Drazí bratři a sestry,
Světový den nemocných, který připadá na 11. února, liturgickou památku P. Marie Lurdské, je pro diecézní komunity příležitostí spojit se spolu se svými biskupy v modlitbě, přistoupit k iniciativám probouzejícím vnímavost k utrpení a zamýšlet se nad ním. Probíhající rok Pavlovský rok nabízí také vhodnou příležitost zastavit se spolu s apoštolem Pavla v rozjímaní nad tím, že ?jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha? (2
Kor 1,5). Duchovní spojení s Lurdy přivádí na mysl také mateřské povzbuzení Ježíšovy Matky bratřím jejího syna ?kteří dosud putují na zemí a ocitají se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti? (
Lumen gentium, 62).
Naše pozornost se letos obrací zejména k dětem, k nejslabším a nejbezbrannějším stvořením, zejména k těm, které jsou nemocné a trpí. Některé tyto malé lidské bytosti nesou na těle důsledky ochromujících nemocí a jiné, které bojují s chorobami, navzdory pokroku lékařské vědy a práci významných vědců a odborníků, stále ještě nevyléčitelnými. Některé děti jsou zraněné na těle i na duchu v důsledku konfliktů a válek a jiné jsou nevinnými oběťmi nesmyslné nenávisti dospělých. Pak jsou ?děti ulice?, zbavené tepla rodiny a ponechané sobě samým a nezletilí zhanobení hanebnými lidmi, kteří znásilňují jejich nevinnost a působí v nich psychické zranění, které je poznamená na zbytek život. Nesmíme také zapomínat na bezpočet mladistvých, kteří umírají žízní, hladem nebo kvůli nedostatečné zdravotní pomoci, ani na malé emigranty a uprchlíky, kteří odešli z vlastní země s rodiči za lepšími životními podmínkami. Z úst všech těchto dětí se zvedá tichý křik bolesti, dotazující se našeho svědomí jakožto lidí a věřících.
Křesťanské společenství, které nemůže zůstat lhostejné tváří v tvář takto dramatické situaci, pociťuje naléhavou povinnost zasáhnout. Církev totiž, jak jsem napsal v encyklice Deus caritas est, ?je Boží rodinou na světě. V této rodině nesmí nikdo trpět nedostatkem toho, co je nezbytné k životu? (25, b). Proto je mým přáním, aby se také Světový den nemocných stal příležitostí k tomu, aby si farní a diecézní společenství více uvědomila, že jsou ?Boží rodinou?, a povzbudilo je to k tomu, aby na vesnicích, ve svých čtvrtích a městech bylo možné zakusit lásku Pána, která požaduje ?aby v církvi, jako v rodině, žádný člen společenství netrpěl nouzí? (ibid.). Svědectví lásky je součástí života každé křesťanské komunity. Od počátku církev proměňovala evangelijní principy v konkrétní gesta, jak o tom čteme v Skutcích apoštolských. Dnes, vzhledem ke změněné situaci v lékařské péči, je třeba užší spolupráce mezi zaměstnanci různých zdravotních zařízení a církevními komunitami přítomnými ve stejné oblasti. V tomto smyslu se ukazuje nesporný význam instituce spojené se Svatým stolcem, totiž Pediatrická nemocnice Bambino Gesu, která letos slaví 140 let existence.
Nejde ale jen o to. Vzhledem k tomu, že nemocné dítě patří k rodině, která s ním nese utrpení doprovázené často těžkými nesnázemi a obtížemi, křesťanská společenství nemohou nepomáhat také celé rodině zasažené nemocí syna nebo dcery. Po vzoru ?Dobrého Samaritána? je třeba sklánět se před lidmi takto těžce zkoušenými a nabízet jim podporu v podobě konkrétní solidarity. Přijetí a sdílení bolesti se tak promění v užitečnou podporu rodin nemocných dětem vytváří v nich atmosféru poklidu a naděje a dává jim pocítit, že jsou uprostřed širší rodiny bratří a sester v Kristu. Ježíšův soucit s pláčem naimské vdovy (srov. Lk 7,12-17) a s úpěnlivou modlitbou Jairovou (srov. Lk 8,41-56) poskytují mimo jiné užitečné orientační body k tomu, abychom se naučili sdílet okamžiky fyzické a morální bolesti s tolika zkoušenými rodinami. Předpokládá to nezištnou a velkorysou lásku, která je odrazem a znamením milosrdné lásky Boží, která nikdy neopouští své zkoušené děti, ale vždy je posiluje podivuhodnou posilou srdce i rozumu, aby byly s to čelit odpovídajícím způsobem obtížím života.
Každodenní nasazení a neúnavné úsilí vynaložené ve službě nemocným dětem je výmluvným svědectvím lásky k lidskému životu, zejména k životu těch, kdo jsou slabí a po všech stránkách závislí na druhých. Důrazně je nutné potvrzovat naprostou a svrchovanou důstojnost každého lidského života. Běh času nemění učení, které církev neustále hlásá: lidský život je krásný a má být prožíván v plnosti také tehdy, je-li slabí a zahalený tajemstvím utrpení. Svůj zrak musíme obracet k Ježíši Ukřižovanému. Ve své smrti na kříži chtěl sdílet bolest celého lidstva. V jeho utrpení z lásky můžeme spatřit svrchovanou spoluúčast na bolestech malých nemocných a jejich rodičů. Můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II., který svým trpělivým přijetím utrpení nabídl zářný příklad zejména na sklonku svého života, napsal: ?Na kříži je ?Vykupitel člověka?, Muž bolesti, který na sebe přijal fyzická a morální utrpení lidí všech dob, aby mohli v lásce nacházet spasitelný smysl své bolesti a platné odpovědi na všechny své otázky? (Salvifici doloris, 31).
Chtěl bych na tomto místě vyjádřit své uznání a svou podporu mezinárodním i národním organizacím, které se starají o nemocné děti, zejména v chudých zemích, a velkoryse a obětavě jim zajišťují odpovídající a láskyplnou péči. Zároveň se obracím na zodpovědné představitele národů s upřímným apelem, aby zákony a opatření ve prospěch nemocných dětí a jejich rodin byly posíleny. Vždy a tím spíše je-li ve hře život dětí je církev připravena nabídnout upřímnou spolupráci na záměru proměňovat celou lidskou civilizaci v ?civilizaci lásky? (srov. Salvifici Doloros, 30).
Na závěr bych chtěl vyjádřit svou duchovní blízkost všem vám, drazí bratři a sestry, kteří trpíte nějakou chorobou. S láskou zdravím ty, kdo vám pomáhají: biskupy, kněze, zasvěcené osoby, zdravotní pracovníky, dobrovolníky a všechny ty, kdo se s láskou věnují péči a tišení bolesti těch, kdo jsou stiženi nemocí. Můj zvláštní pozdrav patří vám, milé nemocné a trpící děti. Papež vás objímá s otcovskou láskou spolu s vašimi rodiči a příbuznými, a ujišťuje vás o své zvláštní vzpomínce v modlitbě. Svěřte se mateřské pomoci Neposkvrněné P. Marie, o níž jsme během nedávno uplynulých vánoc rozjímali, maje před sebou obraz matky s radostí svírající v náručím Božího Syna, který se stal dítětem. vyprošuji vám všem a každému nemocnému mateřskou ochranu Svaté Panny, Uzdravení nemocných, a všem ze srdce uděluji zvláštní apoštolské požehnání.
Dáno ve Vatikánu 2.února 2009.
přeložila Johana Bronková
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
