Nový portál Vatikánského rozhlasu

Pane primátore,
pane předsedo městské rady,
dámy a pánové radní a přísedící města Řím,
ctěné autority,
drazí přátelé!

Jak bylo zmíněno, není to poprvé, co je papež s takovou srdečností přijat v tomto senátorském paláci a je mu dáno slovo v této slavné aule, kde se shromažďují nejvyšší představitelé městské administrativy. Historické anály zaznamenávají krátkou zastávku bl. Pia IX. na Kapitolském náměstí po návštěvě baziliky Ara Coeli 16.září 1870. Mnohem bližší je návštěva, kterou 16.dubna 1966 vykonal papež Pavel VI. a po něm 15.ledna 1998 můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II. Tato gesta dosvědčují úctu a vážnost, kterou Petrovi nástupci, pastýři římského katolického společenství a universální církve vždycky chovají k městu Řím, centru latinské a křesťanské civilizace, ?přívětivé matce národů? (srov. Prudencius, Peristephanon, carme 11,191) a ?učednici pravdy? (srov. Lev Veliký, Tract.septem et nonaginta).

S pochopitelným dojetím si proto nyní beru slovo při této své dnešní návštěvě. A beru si jej především proto, abych Vám, pane primátore, vyjádřil svou vděčnost za zdvořilé pozvání k návštěvě Kapitolu, které jste mi adresoval na začátku svého funkčního období na městském úřadu Říma. Zároveň také děkuji za hluboká slova, s nimiž jste mne jménem přítomných přijal. Můj pozdrav patří také panu předsedovi městské rady, kterému děkuji za výraz ušlechtilých citů, jež mi vyjádřil jménem svých kolegů. Sledoval jsem s velkou pozorností úvahy jak pana primátora, tak pana předsedy a zaznamenal jsem v rozhodnou vůli administrativy sloužit tomuto městu se zaměřením na pravý a celkový materiální, sociální a duchovní blahobyt. Mé srdečné pozdravy patří také radním a přísedícím městské rady, vládním představitelům, autoritám a osobnostem a všemu římskému obyvatelstvu.

Svou dnešní přítomností na tomto vršku, sídle a symbolu dějin a poslání Říma, bych rád znovu ujistil o své otcovské přízni, kterou biskup zdejšího katolického společenství chová nejen k jeho členům, ale také ke všem Římanům a ke všem lidem, kteří z různých částí Itálie i světa přicházejí do hlavního města z náboženských, turistických a pracovních důvodů nebo aby zde zůstali a stali se součástí zdejšího občanského tkaniva. Jsem tady dnes proto, abych povzbudil nesnadný závazek vás úředníků, kteří sloužíte této jedinečné metropoli; abych sdílel očekávání a naděje obyvatel a naslouchal starostem a problémům, jejichž jste odpovědnými interprety v tomto paláci, který představuje přirozené a dynamické centrum projektů, na nichž se v této ?dílně? Říma třetího tisíciletí horlivě pracuje. Pane primátore, ve své promluvě jste vyjádřil pevný úmysl přičinit se o to, aby Řím i nadále byl majákem života a svobody, mravního občanství a udržitelného rozvoje, prosazovaného v úctě k důstojnosti každé lidské bytosti a její náboženské víry. Chci ujistit Vás i Vaše spolupracovníky, že jako vždy nebude chybět aktivní podpora katolické církve každé kulturní a sociální iniciativě, směřující k autentickému dobru všech lidí a městu jako celku. Na znamení této spolupráce jsem také daroval panu primátorovi a všem radním výtisk Kompendia sociálního učení církve.

Pane primátore, Řím byl vždy pohostinným městem. Zejména v posledních stoletích otevřelo své univerzity, občanské a církevní instituce studentům ze všech částí světa, kteří po návratu do svých zemí pak zaujmou postavení a funkce vysoké odpovědnosti v různých sektorech společnosti, jakož i v církvi. Toto naše město, stejně jako zbytek Itálie a celé lidstvo je nuceno dnes čelit nevídaným kulturním, sociálním a ekonomickým výzvám v důsledku hlubokých proměn a početných změn, ke kterým došlo v posledních desetiletích. Do Říma přicházejí lidé, pocházející z jiných národů, odlišných kultur i náboženských tradic a v důsledku toho má dnes tvář multietnické a multináboženské metropole, v níž se integrace uskutečňuje složitě a namáhavě. Ze strany katolického společenství nikdy nebude chybět přesvědčivý vklad ke hledání stále vhodnějšího způsobu ochrany základních práv lidské osoby při respektu k zákonnosti. Jsem také přesvědčen, pane primátore, že - jak jste řekl ? je třeba, aby Řím načerpal novou mízu ze své historie tvořené starobylým právem a křesťanskou vírou, a mohl tak najít sílu požadovat ode všech respekt k pravidlům občanského soužití a odmítat každou formu intolerance a diskriminace.

Dovoluji si kromě toho podotknout, že epizody násilí, ke kterým v tomto městě nedávno došlo a které byly jednohlasně odsouzeny, vyjevují hlubší těžkost. Řekl bych, že jsou znamením opravdové duchovní chudoby, která postihuje srdce současného člověka. Odstraněním Boha a Jeho zákona, jež mělo být podmínkou realizace lidského štěstí, vůbec nebylo dosaženo cíle, ale naopak, zbavilo člověka duchovních jistot a naděje, nezbytných k tomu, aby se vyrovnal s každodenními těžkostmi a překážkami. Když například kolu chybí jeho osa, ztrácí svou funkci pohybu. Stejně tak morálka neplní svůj účel, pokud není jejím stěžejním bodem inspirace v Bohu a podřízenost Bohu, zdroji a soudci všeho dobra. Tváří v tvář znepokojivému rozmělňování lidských a duchovních ideálů, které učinily z Říma ?vzor? civilizace pro celý svět, je církev prostřednictvím svých farních společenství a ostatních církevních institucí zapojena do detailní výchovné činnosti ve snaze pomoci zejména mladým generacím znovu objevit ony nepomíjivé hodnoty. Řím si v postmoderní době musí opětovně osvojit svou nejhlubší duši, své civilizační a křesťanské kořeny, pokud chce prosazovat nový humanismus, který klade do středu pozornosti člověka v jeho plné skutečnosti. Člověk, zbavený Boha, je připraven o svoje transcendentní povolání. Křesťanství je nositelem zářivého poselství pravdy o člověku a církev, která toto poselství střeží, je si vědoma vlastní odpovědnosti ve vztahu k soudobé kultuře.

Kolik dalších věcí bych rád v této chvíli řekl! Jako biskup tohoto města nemohu opomenout, že také v Římě v důsledku aktuální ekonomické krize, na kterou jsem před chvílí poukazoval, narůstá počet těch, kteří se po ztrátě zaměstnání ocitají v obtížné situaci a někdy nedovedou splnit přijaté finanční závazky například v souvislosti s nabytím domu nebo bytu. Je tedy zapotřebí společného úsilí různých institucí, aby se mohlo vyjít vstříc těm, kteří se ocitli v nouzi. Křesťanské společenství prostřednictvím farností a charitativních struktur se již nasazuje v každodenní podpoře mnoha rodin, které stěží mohou udržet důstojnou životní úroveň a je připravena stejně jako v minulosti spolupracovat s autoritami, které dbají na obecné blaho. Hodnoty solidarity a štědrosti, zakořeněné v srdci Římanů, mohou i v tomto případě být osvěcovány evangeliem, aby si všichni znovu vzali na starost potřeby těch nejnuznějších a cítili se být jedinou rodinou. Čím více uzraje v každém občanu vědomí pocitu odpovědnosti za život a budoucnost obyvatel našeho města, tím více pak poroste důvěra v to, že nynější těžkosti bude možné překonat.

A co říci o rodinách, dětech a mládeži? Díky, pane primátore, že jste u příležitosti mojí dnešní návštěvy jako znamení naděje pro mládež nazval nové centrum mým jménem, jménem starého papeže, který na mládež hledí s důvěrou a modlí se ni každý den. Rodiny a mládež mohou doufat v lepší budoucnost do té míry, v níž individualismus uvolní místo bratrským citům spolupráce mezi všemi složkami občanské společnosti a křesťanské komunity. Kéž je i toto nové dílo pro Řím podnětem k vytváření sociálního tkaniva pohostinnosti a úcty, místem setkání kultury a víry, sociálního života a náboženského svědectví a přispěje tak ke vzniku společenství opravdu svobodného a oduševňovaného mírumilovností. K tomu ať významně přispěje také ?Centrum pro náboženskou svobodu?, o kterém jste se před chvílí zmínil.

Pane primátore, drazí přátelé, na závěr tohoto svého vystoupení mi dovolte, abych pohlédl k Madoně s Dítětem, která po několik století mateřsky bdí v tomto sále nad pracemi městského zastupitelstva. Jí svěřuji každého z vás, vaši práci a dobrá předsevzetí, které vás naplňují. Kéž jste vždy všichni svorní ve službě tomuto milovanému městu, do něhož mne Pán povolal konat biskupskou službu. Každému z vás vyprošuji z celého srdce hojnost Božího požehnání a každého z vás ujišťuji svou modlitbou. Díky za vaše milé přijetí.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy