedlivě vydáni smrti. Avšak i kdyby jejich smrt ? zdůrazňuje svatopisec ? nastala za ponižujících a bolestných okolností, které by se jevily jako neštěstí, vpravdě tomu tak není pro toho, kdo věří: ?oni spočívají v pokoji? a přestože jsou v očích lidí trestáni, ?jejich naděje je plna nesmrtelnosti? (v. 3-4). Oddělení od vlastních drahých je bolestné, událost smrti je zneklidňujícím tajemstvím, ale pro věřící, ať už nastane jakkoliv, je vždy osvěcováno ?nadějí nesmrtelnosti?. V těchto chvílích, lidsky naplněných zármutkem a sklíčeností, je nám oporou víra: ?vždyť život těch, kdo v tebe věří nezaniká, ale ve smrti se naplňuje ? připomíná liturgie ? a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe domov věčný? (1. Preface za zemřelé). Drazí bratři a sestry, dobře víme a zakoušíme na naší cestě, že v tomto životě nechybějí těžkosti a problémy, že existují situace utrpení a bolesti, momenty jen obtížně srozumitelné a přijatelné. To všechno dostává hodnotu a význam, pokud je to chápáno v perspektivě věčnosti. Každá zkouška, která je přijímána s vytrvalou trpělivostí a nabídnuta Božímu království, se totiž obrací v náš duchovní prospěch tady na zemi a zejména v životě budoucím, v Nebi. Na tomto světě jsme přechodně, zkoušeni jako zlato v tavícím kelímku, tvrdí Písmo svaté (srov. Mdr 3,6). Tajemně přidruženi ke Kristovu utrpení, můžeme z našeho života učinit dar milý Pánu, dobrovolnou oběť lásky.
V responsoriálním žalmu a potom ve druhém čtení, vzatém z prvního listu apoštola Petra, nacházíme ozvěnu slov z knihy Moudrosti. Zatímco Žalm 122 obsahuje zpěv poutníků, jdoucích do svatého města, kteří po dlouhé pouti stanuli plni radosti v jeho branách, a uvádí nás tak do slavnostního ovzduší Ráje, svatý Petr nás vybízí během pozemského putování k tomu, abychom v srdci chovali živou perspektivu naděje, ?živou naději? (1,3). Před nevyhnutelným rozpadem dějiště tohoto světa ? poznamenává ? je nám dán příslib ?dědictví, které nepomine, dědictví skvělé a trvalé?, protože Bůh nás znovu zrodil ve svém velkém milosrdenství ?zmrtvýchvstáním Ježíše Krista? (1,3). To je důvod, proč máme být ?naplněni radostí?, i když jsme stiženi různými bolestmi. Když totiž vytrváme v dobrém, naše víra, očištěna mnohými zkouškami, jednoho dne zazáří v plném svém lesku a bude nám ke chvále, slávě a cti, až se zjeví Ježíš Kristus. V tom spočívá důvod naší naděje, že nám již zde umožňuje jásat ?v nevýslovné a zářivé radosti?, zatímco putujeme k cíli naší víry: spáse duší (srov. 6-8).
Drazí bratři a sestry, s těmito pocity chceme svěřit Božímu milosrdenství tyto kardinály, arcibiskupy a biskupy, s nimiž jsme společně pracovali na Pánově vinici. Kéž je nebeský Otec po definitivním očištění z toho, co v nich zbývá z lidské křehkosti, přijme do svého věčného království a udělí jim odměnu přislíbenou dobrým a věrným služebníkům evangelia. Kéž je provází svou mateřskou péčí Nejsvětější Panna a otevře jim brány Ráje. Panna Maria kéž pomáhá i nám, dosud putujícím na zemi, mít pohled upřený směrem k vlasti, která nás očekává; povzbuzuje nás, abychom zůstávali připraveni ?s přepásanými bedry a s hořícími lampami?, abychom přijali Pána ?až přijde a zatluče? (Lk 12,35-36). Kteroukoli hodinu a kdykoliv. Amen!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
