Rádio Vaticana

Brescia. Benedikt XVI. navštívil dnes rodiště papeže Pavla VI. Brescia, město na severu Itálie, odkud Giovanni Battista Montini pocházel, přijalo Benedikta XVI. velkolepým způsobem a s obrovským nadšením. Dopoledne na náměstí před zdejším dómem slavil papež eucharistii a odpoledne pak v Institutu Pavla VI. předal Mezinárodní cenu nesoucí toto jméno francouzskému křesťanskému nakladatelství Sources Chrétiennes. Dopolední část bohatého program jednodenní návštěvy Benedikta XVI. vám přiblížíme nyní a k odpolední promluvě v Institutu Pavla VI. se vrátíme zítra.

I přes vytrvalý déšť očekávalo Benedikta XVI. na náměstí před dómem, které nese jméno Pavla VI., přibližně 12 tisíc lidí, aby se tu účastnili mše svaté. Mnohem více jich však bylo přítomno v ulicích tohoto 200 tisícového města, aby mohli pozdravit vzácného hosta, který tam projížděl v papamobilu. Svatý otec se cestou z letiště na náměstí dvakrát zastavil. Nejprve v kostele uctil ostatky sv. Arcangela Tadiniho, kterého letos na jaře kanonizoval a potom na náměstí piazza Loggia, kde se krátce modlil za oběti atentátu, který spáchali extrémisté roku 1974 a kterému padlo za oběť osm lidí a několik desítek jich bylo zraněno.

Přibližně s hodinovým zpožděním, asi v půl jedenácté dopoledne, pak papeže uvítal sborový zpěv Tu es Petrus na náměstí před dómem, kde spolu s místní církví slavil eucharistii. Benedikt XVI. věnoval svou promluvu postavě významného rodáka tohoto kraje, papeži Pavlu VI., a jeho vztahu k církvi. To vše ve světle evangelia 32.neděle a Ježíšova postřehu, který docenil gesto chudé vdovy, kladoucí do chrámové pokladnice vše, co měla.

?Drazí přátelé! V souvislosti s touto evangelní epizodou bych rád krátce rozjímal o tajemství církve, živého Božího chrámu, a vzdal tak hold památce velkého papeže Pavla VI., který jí zasvětil celý život. Církev je konkrétní duchovní organismus, který prodlužuje v prostoru a čase oběť Božího Syna, oběť zdánlivě bezvýznamnou v dimenzích světa a dějin, ale rozhodující v očích Božích. Jak praví list Židům ? v úryvku, který jsme slyšeli ? Bohu stačila Ježíšova oběť, přinesená ?jednou provždy?, aby zachránila celý svět (srov. Žid 9,26.28), protože v této jediné oběti je kondenzována veškerá Láska Božího Syna, který se stal člověkem, jako je v gestu vdovy koncentrována veškerá láska oné ženy k Bohu a k bližním: nechybí nic a nebylo by možné nic dodat. Církev, jež se nepřetržitě rodí z eucharistie, je pokračováním tohoto daru, této hojnosti, vyjádřené v chudobě, celku, který se dává v části. Je to Tělo Kristovo, které se dává cele, Tělo lámané a sdílené v neustávajícím přilnutí k vůli jeho Hlavy. To je církev, kterou Boží služebník Pavel VI. vroucně miloval a všemi silami usiloval o to, aby byla pochopena a milována.

To je církev, kterou Boží služebník Pavel VI. vroucně miloval a všemi silami usiloval o to, aby byla chápána a milována. Čtěme jeho ?Myšlenky před smrtí?, tam kde v závěrečné pasáži mluví o církvi. ?Mohl bych říci ? píše ? že jsem ji vždycky miloval? a mám za to, že jsem žil pro ni a pro nic jiného. Chtěl bych však, aby to církev věděla.? Jsou to akcenty chvějícího se srdce, které pokračuje takto: ?Chtěl bych ji nakonec pochopit celou, v jejich dějinách, v jejím božském plánu, v jejím posledním cíli, v jejím složitém, úplném a jednotném složení, v její lidské a nedokonalé soudržnosti, v jejích neštěstích a v jejích bolestech, slabostech a bídách tolika jejích dětí, v jejích méně sympatických aspektech, a v její ustavičné snaze o věrnost, lásku, dokonalost a dobročinnost. Mystické Tělo Kristovo. Chtěl bych je obejmout, pozdravit, milovat v každé bytosti, která ji tvoří, v každém biskupovi a knězi, kteří jí asistují a vedou, v každé duši, která v ní žije a kterou osvěcuje; požehnat ji?. A poslední slova jsou určena jí jako nevěstě celého života: ?A co řeknu církvi, které za vše vděčím a která byla mou? Na tobě spočívají požehnání Boha, buď si vědoma své přirozenosti a svého poslání; měj smysl pro pravé a hluboké potřeby lidstva; a jako chudá, tj. svobodná, silná a milující putuj ke Kristu?.

