Nový portál Vatikánského rozhlasu

. Drazí bratři a sestry!
Rok, který se končí i ten, který stojí před námi ? na obou spočívá laskavý pohled Nejsvětější Matky Boží. Její mateřskou přítomnost nám připomíná také dřevěná soška, která stojí zde před oltářem a znázorňuje ji, jak sedí na trůnu s žehnajícím Děťátkem. První nešpory této mariánské slavnosti jsou plny liturgických odkazů na tajemství božského mateřství Panny.

?O admirabile commercium! Podivuhodná výměna!?. Tak začíná antifona prvního žalmu, jež pak pokračuje: ?Stvořitel lidského rodu přijal lidské tělo a narodil se z Panny?. ?Tvým nevýslovným zrozením z Panny se naplnilo Písmo?, hlásá antifona druhého žalmu, jejíž ozvěnou jsou i slova třetí antifony, která nás uvádí do kantika z listu sv. Pavla Efesanům: ?Poznáváme tvé slavné a neporušené panenství, Boží Rodičko, přimlouvej se za nás?. Mariino božské mateřství je zdůrazněno také v krátkém čtení, které jsme před chvílí slyšeli a které přináší dobře známé verše z listu Galaťanům: ?Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy? Tak jsme byli přijati za syny? (Gal 4,4-5). A ještě jednou v tradičním hymnu Te Deum, v němž na konci naší bohoslužby při adoraci slavnostně vystavené Nejsvětější svátostí budeme zpívat: ?Tu, ad liberandum suscepturus dominem, non horruisti Virginis uterum? česky ?abys člověka vykoupil, stal ses člověkem a narodil ses z Panny?.

Všechno nás proto dnes večer vybízí k tomu, abychom pohlédli na Tu, která ?přijala Boží Slovo v srdci i v těle a zrodila světu Život,? - a právě proto, jak připomíná 2.vatikánský koncil - ?je uznávána a ctěna jako pravá matka Boha? (Lumen Gentium, 53). Narození Krista, které si v těchto dnech připomínáme, je zcela zalité Mariiným světlem a když nad jesličkami o tomto Dítěti rozjímáme, nemůže nepohlédnout s vděčností také na jeho Matku, která svým přitakáním umožnila dar Vykoupení. Vánoční čas s sebou tedy nese hluboký mariánský odkaz. Narození Ježíše, Bohočlověka a Mariino božské mateřství jsou neoddělitelné skutečnosti. Tajemství Marie a tajemství jednorozeného Syna Božího, učiněného člověkem, vytvářejí jediné tajemství, v němž jedno pomáhá lépe chápat to druhé.

Maria, Matka Boží ? Theotokos, Dei Genetrix. Tímto titulem je Madona ctěna již od starověku. Přesto se však na Západě po mnoho staletí nevyskytovala žádná liturgická slavnost Mariina božského mateřství. V latinské církvi ji zavedl teprve papež Pius XI. roku 1931 u příležitosti 1500. výročí konání koncilu v Efesu a určil jí datum 11.října. Tento den pak v roce 1962 začal 2.vatikánský ekumenický koncil. Boží služebník Pavel VI. pak tuto slavnost roku 1969 s odkazem na starobylou tradici přesunul na 1.ledna a v apoštolské exhortaci Marialis cultus z 2.února 1974 vysvětlil, proč toto datum vybral a spojil se Světovým dnem míru. ?Upravený liturgický průběh Vánoční doby ? píše Pavel VI. ? má patrně soustředit všeobecnou pozornost na znovu zavedenou slavnost Matky Boží, Panny Marie: je určena ke slavení oné části tajemství spásy, která se pojí k Marii a má tak poukázat na jedinečnou důstojnost, která svaté Matce náleží?; zároveň je to vhodná příležitost obnovit úctu k novorozenému Knížeti Pokoje a naslouchat radostné zvěsti andělů (srov. Lk 2,14), abychom prostřednictvím Královny míru vyprošovali od Boha svrchovaný dar pokoje? (Marialis cultus, 5).

Tento večer chceme vložit do rukou nebeské Matky Boží náš chórový hymnus díkůvzdání Pánu za dobrodiní, jimiž nás obdařil během uplynulých dvanácti měsíců. První pocit, který se tento večer spontánně rodí v srdci, je právě chvála a díkůvzdání Tomu, který nás obdarovává časem, cennou příležitostí ke konání dobra; připojme také prosbu o odpuštění za to, že jsme jej ne vždy využili správně. Jsem rád, že mohu toto díkůvzdání sdílet spolu s vámi, drazí bratři a sestry, kteří představujete celé naše diecézní společenství, jež tímto co nejsrdečněji zdravím spolu se všemi obyvateli Říma. Zvláštní pozdrav patří kardinálovi vikářovi a primátorovi Říma, kteří oba v tomto roce zahájili svá odlišná poslání služby našemu městu ? jedno duchovní a náboženské, druhé občanské a administrativní. Můj pozdrav patří také pomocným biskupům, kněžím, zasvěceným osobám a mnoha věřícím laikům, kteří sem přišli, jakož i přítomným zodpovědným veřejným činitelům. Věčné Slovo Otcovo svým příchodem na svět zjevilo blízkost Boha a poslední pravdu o člověku a jeho věčném určení; přišlo, aby přebývalo mezi námi a bylo naší nenahraditelnou oporou, zejména v nevyhnutelných každodenních těžkostech. Tento večer nám samotná Nejsvětější Panna připomíná, jak velký dar nám svým narozením Ježíš dal a jak drahocenný je ?poklad?, kterým je pro nás jeho Vtělení. Ježíš svým narozením přichází nabídnout své Slovo jako světlo, jež řídí naše kroky; přichází nám nabídnout sebe samého a o Něm, o naší jisté naději, musíme umět podávat důvody ve svém každodenním životě a být si vědomi toho, že ?tajemství člověka se opravdu vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova? (Gaudium et spes, 22).

Přítomnost Krista je dar, který musíme umět sdílet se všemi. Směřuje k tomu úsilí celého diecézního společenství, jež pečuje o formaci pastoračních pracovníků, aby dovedli odpovídat na výzvy, jimž je vystavena křesťanská víra v moderní kultuře. Přítomnost četných a kvalitních akademických institucí v Římě a mnohé farní iniciativy nám umožňují hledět s nadějí do budoucnosti křesťanství v tomto městě. Setkání s Kristem, jak dobře víte, obnovuje osobní život a pomáhá nám přispívat k budování spravedlivé a bratrské společnosti. Proto také věřící mohou zásadně přispět k překonání aktuální nouze ve výchovně-vzdělávací oblasti. Je tedy více než žádoucí, aby rostla součinnost mezi rodinami, školami a farnostmi při prohlubování evangelizace a v odvážném prosazování lidskosti, aby se v co nejširším měřítku šířilo bohatství, které pramení z našeho setkání s Kristem. Povzbuzuji proto všechny složky naší diecéze, aby pokračovaly v započaté cestě a společně uskutečňovali program probíhajícího pastoračního roku, který usiluje právě o ?výchovu k naději v modlitbě, činnosti a v utrpení?.

V této naší době, poznamenané nejistotou a starostmi o budoucnost, je nezbytné zakoušet živou přítomnost Krista. Maria je Hvězdou naděje, která nás k Němu vede. Ona svou mateřskou láskou může přivádět k Ježíši zejména mladé lidi, kteří ve svém srdci nosí nepotlačitelnou otázku po smyslu lidské existence. Vím, že existují různé skupiny rodičů, kteří se setkávají, aby prohlubovali své povolání a hledali nové cesty, jak pomáhat svým dětem odpovídat na velké existenciální otázky. Srdečně je spolu s celým křesťanským společenstvím povzbuzuji, aby novým generacím dosvědčovali radost, jež prýští ze setkání s Ježíšem, který svým narozením v Betlémě přišel nikoli proto, aby nám něco vzal, ale aby nám všechno dal.

Ve Vánoční noci jsem zvláště připomenul děti. Tento večer bych chtěl obrátit svou pozornost zvláště na mládež. Drazí mladí, jste zodpovědní za budoucnost našeho města, nemějte strach před apoštolským posláním, které vám Pán svěřuje, neváhejte si zvolit životní styl, který nenásleduje běžnou požitkářskou mentalitu. Duch svatý vás vybaví nezbytnou silou, abyste mohli svědčit o radosti víry a kráse křesťanské existence. Rostoucí potřeby evangelizace vyžadují četné dělníky na Pánově vinici: neváhejte mu ihned odpovědět, pokud vás povolá. Společnost potřebuje občany, kteří se nestarají jenom o vlastní zájmy, protože ? jak jsem řekl na Boží hod Vánoční ? ?svět půjde do záhuby, bude-li každý myslet jenom na sebe?.

Drazí bratři a sestry, tento rok se končí u vědomí rostoucí sociální a ekonomické krize, kterou dnes sleduje celý svět; krize, která ode všech žádá více střídmosti a solidarity, aby bylo možné pomoci především těm lidem a rodinám, kteří se ocitli ve vážnějších obtížích. Křesťanské společenství se už snaží a vím, že diecézní charita a další dobročinné organizace dělají všechno možné, ale nezbytná je spolupráce všech, protože nikdo si nemůže myslet, že své vlastní štěstí vybuduje sám. Třebaže se na horizontu objevuje nemálo stínů naší budoucnosti, nemusíme mít strach. Velkou nadějí nás věřících je život věčný ve společenství s Kristem a celou rodinou Boží. Tato velká naděje nám dává sílu čelit životním těžkostem tohoto světa a překonat je. Mariina mateřská přítomnost nás tento večer ujišťuje o tom, že Bůh nás nikdy neopouští, svěříme-li se Mu a následujeme-li jeho učení. Se synovským cítěním a důvěrou proto předložme Marii očekávání a naděje, jakož i bázně a těžkosti, které chováme v srdci, když se loučíme s rokem 2008 a chystáme se přijmout rok 2009. Ona, Panenská Matka nám podává Dítě, které spočívá ve chlévě jako naše bezpečná naděje. Plni důvěry tak budeme moci zpívat závěrečné Te Deum: ?In te, Domine, speravi: non confutar in aeternum - Pane, k tobě se utíkáme, ať nejsme zahanbeni navěky!? Ano, Pane v Tebe doufáme, nyní i navěky; Ty jsi naše naděje. Amen!

přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie