Drazí bratři a sestry,
Rád bych nejprve poděkoval Bohu a těm, kteří různými způsoby spolupracovali na zdárném průběhu apoštolské cesty do Afriky, kterou jsem podnikl v uplynulých dnech, a vyprošoval setbě na africké půdě hojnost nebeského požehnání. O této významné pastorační zkušenosti bych rád obšírněji mluvil příští středu na generální audienci, ale nemohu nevyužít této příležitosti, abych vyjádřil hluboké dojetí, které jsem zakusil při setkání s katolickými komunitami a obyvatelstvem Kamerunu a Angoly. Velký dojem ve mne vyvolaly zejména dva důležité aspekty. Za prvé to byla radost patrná na tvářích lidí, radost z toho, že se považují za součást Boží rodiny. Děkuji Pánu za to, že jsem mohl se zástupy těchto našich bratří a sester sdílet momenty prostého a společného slavení, prostoupeného vírou. Druhým aspektem je právě silný smysl pro posvátno, který byl patrný v liturgickém slavení, je společný všemu africkému obyvatelstvu a vycházel najevo prakticky v každém okamžiku mého pobytu u tohoto drahého lidu. Tato návštěva mi umožnila lépe vidět a chápat realitu církve v Africe v různosti jejich zkušeností a výzev, s nimiž se v této době vyrovnává.
Právě s myšlenkou na tyto výzvy, které poznamenávají putování církve na africkém kontinentu, a ve všech částech světa, vidíme, jak aktuální jsou slova evangelia z této páté neděle postní. Ježíš před blížícím se utrpením prohlašuje: ?Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek? (Jan 12,24). Teď už není doba slov a promluv; nadešla rozhodující hodina, pro niž Syn Boží přišel na svět a třebaže jeho duše je rozechvěna, projevuje ochotu splnit Otcovu vůli až do konce. A Boží vůle je: dát věčný život nám, kteří jsme ho ztratili. Aby se tak stalo je však třeba, aby Ježíš zemřel, jako pšeničné zrno, které Bůh Otec zasel do světa. Jenom tak totiž může vzklíčit a vyrůst nové lidstvo, svobodné od nadvlády hříchu a schopné žít v bratrství jako synové a dcery jediného Otce, který je v nebesích.
Ve velké slavnosti víry, prožité společně v Africe, jsme zakusili, že toto nové lidstvo žije i přes svá lidská omezení. Tam, kde misionáři podobně jako Ježíš vydali a nadále vydávají život pro evangelium, sklízejí se hojné plody. Jim bych rád věnoval zvláštní zmínku vděčnosti za dobro, které konají. Jde o řeholnice, řeholníky, laiky i laičky. Bylo pro mne nádherné vidět plody jejich lásky ke Kristu a zaznamenat hluboké uznání, jehož se u tamějších křesťanů těší. Vzdávejme díky Bohu, modleme se k Panně Marii, aby se v celém světě rozšířilo poselství naděje a lásky Kristovy.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