Co lze dodat ke slovům tak vznešeným a intenzivním? Rád bych podtrhnul jenom tuto poslední vizi církve ?chudé a svobodné?, která připomíná evangelní postavu vdovy. Takové má být církevní společenství, aby dokázala mluvit k současnému lidstvu. Setkání a dialog církve s lidstvem této naší doby ležely obzvláště na srdci Giovanni Battistovi Montinimu ve všech obdobích jeho života, od prvního roku kněžství až po pontifikát. Věnoval veškerou svou energii službě církve, aby byla co nejpodobnější svému Pánu Ježíši Kristu a soudobý člověk mohl při setkání s ní potkat Jeho, Krista, protože Jeho absolutně potřebuje. To je základní touha 2.vatikánského koncilu, která koresponduje s reflexí papeže Pavla VI. o církvi. Její hlavní body chtěl podat ve své první programové encyklice

Ecclesiam suam ze 6.srpna 1964, kdy ještě neexistovala koncilní konstituce Lumen gentium a Gaudium et spes.

Touto encyklikou se papež snažil všem vysvětlit důležitost církve pro spásu lidstva a zároveň požadavek, aby mezi církevním společenstvím a společností existoval vztah vzájemného porozumění a lásky (srov.

Enchiridion Vaticanum, 2, str.199, n.164). ?Vědomí?, ?obnova?, ?dialog? ? tato tři slova zvolil Pavel VI. k vyjádření svých dominantních ?myšlenek? ? jak je sám definuje ? na začátku petrovské služby, a všechny tři se týkají církve. Především je to požadavek, aby prohloubila vědomí sebe samé: původ, přirozenost, poslání, konečný cíl; za druhé její potřeba obnovy a očisty s pohledem upřeným na vzor, kterým je Kristus; a nakonec problém jejích vztahů s moderním světem (srov. ibid., str. 203-205, nn.166-168). Drazí přátelé ? obracím se zvláště na bratry v biskupské a kněžské službě ? jak nevidět, že otázka církve, její nezbytnost v plánu spásy a její vztah se světem zůstává i dnes absolutně centrální? Ba dokonce, že se rozmachem sekularizace a globalizace stává ještě radikálnější jednak v souvislosti se zapomněním na Boha a jednak s ohledem na nekřesťanská náboženstvím? Reflexe papeže Montiniho o církvi je více než aktuální; je dokonce cenným příkladem jeho lásky k ní, neoddělitelné od lásky ke Kristu. ?Tajemství církve ? čteme v encyklice Ecclesiam suam ? není pouhý předmět teologického poznání, musí být žitým faktem, o kterém může věřící duše mít jakousi spolu-přirozenou zkušenost ještě dříve než jasný pojem? (ibid., str.229, n. 178). To předpokládá robustní vnitřní život, jenž je ?velkým zdrojem spirituality církve, vlastním způsobem, jak přijímat záření Kristova Ducha, radikálním a nenahraditelným výrazem její náboženské a sociální činnosti, nedotknutelnou zálohou a zřídlem energie v jejím obtížném kontaktu s profánním světem? (ibid., str.231,n.179). Právě otevřený křesťan, otevřená církev má zapotřebí robustní vnitřní život.?

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. z dnešní mše svaté v Bresci je ZDE.

Pravidelná polední promluva před modlitbou Anděl Páně se v důsledku zpoždění, způsobeného nepříznivým počasím, posunula až ke 13 hodině.

PLNÉ ZNĚNÍ polední promluvy Benedikta XVI. je ZDE

Odpolední program jednodenní pastorační návštěvy Benedikta XVI. v Bresci, zejména jeho přednášku v institutu Pavla VI. vám přiblížíme zítra.

Další články z podrubriky Cesty v Itálii

(mig)