Pane prezidente republiky,
vážení představitelé veřejného života,
vážení velvyslanci,
drazí bratři v biskupské službě,
pan prezident nás tímto zdvořilým gestem pohostinnosti pozval do své rezidence, aby mi zprostředkoval radost z toho, že se mohu s vámi setkat, pozdravit vás a popřát vám hodně úspěchů při plnění vaší nesnadné a zodpovědné role, kterou každý z vás zastává ve vládních, veřejných a diplomatických sektorech, v nichž sloužíte své zemi a pro dobro celé lidské rodiny. Pane prezidente, děkuji za vaše přijetí a vaše slova na uvítanou, která vyjadřují úctu k osobě Petrova nástupce a důvěru v činnost katolické církve ve prospěch této milované země.
Přátelé moji, vy jste protagonisty a svědky Angoly, která se začíná pozvedat. Po dvaceti sedmi letech občanské války, která tuto zemi pustošila, začíná zde zapouštět kořeny mír a přináší s sebou plody stability a svobody. Jasné úsilí vlády o obnovu infrastruktury a základních institucí pro rozvoj a blahobyt společnosti vneslo naději mezi obyvatele této země. K této naději přispělo mnoho různých iniciativ, které se rozhodly překonat stranické zájmy a pracovat ve prospěch obecného dobra. V různých částech země nechybějí příklady učitelů, zdravotníků a státních úředníků, kteří za nepatrnou mzdu plně a oddaně slouží svým společenstvím. K tomu přistupují rovněž mnozí dobrovolníci, kteří slouží těm nejpotřebnějším. Kéž Hospodin žehná všem těmto projevům dobré vůle a rozmnoží jejich iniciativy ve službě dobru!
Angola ví, že pro Afriku nastal čas naděje. Každé správné lidské jednání již je nadějí. Naše skutky nejsou nikdy před Bohem indiferentní; a nejsou indiferentní ani pro historický vývoj. Přátelé, s nerozděleným, velkorysým a vnímavým srdcem můžete změnit tento kontinent a uchránit svůj lid před pohromou chamtivosti, násilí a bezpráví a vést jej cestou principů, které jsou nezbytné pro každou moderní občanskou demokracii: respekt a prosazování lidských práv, transparentní vláda, nezávislé soudy, svobodná slova, poctivá veřejná správa, síť náležitě fungujících škol a nemocnic a pevné rozhodnutí, které vychází z konverze srdce, že musí být jednou pro vždy odstraněna korupce. V letošním poselství ke Světovému dni míru jsem chtěl obrátit pozornost všech na nutnost etického přístupu k rozvoji. Lidé tohoto kontinentu totiž právem žádají spíše hluboce přesvědčenou a trvalou konverzi srdce k bratrství, než pouhé programy a protokoly (srov. č.13). Jejich žádost vůči těm, kteří působí v politice, veřejné správě, mezinárodních institucích a nadnárodních podnicích, je především následující: buďte nám nablízku opravdu lidsky, provázejte nás, naše rodiny, naše společenství!
Ekonomický a sociální vývoj v Africe vyžaduje, aby existovala koordinace mezi národní vládou, regionálními iniciativami a mezinárodním rozhodováním. Taková koordinace předpokládá, že africké národy nejsou chápány jen jako příjemci plánů a řešení, které vypracovali jiní. Když Afričané společně pracují ve prospěch svých společenství, musí být hlavními aktéry svého rozvoje. Roste počet iniciativ s tímto zaměřením a zaslouží si podporu. Mezi ně patří New Partnership for Africa's Development (NEPAD), Pakt bezpečnosti, stability a rozvoje v regionu Velkých jezer, Kimberlye Process, Publish Chat You Pay Coalition a Extractiv Industrie Transparency Iniziative. Jejich společným cílem je prosazovat transparentní, poctivé obchodní praktiky a dobrou vládu. Pokud jde o mezinárodní společenství jako celek, je velmi důležitá koordinace úsilí o řešení otázky klimatických změn, úplná a správná realizace závazků rozvoje, které byly přijaty v Dauha round, a rovněž uskutečnění několikrát opakovaného slibu vyspělých zemí, že 0,7% svého hrubého národního produktu poskytnou na oficiální rozvojovou pomoc. Tato pomoc je dnes ještě potřebnější vzhledem k současné finanční krizi a je žádoucí, aby se nestala jednou z dalších obětí této krize.
Přátelé, rád bych na závěr své úvahy řekl, že návštěva Kamerunu a Angoly ve mně vyvolává hlubokou lidskou radost, jakou zakoušíme v rodinném kruhu. Myslím, že tato zkušenost by mohla být společným darem, který Afrika nabízí těm, kteří přicházejí z jiných kontinentů sem, kde ?rodina je základem, na kterém stojí budova společnosti? (Ecclesia in Africa, 80). A přesto, jak všichni víme, i tady doléhají na rodiny četné tlaky: úzkost a ponížení způsobené chudobou, nezaměstnanost, nemoc, exil, abych alespoň některé zmínil. Obzvláště šokující je tíživé břemeno žen a dívek v důsledku diskriminace, nemluvě o hanebné praxi násilí a sexuálního vykořisťování, které je tak ponižuje a vyvolává řadu traumat. Musím zmínit také další oblast vážného znepokojení: politiku těch, kteří pod vidinou rozvoje ?budovy společnosti? ohrožují samotné její základy. Je hořkou ironií, když někdo prosazuje interrupce jako součást péče o ?zdraví matky?! Zarážející jsou teze těch, podle nichž je ukončení života záležitost reprodukčního zdraví (srov. Maputský protokol, čl. 14)!
Dámy a pánové, církev najdete vždy ? podle vůle jejího božského Zakladatele ? v blízkosti těch nejchudších tohoto kontinentu. Mohu vás ujistit, že církev prostřednictvím diecézních iniciativ a nespočetných výchovných, zdravotnických a sociálních činností bude i nadále dělat všechno, co je možné, na podporu rodin ? včetně těch, které jsou zasaženy tragickými důsledky AIDS ? a na podporu rovné důstojnosti žen a mužů na základě harmonické komplementarity. Duchovní cesta křesťana je cestou každodenní konverze, k níž církev vyzývá všechny leadery lidstva, aby mohlo kráčet cestou pravdy, integrity, úcty a solidarity.
Pane prezidente, rád bych znovu vyjádřil svou hlubokou vděčnost za přijetí, které jste mi ve svém domě poskytl. Děkuji každému z vás za zdvořilou účast a pozornost. Můžete počítat s mými modlitbami za vás, vaše rodiny a všechny obyvatele obdivuhodné Afriky! Bůh ať je vám z nebe milostiv a všem žehná!
Přeložil P. Milan Glaser, SJ
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
