Pane kardinále,
Ctihodní bratři v biskupské a kněžské službě!
Drazí bratři a sestry!
S velkou radostí se s vámi setkávám na závěr posvátné oběti mše svaté v tento liturgický svátek, který již více jak 13 let shromažďuje řeholníky a řeholnice v Den zasvěceného života. Srdečně zdravím kardinála Franc Rodého a děkuji jemu i jeho spolupracovníkům z Kongregace pro zasvěcený život za službu, kterou poskytují Svatému stolci a celému, takříkajíc ?kosmu? zasvěceného života. Srdečně zdravím přítomné generální představené a vás všechny, bratři a sestry, kteří po vzoru Panny Marie svým svědectvím zasvěcených osob nesete v církvi a ve světě Kristovo světlo. V tomto Roku sv. Pavla si beru za svá slova tohoto Apoštola: ?Kdykoli na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu a vždy ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia? (Flp 1,3-5). V tomto pozdravu, adresovaném křesťanské komunitě ve Filipech, Pavel vroucně vzpomíná na ty, kteří osobně žijí pro evangelium, nasazují se v jeho předávání a spojují v sobě péči o vnitřní život i námahy apoštolského poslání.
Svatý Pavel byl v tradici církve vždycky považován za otce a učitele těch, které povolal Pán a kteří se rozhodli bezpodmínečně se oddat Jemu a Jeho evangeliu. Různé řeholní instituty nesou jméno sv. Pavla a čerpají z něho specifickou charismatickou inspiraci. Lze říci, že pro všechny zasvěcené osoby sv. Pavel opakuje vroucí a ryzí výzvu: ?Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista? (1 Kor 11,1). Co je to vlastně zasvěcený život, ne-li radikální napodobování Ježíše, Jeho totální ?následování?? (srov. Mk 19,27-28). Pavel v tom všem představuje bezpečnou pedagogickou mediaci: napodobovat ho v následování Krista, drazí, je privilegovanou cestou, která do všech důsledků odpovídá vašemu povolání ke zvláštnímu zasvěcení se v Církvi.
Přímo u něho samého se můžeme seznámit s životním stylem, který vyjadřuje podstatu zasvěceného života, inspirovaného evangelními radami chudoby, čistoty a poslušnosti. On chápe život chudoby jako záruku, že bude hlásání evangelia uskutečněno naprosto zadarmo (srov. 1 Kor 9,1-23), přičemž bude zároveň výrazem solidarity s bratřími, kteří se ocitli v nouzi. Všichni v této souvislosti známe Pavlovo rozhodnutí živit se prací svých rukou a jeho nasazení při sbírce ve prospěch chudých Jeruzaléma (srov. 1 Sol 2,9; 2 Kor 8-9). Pavel je také apoštolem, který přijal povolání Boha k čistotě a daroval nerozdělené srdce Pánu, aby mohl sloužit svobodněji a oddaněji svým bratřím (srov. 1 Kor 7,7; 2 Kor 11,1-2) a kromě toho ve světě, kde měla křesťanská čistota skrovné postavení, nabídnul svým příkladem bezpečné vedení. Pokud jde o poslušnost, stačí si všimnout, že plnění vůle Boží a ?každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce? (2 Kor 11,28) oživovaly, utvářely a stravovaly jeho život, který se stal obětí Bohu milou. To všechno jej vede ke zvolání, zaznamenaném v listě Filipanům: ?Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem? (Flp 1,21).
Dalším základním aspektem Pavlova zasvěceného života je misijní poslání. Cele patřit Ježíšovi, aby - jako Ježíš - patřil všem, ba dokonce, aby se tak stalo, píše ?pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé? (1 Kor 9,22). V něm, který je tak těsně sjednocen s osobou Krista, rozpoznáváme hlubokou schopnost spojovat v sobě duchovní život a misijní poslání; v něm se obě dimenze vzájemně potřebují. A tak můžeme říci, že patří k onomu šiku ?mystických budovatelů?, jejichž život je zároveň kontemplativní a aktivní, otevřený k Bohu i k bratřím, aby tak účinně sloužil evangeliu. V tomto mysticko-apoštolském napětí bych rád poukázal na odvahu apoštola tváří v tvář hrozným zkouškám, včetně mučednictví (srov. 2 Kor 11,16-33), na nezlomnou důvěru založenou na slovech jeho Pána: ?Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti? (2 Kor 12,9-10). Jeho duchovní zkušenost se nám tak jeví jako prožitý převod velikonočního tajemství, které tak intensivně zkoumal a hlásal jako formu křesťanského života. Pavel žije pro, s a v Kristu. ?Už nežiji já, - píše - ale žije ve mně Kristus? (Gal 2,20) a opět ?pro mě život je Kristus a smrt ziskem? (Flp 1,21).
Tím se vysvětluje, proč neúnavně vybízel jednat tak, aby Kristovo slovo přebývalo v nás ve své plnosti (srov. Kol 3,16). Vybavuje se tady výzva, kterou vám adresovala nedávno Instrukce Služba autority a poslušnost, kde se píše, že je třeba hledat ?každé ráno živý a stálý kontakt se Slovem, které je v daný den hlásáno, rozjímat o něm a uchovávat jej v srdci jako poklad, zapustit v něm kořeny veškeré činnosti a učinit jej kritériem každého rozhodnutí? (č.7). Rád bych proto, aby Rok sv. Pavla ve vás ještě více oživil úmysl přijmout svědectví sv. Pavla a rozjímat denně Boží Slovo věrnou praxí lectio divina a vděčnou modlitbou ?žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní? (Kol 3,16). Ať vám pomáhá realizovat vaši apoštolskou službu v a s církví v bezvýhradném duchu společenství, obdarovávat svými charismaty druhé (srov. 1 Kor 14,12) a dosvědčovat především to největší charisma, kterým je láska (srov. 1 Kor 13).
Drazí bratři a sestry, dnešní liturgie nás vybízí hledět k Panně Marii, jež je po výtce ?Zasvěcenou?. Pavel se o Ní vyjadřuje hutným a účinným obratem, který popisuje její velikost i poslání. Je ?ženou?, z níž se v plnosti časů narodil Syn Boží (srov. Gal 4,4). Maria je matkou, která dnes v chrámu uvádí Syna k Otci, čímž zároveň realizuje přitakání, které vyjádřila v okamžiku Zvěstování. Kéž je ona matkou, která provází a podporuje nás, děti Boží a děti její, při plnění velkodušné služby Bohu a bratřím. K tomu uděluji na její nebeskou přímluvu apoštolské požehnání vám i vašim řeholním rodinám.
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
