Nový portál Vatikánského rozhlasu

Castel Gandolfo. Letošní setkání (28.8.-30.8.) bývalých studentů prof. Ratzingera-Benedikta XVI., které se každoročně koná v Castel Gandolfo, bylo zaměřeno na téma misijní poslání křesťana. Na závěr diskusí a přednášek, z nichž jednu pronesl také protestantský teolog z Tübingen prof. Beyerhaus, se v papežské kapli konala mše svatá, při níž Benedikt XVI. ve své homilii podal pozoruhodný výklad pojmu čistoty člověka před Bohem a jeho postoje k Božímu Zákonu. Papež přitom vycházel z úryvku Markova evangelia z 22.neděle v mezidobí, jež podává námitku farizejů proti Ježíšovi ohledně dodržování předpisů rituální očisty. Ježíš námitku odmítá s tím, že ?člověka poskvrňuje to, co vychází z lidského nitra a nikoli to, co do něho vchází zvenčí?. Benedikt XVI. k tomu říká:

?V tomto evangeliu se střetáváme s očistnými rituály, které jsou zakořeněny ve starozákonní tradici, ale které jsou i přesto prováděny způsobem velice jednostranným. V důsledku toho už neslouží člověku, aby se otevřel vůči Bohu, nejsou to už očistné a spásonosné cesty, ale stávají se prvkem autonomního systému obyčejů, které, mají-li být dodržovány opravdu beze zbytku, žádají si přímo specialisty. Srdce člověka však zůstane nedotčeno. Člověk, který se pohybuje uvnitř tohoto systému, se buď cítí být otrokem anebo upadá do pýchy, že může ospravedlnit sám sebe.

Liberální exegeze říká, že v tomto evangelijním úryvku prý vychází najevo skutečnost, že Ježíš nahradil kult morálkou. Prý odstranil kult se všemi jeho neužitečnými praktikami. Vztah mezi člověkem a Bohem se prý nyní zakládá jedině na morálce. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že křesťanství je ve své podstatě morálkou a že se tedy my sami stáváme čistými a dobrými svým vlastním morálním jednáním.

Zamyslíme-li se hlouběji nad tímto míněním, stane se zřejmým, že neobsahuje celou Ježíšovu odpověď na otázku po čistotě. Chceme-li slyšet a chápat Pánovo poselství plně, pak musíme také naslouchat plně. Nemůžeme se spokojit s jednou podrobností, ale musíme popřát sluchu celému jeho poselství. Jinými slovy, musíme číst celá evangelia, celý Nový zákon a zároveň i Starý zákon.?

Potom Benedikt XVI. s odvoláním na první liturgické čtení z knihy Deuteronomium (Dt 4,1-2.6-8), ukazuje, že Starý zákon vybízí Izrael k hrdosti a radostné vděčnosti z toho, že se mu dostalo poznání Boží vůle a moudrosti v Božím Zákonu.

?Zákon se tak nejeví jako nějaké otroctví, ale ? podobně jako to říká velký žalm 119 ? je příčinou velké radosti: my netápeme ve tmě, nebloudíme naprázdno při hledání toho, co by mohlo být správné, nejsme jako ovce bez pastýře, které nevědí, kde je správná cesta. Bůh se projevil. On sám nám ukazuje cestu. Známe jeho vůli a tím pravdu, která v našem životě platí. O Bohu jsou nám řečeny dvě věci: jednak že se projevil a ukazuje nám správnou cestu, a jednak, že Bůh je Bohem, který naslouchá, který je nám blízko, odpovídá nám a vede nás. A tím je dotčeno také téma čistoty: jeho vůle nás očišťuje, jeho blízkost nás vede.

Myslím, že se vyplatí na chvíli se pozastavit nad touto radostí Izraele z toho, že zná Boží vůli a že se mu tak dostalo daru moudrosti, který nás uzdravuje a který nemůžeme nalézt sami. Existuje mezi námi, v dnešní církvi podobný pocit radosti z blízkosti Boha a za dar jeho Slova? Kdo by chtěl takovouto radost dokazovat byl by vzápětí obviněn z triumfalismu. Avšak není naší vlastním posláním právě to, že ukazujeme na pravou Boží vůli? Je to nezasloužený dar, který nás činí zároveň pokornými a radostnými.?
? Pokud se v nás tato radost vynořuje, pak se dotýká také srdcí nevěřících. Bez této radosti nejsme přesvědčiví. Kde je však tato radost přítomna, tam má ? chtě nechtě ? misionářskou sílu. Vzbuzuje totiž v lidech otázku, zda se právě tady přece jen nenalézá ta pravá cesta, zda tato radost skutečně nevede k samotnému Bohu.?

Toto všechno, pokračoval pak Benedikt XVI., je zachyceno v druhém liturgickém čtení Jakubova listu (Jak 1,17-18.21b-22.27).

?Já mám Jakubův list rád zejména proto, že díky němu si lze učinit představu o zbožnosti Ježíšovy rodiny. Byla to observantní rodina. Observantní v tom smyslu, že žila onou radostí Izraele z blízkosti Boha, která nám byla dána jeho Slovem a jeho Přikázáními. Je to observance je zcela odlišná od té, kterou potkáváme u farizeů z evangelia, kteří z ní učinili systém vnějškový a zotročující.

Je to odlišný druh observance než je ten, který přijal Pavel, jakožto rabín, a který, jak vidíme z jeho listů, byl observancí specialisty, který všechno znal a všechno věděl; který byl hrdý na toto své poznání a svou spravedlnost a který, nicméně, pod tíží předpisů strádal, takže Zákon se mu nejevil jako radostný průvodce k Bohu, ale spíše jako požadavek, který je v posledku nesplnitelný.

V listě svatého Jakuba nacházíme observanci, která nehledí na sebe samu, ale obrací se radostně k Bohu, který nás obdařuje svou blízkostí a ukazuje nám správnou cestu. List svatého Jakuba tak mluví o Zákonu dokonalé svobody a míní tím nové a hluboké porozumění Zákona, darovaného Pánem. Pro Jakuba Zákon není požadavek, který od nás žádá příliš, přistupuje k nám zvnějšku a nemůže být nikdy splněn. Jeho myšlení se pohybuje v perspektivě, kterou, kterou nacházíme v jednom z výroků Ježíšových slov na rozloučenou: ?Už vás nenazývám služebníky, nazval jsem vás přáteli.?

Ten, komu bylo všechno zjeveno, patří do rodiny, pokračoval Benedikt XVI.; už není služebník, ale je svobodný právě proto, je sám členem rodiny. Člověk je tedy Božím Zákonem zevnitř očištěn, proměněn a osvobozen; je uveden do Božího myšlení. Papež se tak vrací zpět k úvodní otázce pojmu čistoty člověka před Bohem:

?Takto tedy nacházíme správnou strukturu procesu očišťování a čistoty: nejsme to my, kdo vytváří to, co je dobré ? to by byl čirý moralismus ? nýbrž pravda, která nám vychází vstříc. On sám je Pravda, Pravda osobně. Čistota je dialogická událost. Začíná tak, že On nám vychází vstříc ? On, který je Pravda a Láska ? nás bere za ruku a proniká naše bytí. Do té míry, v jaké mu dovolíme, aby se nás dotknul, v jaké se setkání stane přátelstvím a láskou, staneme se my sami - převzetím jeho čistoty - lidmi čistými a tím lidmi, kteří milují jeho láskou, lidmi, kteří uvádějí také druhé do jeho čistoty a do jeho lásky.?

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. ze mše sv., kterou slavil spolu se svými bývalými studenty v Castel Gandolfo, je ZDE

(mig)