Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Bulharská redakce Vatikánského rozhlasu připravila obsáhlý rozhovor s předsedou Papežské rady pro kulturu mons. Gianfranco Ravasim. Přinášíme vám kratší výňatek, ve kterém mons. Ravasi podává priority zmíněné Papežské rady v širších souvislostech dnešní kultury:

"Je tu celá řada prvků, jejichž zkoumání a analýzu považujeme za potřebné. Za prvé je to bezpochyby řeč, mluva. Pochopit, jak se dnes komunikuje. Internet je nová řeč. Musíme vzít v úvahu, že určitá forma řeči s sebou nese také určité poselství, jak to kdysi řekl velký badatel mediální komunikace McLuhan: sdělovací prostředek je sám o sobě poselstvím. Je třeba si uvědomit, že internetová tzv. on-line řeč se od bezprostřední komunikace liší. Je to studená mluva. S tím se pojí rizika, která je také třeba brát v úvahu. Pomysleme na mládež, která tráví hodiny chatováním, tedy komunikací prostřednictvím internetového spojení.. Tato mládež si zřejmě zvykne na tuto studenou komunikaci, tedy ne na tu bezprostřední z očí do očí, tváří v tvář; zvykne si na komunikaci narážek, která má vysoký stupeň afektovanosti. Soudobá společnost lidi izoluje, přestože tu existují fenomény masové komunikace. Internet používají všichni, ale jak: každý sám, o samotě. Na internetu vznikají takzvané blogy, což jsou právě pokusy sdílet se ve světě, tvořeném samotáři. Lidé zveřejňují své názory, vystaví je na internet a s tím se spokojí. I tato komunikace však, bohužel, zůstává studenou. Je to alespoň jakýsi signál, že lidská osoba nemůže zůstat uzavřena do sebe samé, vyjadřuje hlubokou lidskou potřebu po sdílení. Proto je dnes sdělován i vzhled osoby, tzv. Face Book. To je příklad toho, co bych nazval nostalgií po osobní komunikaci. Musíme tedy říci, že by zde mohlo jít o jakousi příležitost, kterou je třeba využít.

Další prioritou dnešní doby je zajisté to, co bych nazval novou kulturou, tedy novou kulturou současnosti. Víme, že slovo kultura vzniklo v 18.století. V němčině kultur označovalo nějakou vyšší úroveň: intelektuální, aristokratickou, uměleckou, hudební, filosofickou atd. Nyní však do kultury patří také ekonomie, sociologie, antropologie, studium folkloru, všechny sociální jevy jsou označovány jako kultura, včetně lidové zbožnosti. Každý jev, který v sobě má nějaký smysl, který se snaží vyjádřit něco lidského, je označován za kulturu. A to je podle mého názoru výdobytek, protože to je návrat ke způsobu, jakým chápala kulturu klasická doba. Řekové k tomu používali slova paideia, tzn. výchova, formace. Latiníci to nazývali humanitas, tedy zlidšťování osoby. Myslím, že v tomto smyslu se dnes zajímáme i o jevy, které nepatří jenom k těm vznešeným kulturním projevům. Například ekonomie. Pomysleme na ekonomické koncepce, které nabízí Amartya Sen nebo Joseph Stiglitz nebo Mohammed Yunus, ekonomové, všichni nositelé Nobelovy ceny. Amartya Sen píše: ?Musíme dnes přestat pokládat ekonomii za pouhou finanční, měnovou či bankovní techniku. Ekonomie je humanitní věda.? Proč? Protože se zabývá pravidly, normami, jak to ostatně vyjadřuje řecké slovo ekonomie, skládající se ze slov nomos ? zákon a oikos ? domov, svět v malém nebo velkém, tedy společnost. Proto se musíme zajímat o tyto nové kulturní fenomény, včetně například lidových tradic.

Kromě řeči a nové kultury bych se také zaměřil na třetí prvek, abychom neodsouvali stranou tu vznešenější kulturní tradici ? umění. Hudba, výtvarné umění, malířství, sochařství, film, televize v jejích nových výrazech. Je známo, že soudobé umění má mluvu, gramatiku, která je úplně jiná než ta tradiční, než má klasické umění. Myslím, že je důležité vést dialog. A proto jsem navrhnul Svatému otci, který to přijal, aby se letos 21.listopadu setkal s umělci. Budeme, přirozeně moci pozvat jen jejich určitý, reprezentativní počet. Papež toto datum již určil. Účastní se ho umělci z celého světa, všechna umění: od zpěvu přes hudbu k architektuře, malbě, poezii, literatuře, kinematografii. Ideální by bylo uskutečnit toto setkání v Sixtinské kapli, aby byla příležitost konfrontovat se s vrcholným uměním Michelangela a uvidět, co z toho vzejde. Musíme říci, že ve vztahu k současnému umění, došlo k jakési pauze. Další snahou, kterou vyvíjím na této úrovni, je účast Svatého stolce na Benátském bienále v roce 2011. Pozvat tam desítku nejslavnějších soudobých umělců, kteří nemají žádné přímé religiózní vazby a dát jim podněty pro duchovní, byť prozatím ne liturgickou, uměleckou tvorbu. I toto je tedy pokus o dialog se soudobou kulturou či uměním.?

Říká Mons. Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu o vyhlídkách a plánech do budoucna.

(mig)