Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Pravidelná středeční generální audience je dnes prostoupena duchovní radostí, onou radostí, kterou žádné utrpení a žádné soužení nemůže zrušit, protože pramení z jistoty, že Kristus svou smrtí a svým vzkříšením definitivně triumfoval nad zlem a nad smrtí. ?Kristus vstal z mrtvých! Aleluja!?, zpívá církev, která slaví. Tato slavnostní atmosféra, tyto typické velikonoční pocity trvají nejen po celý tento týden ? Velikonoční oktáv ? ale celých padesát dnů až do slavnosti Letnic. Můžeme dokonce říci, že tajemství Velikonoc objímá celou naši existenci.

Toto liturgické období poskytuje opravdu mnoho biblických odkazů a podnětů k rozjímání, které nám jsou podávány, abychom hlouběji poznali význam a hodnotu Velikonoc. Via Crucis, kterou jsme o posvátném triduu prošli spolu s Ježíšem až na Kalvárii a tak si přiblížili jeho bolestné utrpení, se ve slavnostní Velikonoční vigilie stala útěšnou ?via lucis? ? cestou světla. Z hlediska Vzkříšení můžeme říci, že celá tato cesta utrpení je cestou světla a duchovního znovuzrození, vnitřního pokoje a pevné naděje. Po pláči a rozpacích Velkého pátku, následném mlčení, prosyceném čekáním Bílé soboty, se zrána ?prvního dne po sobotě? mocně rozezněla zvěst Života, který porazil smrt: ?Dux vitae mortuus regnat virus ? Ten, který zemřel, z mrtvých vstal, aby nám věčně kraloval!? Převratná novost zmrtvýchvstání je tak zásadní, že ji církev nepřestává hlásat a připomíná ji každou neděli. Každá neděle je totiž ?dnem Páně? a týdenními Velikonocemi Božího lidu. Naši východní ruští bratři jakoby na potvrzení tohoto mystéria spásy, které prostupuje náš každodenní život, nazývají neděli ?voskresenije? (vzkříšení).

Je proto zásadně důležité pro naši víru a pro naše křesťanské svědectví, abychom hlásali zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského jako reálnou, historickou událost, dosvědčenou mnoha spolehlivými svědky. Tvrdíme to rozhodně, protože ani v naší době nechybějí ti, kdo se snaží popřít jeho historicitu, redukovat evangelní zvěst na mýtus a na ?vidění? apoštolů, přebírat tak již otřepané teorie a prezentovat je jako nové a vědecké. Vzkříšení zajisté nebylo pouhým Ježíšovým návratem do předešlého života. V takovém případě by totiž šlo o záležitost minulosti: jakoby před dvěma tisíci lety někdo vstal z mrtvých a vrátil se do svého předchozího života jako například Lazar. Vzkříšení spadá do jiné dimenze: je to přechod do hluboce nové dimenze života, který se týká také nás, týká se celé lidské rodiny, dějin a vesmíru. Tato událost zrodila novou dimenzi života, otevřela náš svět pro život věčný a změnila život očitých svědků, jak to dokazují evangelní texty a další novozákonní spisy. Je to zvěst, kterou celé generace mužů a žen po celá staletí s vírou přijímaly a nezřídka dosvědčovaly za cenu krve s vědomím, že právě tak vstupují do nové dimenze života. Také letos o Velikonocích zní nezměněně a stále nově do všech stran světa tato dobrá zpráva: Ježíš, který byl ukřižován a vzkříšen, žije oslaven, protože potřel moc smrti, uvedl lidskou bytost do nového společenství života s Bohem a v Bohu. To je vítězství Velikonoc, naše spása! Můžeme tudíž spolu se svatým Augustinem zpívat: ?Kristovo vzkříšení je naší nadějí?, protože nás uvádí do nové budoucnosti.

Opravdu, Ježíšovo vzkříšení zakládá naši pevnou naději a osvěcuje celou naši pozemskou pouť, včetně záhady lidské bolesti a smrti. Víra v Krista ukřižovaného a vzkříšeného je srdcem celého našeho evangelního poselství, ústředním jádrem našeho Kréda. Spolehlivý výraz tohoto Kréda můžeme nalézt ve známém úryvku z prvního listu Korinťanům (15,3-8), kde apoštol odpovídá některým členům Korintské komunity, kteří paradoxně hlásali Ježíšovo vzkříšení, ale přitom popírali vzkříšení mrtvých ? naši naději. Pavel tam věrně předává to, co ohledně smrti a vzkříšení Páně, sám přijal od prvního apoštolského společenství.

