Drazí bratři a sestry,
Vám zde přítomným a těm, kteří jste se mnou spojeni prostřednictvím rádia a televize, chci tuto neděli, kterou se končí Velikonoční oktáv, znovu vyjádřit svá velikonoční blahopřání. V ovzduší radosti, která vyplývá z víry ve Vzkříšeného Krista, bych rád vyjádřil své nejsrdečnější díky všem ? a je jich opravdu mnoho ? kteří mi dali vědět o svých citech a duchovní blízkosti během těchto dní ať již u příležitosti Velikonočních svátků, nebo mých narozenin 16.dubna anebo u příležitosti čtvrtého výročí mého zvolení na Petrův stolec, které připadá právě na dnešek. Děkuji Pánu za jednomyslnost těchto citů. Jak už jsem nedávno řekl, necítím se nikdy sám. Tím spíše tento výjimečný týden, který je pro liturgii dnem jediným, jsem zakoušel společenství, jež mne obklopuje a podporuje: duchovní solidaritu, jež je podstatně živena modlitbou a jež se vyjadřuje tisícerými způsoby. Počínaje mými spolupracovníky z římské kurie až k těm zeměpisně nejvzdálenějším farnostem, my katolíci tvoříme a máme se vnímat jako jedna rodina, jež oživována stejným cítěním jako prvotní křesťanské společenství, o kterém se tuto neděli ve
Skutcích apoštolů čte: ?Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši? (
Sk 4,32).
Pravým středem a základem společenství prvních křesťanů byl Zmrtvýchvstalý Kristus. Evangelium totiž vypráví, že ve chvíli utrpení, kdy byl božský Mistr uvězněn a odsouzen k smrti, se učedníci rozutekli. Pouze Maria a ženy spolu s apoštolem Janem zůstali spolu a následovali ho až na Kalvárii. Zmrtvýchvstáním daroval Ježíš svým učedníkům novou jednotu, silnější než ta předchozí, nepřemožitelnou, protože založenou nikoli na lidských zdrojích, ale na Božím milosrdenství, které jim všem dalo pocítit, že jsou Od Něho milováni a že jim odpustil. Je to tedy milosrdná láska Boží, která pevně sjednocuje církev dnes jako včera a činí z lidstva jednu rodinu; božská láska, která prostřednictvím ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše odpouští hříchy a vnitřně ji obnovuje. Můj milovaný předchůdce Jan Pavel II., inspirovaný tímto niterným přesvědčením, nazval tuto druhou neděli velikonoční, nedělí Božího Milosrdenství, a ukázal na vzkříšeného Krista jako na zdroj důvěry a naděje, když přijal duchovní poselství, které Pán předal svaté Faustině Kowalské, shrnuté do invokace: ?Ježíši, důvěřuji Ti!?
Maria doprovází každý den také nás, stejně jako prvotní společenství. Vzývejme ji ?Královno nebeská? s vědomím, že její královská hodnost je stejná jako ta, která patří jejímu Synu: plnost lásky, milosrdné lásky. Prosím, abyste Jí svěřili mou službu církvi, a s důvěrou jí řekněme: Mater misericordiae, ora pro nobis.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
