Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. ?Galileo a Vatikán? ? to je nová kniha Mariana Artigase a Melcheora Sanchez de Toca , která byla představena za přítomnosti kardinála Paula Pouparda minulý pátek na Papežské radě pro kulturu. Kniha odkrývá historii Galileova procesu a práci komise, kterou pověřil Jan Pavel II. jeho prostudováním. Hovoří mons. Sanchez de Toca, podsekretář Papeřské rady pro kulturu a spoluautor knihy:

?V roce 1979, tedy hned rok po svém zvolení, překvapivě a u příležitosti stého výročí narození Einsteina, začal papež hovořit o Galileovi. A požádal všechny, historiky, teology, vědce, aby znovu prozkoumali jeho případ a to tak do hloubky, aby mohly být odstraněny překážky, které ještě v myslích mnohých tento případ klade do cesty smíření mezi vědou a náboženstvím. Tahle slova měla na poli kultury, ve světě vědy, ale také uvnitř církve ohromný ohlas. Toto v určitém smyslu nečekané pozitivní přijetí papeže přimělo k vytvoření komice.?

Jaký byl úkol této komise? Kardinál Poupard prohlásil, že úkolem této pracovní skupiny nebylo revidovat Galileův proces, ale předložit aktuální reflexi. Co to znamená?

?Nejsou tu žádná tajemství. Proces s Galileem z roku 1633 a jeho vynucené zřeknutí se názoru jsou dobře známy. Na procesu není co revidovat. Proběhl podle předpisů. Dnes bychom to tak samozřejmě neudělali. V tom smyslu tedy není co revidovat. Neobjevují se tu svévolnosti nebo nesrovnalosti procesního typu. Můžeme se stále snažit lépe pochopit, jak se věci udály. V archivech Svatého Oficia, otevřených na žádost komise v roce 1998, se objevili některé dokumenty, které lépe osvětlují otázku, která je v podstatě známá, a byla už dlouho: je málo co odhalovat. V tom smyslu není prostor pro revizi procesu ani pro rehabilitaci v právním smyslu. Morální rehabilitace byla ovšem učiněna už II. vatikánským koncilem a církev sama uznala, že co se týká Galilea a koperníkovské teorie, chybovala. Co tedy papež chtěl? Prohloubit studium Galileova případu. A proč? Aby se odstranila nedůvěra, kterou tento případ ještě kladl do cesty smíření vědy a náboženství. Prakticky to znamená, aby se odstranila překážka, kterou Galileo, jakožto ikona, jakožto mýtus v kolektivní představivosti, položil mezi vědu a víru.?

Kardinál Poupard řekl, že to nebyla apologetická práce...

?Apologetická ? tím se myslí, že nesloužila k tomu, aby za každou cenu bránila církev před útoky, které na ní od dob Osvícenectví ze strany falešného, dognatického a rigidního scientismu jen prší. V tomto smyslu je pro některé katolíky velkým pokušením, pokud se cítí napadeni v souvislosti s Galileovým případem, že začnou vytahovat jiné argumenty, často na úkor Galilea, říkají, že měl velké chyby, což je pravda, ale to nic neubírá na jeho genialitě. V tomto smyslu tedy nešlo o apologetiku, o to hájit za každou centu, to co církev udělala, ale pochopit, jak řekl kardinál, co se stalo, fakta, která byla nicméně známá, jak se to stalo a proč...? Říká mons. Sanchez de Toca, podsekretář Papežské rady pro kulturu a spoluautor knihy ?Galileo a Vatikán.?

(MaS)