Zahajuje téměř kategorickým tvrzením: ?Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo.? (v. 1-2). Vzápětí pak dodává, že je učil tomu, co sám přijal a potom následuje úryvek, který jsme slyšeli na začátku generální audience. Svatý Pavel velice strohým stylem podává nejprve Ježíšovu smrt a ke zprávě o tom, že ?Kristus umřel? doplňuje dva dodatky. První z nich praví ?za naše hříchy? a druhý dodatek říká ?ve shodě s Písmem? (v.3). Výraz ?ve shodě s Písmem? klade událost Pánovy smrti do souvislosti se starozákonními dějinami spásy Božího lidu a umožňuje nám pochopit, že smrt Syna Božího je součástí tkaniva dějin spásy, ba dokonce nám dává pochopit, že tyto dějiny dostávají touto smrtí svou logiku a svůj pravý smysl. Až do tohoto okamžiku byla Kristova smrt jakousi záhadou, jejíž vyústění nebylo zcela jisté. Velikonočním tajemstvím se však naplňují slova Písma, tzn. že tato smrt, k níž došlo ?ve shodě s Písmem?, je událostí, která v sobě nese logos, určitou logiku: Kristova smrt dosvědčuje, že Boží Slovo se stalo až do toho nejzazšího důsledku ?tělem?, lidskými ?dějinami?. Jak a proč k tomu došlo, je zřejmé z dalšího dodatku, ve kterém svatý Pavel říká: Kristus zemřel ?za naše hříchy?. Těmito slovy Pavlův text přejímá Izaiášovo proroctví ze čtvrtého zpěvu o Božím Služebníkovi (Iz 53,12). Boží Služebník ? říká tento zpěv ? ?vydal sám sebe na smrt?, ?nesl hříchy mnohých? a svou prosbou za ?viníky? vymohl dar smíření lidí mezi sebou a s Bohem; Jeho je tedy smrt, která je koncem smrti; cesta Kříže vede ke Vzkříšení.

V následujících verších se apoštol zastavuje u Pánova vzkříšení. Říká, že Kristus ?vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem?. Opět: ?ve shodě s Písmem?! Nemálo exegetů spatřuje ve výrazu ?vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem? důležitý odkaz na to, co čteme v Žalmu 16, kde žalmista volá: ?Nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení? (v.10). Je to jeden z textů Starého zákona, často citovaný prvotním křesťanstvem, na důkaz Ježíšova mesiášského poslání. Poněvadž podle židovského chápání docházelo k rozkladu těla třetího dne, naplňují se slova Písma v Ježíšovi, který vstává z mrtvých třetího dne, tedy ještě před tím než dochází k porušení. Svatý Pavel věrně předává učení apoštolů a zdůrazňuje, že Kristovo vítězství nad smrtí nastává tvůrčí mocí Božího Slova. Tato božská moc skýtá naději a radost. A to je v posledku ten osvobozující obsah velikonočního zjevení. O Velikonocích Bůh zjevuje sebe sama a moc trojiční lásky, která ničí destruktivní síly zla a smrti.

Drazí bratři a sestry, nechme se osvítit jasem Zmrtvýchvstalého Pána. Přijměme Ho s vírou a velkodušně přilněme k jeho evangeliu, jako to učinili upřednostnění svědci jeho vzkříšení a jak to učinil několik let poté svatý Pavel, který se mimořádným způsobem setkal s božským mistrem cestou do Damašku. Zvěst této Pravdy, která mění život všech, si nemůžeme nechávat jenom pro sebe. S pokornou důvěrou se modleme: ?Ježíši, který svým Zmrtvýchvstáním předjímáš naše vzkříšení, věříme v Tebe!? Rád bych skončil zvoláním, které rád opakoval Silván z Hory Athos: ?Raduj se, má duše! Velikonoce trvají nepřetržitě, protože vzkříšený Kristus je naším vzkříšením!? Kéž nám Panna Maria pomáhá pěstovat v nás a kolem nás toto klima velikonoční radosti, abychom byli svědky božské Lásky v každé situaci svého života. Ještě jednou přeji požehnané Velikonoce vám všem!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience