Vatikán.
Včera se uzavřela 10. zahraniční cesta Benedikta XVI. Zavedla ho do Francie ? a to ve dvou etapách, nejprve do Paříže a pak do Lurd. První bilanci poskytl vatikánského rádiu mluvčí Svatého Stolce, P. Federico Lombardi:
?Bilance je určitě velmi pozitivní. Myslím, že tato cesta dobře zapadá mezi další letošní cesty, počínaje Spojenými Státy a Austrálií, při kterých jsme zaznamenali velkorysé přijetí, přijetí velmi ochotné, otevřené, bez předsudků, takže Papež mohl v poklidu přinést své poselství jak církvi tak společnosti. Také velmi pozitivní ohlasy, které zazněly jak tady ve Francii tak i všude jinde potvrzují, že cesta zcela splnila svůj účel.?
Je tedy možné říci, že Francie ? jak někteří říkali ? se změnila?
?Jistě toto téma laickosti a pozitivní laickosti, v jejímž znamení probíhala návštěva a které bylo otevřeno už při setkání v Elysejském paláci, vnímali někteří jako poměrně nové. Vypovídá o poklidné a konstruktivní atmosféře, o schopnosti dialogu, který vede ke spolupráci, aby jak stát tak církev přispívali tím nejlepším obecnému dobru obyvatel.?
Vyvrcholením cesty byla lurdská etapa?
?Ano, lurdská etapa byla vyvrcholením cesty z duchovního hlediska. Nicméně také v Paříži, jak při nešporách v Notre-Dame, tak při velké mši na pláni před Invalidovnou, byly momenty duchovně nesmírně působivé. Účast byla veliká, ale také pozorná, což ukázalo, že církev také v hlavním městě je církev životná a je nositelkou svědectví hluboké a pravé víry. Tady v Lurdech jsme u duchovního pramene, u pramene spirituality křesťanského lidu, s jeho charakteristickou láskou k Marii. Papež v homiliích a dalších vystoupeních vyšel ve své katechezi ze zjevení. Mě osobně velmi zaujalo právě toto: dokázal vyzvednout téma světla, které je typické pro zjevení P. Marie v lurdské jeskyni, téma stavby chrámu, o který požádala během zjevení, téma kristologické a teocentrické orientace zjevení Marie, která se spolu s Bernardetou modlila Gloria Patri (Sláva Otci). A pak velmi krásné bylo pondělní téma Mariina úsměvu, který vychází vstříc a šíří radost a pokoj do životů těch, kdo trpí, do životů všech těch, kdo se obrací k Pánu. Mám za to, že téma Mariina úsměvu a naděje bylo téměř přirozeným závěrem této cesty. Ukazuje velký poklad, který má Církev, že totiž může pomáhat v nacházení smyslu života také v obtížných situacích.?
Co byste dodal k velmi významnému setkání s francouzskými biskupy?
?Papež se setkal s celkem francouzské církve skrze biskupy a předal jí své poselství. Velice jasným způsobem upřesnil některé základní linie. Konec konců právě to se očekává od Papeže, jako pastýře obecné církve, že dává základní linie, orientaci. Předložil tedy hlavní body, které se týkají problémů církve ve francouzské společnosti: nedostatek kněžských povolání, problematika rodiny, ekumenického a mezináboženského dialogu, problematika dialogu se společností. Udělal to velmi jasně a konstruktivně. Ti kdo mluvili o obtížích francouzské církve najdou jistě u Papeže důvěru, posilu v důvěře, protože když se obrátíme k pramenům křesťanské spirituality, k pramenům víry, dovolí nám to čelit i obtížným situacím, hledět kupředu s přesvědčením, že můžeme působit pozitivně. Také velká přednáška o kultuře v Koleji Bernardinů dala jasně najevo, že diskurs o křesťanských kořenech, který papežové vedli tak naléhavě, není jen sloganem, ale že jde o diskurs obsahově bohatý a konkrétní. Papež velmi dobře ukázal , jak právě hledání Boha, hledání náboženského života vytváří rozmanité stránky kultury, jako literatura, umění, hudba, interpretace textů, podnikavost a praktický přístup k životu, což jsou naprosto zásadní dimense naší evropské kultury. Církev, křesťanství, se tedy cítí uvnitřně spojena s naší kulturou a chce v ní zůstat přítomná také v budoucnu.?
To byla bilance francouzské cesty Benedikta XVI. od mluvčího Svatého Stolce, P. Federica Lombardiho.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
