Drazí bratři a sestry,
O těchto nedělích nám evangelista Marek podává k úvaze řadu různých zázračných uzdravení, z nichž bylo dnes představeno jedno velmi výjimečné, totiž uzdravení malomocného (srov.
Mk 1,40-45), který přistoupil k Ježíšovi, poklekl a poprosil ho: ?Chceš-li, můžeš mě očistit!? Ježíš s ním měl soucit, vztáhl ruku a řekl mu: ?Chci, buď čistý!?. Nato došlo k uzdravení onoho člověka, kterému Ježíš přikázal, aby o tom nikomu neříkal, ale šel se ukázat kněžím a přinesl oběť podle předpisů Mojžíšského zákona. Onen uzdravený malomocný však nedokázal mlčet, ba dokonce začal hlásat všem, co se mu přihodilo, takže ze všech stran ? jak líčí evangelista ? začalo přicházet k Ježíšovi ještě více nemocných, což jej přimělo zůstat mimo město, aby neuvázl v obležení mezi lidmi.
Ježíš malomocnému řekl: ?Buď čistý!?. Podle starého židovského zákona (srov. Lv 13-14) byla lepra považována nejen za chorobu, nýbrž za nejtěžší formu ?nečistoty? z hlediska náboženského kultu. Kněžím proto příslušelo ji diagnostikovat a nemocného prohlásit nečistým, takže se musel vzdálit ze společenství a zůstat mimo své obydlí až do eventuálního a dobře prověřeného uzdravení. Lepra tedy představovala určitý druh náboženské i občanské smrti, a její vyléčení bylo jakýmsi vzkříšením. V malomocenství je možné spatřovat symbol hříchu, který je pravou nečistotou srdce, schopnou vzdálit nás od Boha. Tím, co nás odděluje od Boha, jak to chápaly staré normy, proto není fyzická choroba lepry, nýbrž vina, tedy duchovní a morální zlo. Proto Žalmista zvolá: ?Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt?. A potom obrácen k Bohu praví: ?Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti. A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem? (Žl 31/32, 1.5). Hříchy, kterých se dopouštíme nás vzdalují od Boha a nejsou-li pokorně vyznány v důvěře v Boží milosrdenství, vedou až k tomu, že způsobí smrt duše. Tento zázrak proto nabývá velkého symbolického významu. Ježíš, jak předpověděl Izaiáš, je Služebníkem Páně, který ?nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi? (Iz 53,4). Ve svém umučení se stane jakoby malomocným, znečištěným našimi hříchy a oddělený od Boha: to všechno činí z lásky, aby nám vymohl smíření, odpuštění a spásu. Ve svátosti pokání nás ukřižovaný a vzkříšený Kristus očišťuje svým nekonečným milosrdenstvím, vrací nás do společenství s nebeským Otcem a s bratřími, obdarovává nás svou láskou, svou radostí a svým pokojem.
Drazí bratři a sestry, vzývejme Pannu Marii, kterou Bůh uchránil před veškerou poskvrnou hříchu, aby nám pomáhala vyhýbat se hříchu a přistupovat často ke svátosti zpovědi, svátosti odpuštění, kterou je dnes o to více třeba znovu objevit v jejím významu a hodnotě pro náš křesťanský život.
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
