?Díky této knize je možno takřka se znovu naučit tomu, co to znamená být katolíkem,? napsal v roce 2004 kardinál Josef Ratzinger v předmluvě ke knize Volba lásky. Její autorkou je docentka politické filozofie na univerzitě v Oslo, bývalá náměstkyně norského ministra zahraničí a členka vatikánské delegace v OSN Janne Haaland Matlary. Rozhovor s ní přinesl čtvrteční (31.7.08) deník Avvenire.
Janne Haaland Matlary vyrostla v luteránské tradici, prošla odobím agnosticismu a bojového feminismu k přesvědčenému, racionálnímu přilnutí ke katolické víře. ?Šlo o intelektuální konverzi,?říká o své cestě do katolické církve Janne Haaland Matlary. ?Během svých filosofických studií jsem se věnovala bádání o objektivní skutečnosti a narazila jsem na Aristotela a sv. Tomáše Akvínského. Ve chvíli, kdy jsem objevila ontologický realismus, našla jsem také církev.? Paní Matlary ale potvrzuje, že víra je mnohem víc než prostý filosofický postoj. Zaujetí takového postoje ale pokládá pro autentickou víru za podstatné. ?Na své cestě víry jsem se cítila jako apoštol Tomáš, který pochybuje. Být katolíkem znamená přijmout specifický názor na lidskou osobu, na její povinnosti a na její úlohu v životě. Láska, jež je srdcem křesťanství se zakládá na povinnosti a vůli, není to nějaká emoce nebo prchavý cit.?
Na její cestu ke konverzi měli vliv mnozí katoličtí autoři. ?Měla jsem příležitost číst leckteré klasiky spirituality o nejhlubších tématech, aniž bych je nějak zvláště chápala. Jsou to dobré texty a jistě užitečné, ale ne, když je někdo ve víře začátečníkem. Stát se katoličkou to je něco jako zamilovat se, není třeba toho moc přečíst o víře a církvi,? vzpomíná Janne Haaland Matlary. ?Hodně jsem četla Thomase Mertona, zvláště Horu sedmi stupňů. Mými oblíbenými knihami byly a dosud jsou díla cisterciáka, který žije ve Švédsku: Wilifreda Stinissena. Mám-li se podívat do současnosti, považuji za velmi hluboké a duchovní díla německého benediktina Benedikta Bauera, přeložené do vybroušené angličtiny.? Jak sama říká, dnes duchovní četbě věnuje méně času. Ohniskem jejího křesťanského života se stala účast na mši svaté. ?Musím přiznat, že mě nějak zvláště nepřitahuje ?literatura o konverzích?, i když jsem do ní sama dost přispěla,? říká.
Na dotaz, jak konverze ke katolicismu ovlivnila její činnost v oblasti filozofie a politiky, bývalá diplomatka a představitelka vlády odpovídá: ? Přiznám se, že jsem o tomto tématu mnoho nepřemýšlela. Je to zároveň prosté i obtížné. Nejsem příliš dobrá katolička, ale vždy, když jdu na mši svatou, nastupuji na správnou cestu. Teoreticky se všechno snadno řekne, ale je opravdu obtížné uvést to do praxe, zvlášť když člověk žije v naprosto sekularizované společnosti, jako je ta naše, a která zůstává naprosto lhostejná k Bohu. Být křesťanem je dnes velmi podivná věc, aspoň v mé vlasti, v Norsku. Když člověk není věrný nějaké praxi, jako je pravidelná mše svatá, snadno se ztratí.?
Také rozhodnutí přijmout katolickou víru je v Norsku podle Janne Haaland Matlary přijímáno přinejmenším s rozpaky. ?Moji rodiče byli proti mí konverzy, většina mých přátel nechápala, proč to dělám. Ostatně být v Norsku katolíkem není vůbec považováno za něco kladného. V tisku převažují zvláště silné protipapežské postoje.?
Ve své autobiografii Janne Haaland Matlary pranýřuje materialismus, který poškodil každý aspekt Západu. Zároveň ale poznamenává, že shledala, jak je katolická víra realistická. ?Materialismus má dva významy: první je, že osoba není nic jiného než maso a krev, a druhý ? že má sklon dychtit po věcech. Obě tyto formy materialismu dnes ovládají osoby. Realismus naopak znamená jít k jádru věcí a k tomu, co je skutečnost. Například hledíme-li na politku, musíme se ptát, zda za politickým řečněním existuje nějaká skutečnost.?
Manžel Janne Haaland Matlary pochází z Maďarska. Sama tam s ním také několik let žila, ještě v období komunismu. Na otázku zda Evropa získala protilátky proti pokušení marxismu a komunismu, odpovídá: ? Dnes se opravdu málo lidí zajímá o nespravedlnosti a utrpení, k nimž v té době docházelo. V Maďarsku, jako ostatně v celé Evropě, se staly peníze mírou všech věcí.
Onen konzumismus, o němž Jan Pavel II. psal v encyklice Centesimus Annus, opravdu ovládá všechny aspekty života. Ti, kteří bojovali proti nelidskému komunistickému systému, dosáhli demokratické svobody. Ta se však stala svobodu konzumovat.?
Bývalá náměstkyně norského ministra zahraničí a členka vatikánské delegace v OSN také v rozovoru odpovídá na otázku, jak mohou náboženství pomoci řešit společensko-politické problémy nebo zda ?jsou nebezpečná,? jak tvrdí mnozí novopohané, jako například Hitchens.
?Byly a dodnes jsou náboženské války. Ony vedené křesťany jsou historické záležitosti minulosti, avšak dnes se vyznavači islámu snaží zneužívat náboženství pro politické cíle. Náboženský dialog je nutný a užitečný za předpokladu, že obě strany v konfliktu mají skutečný zájem dojít k řešení. Jinak se dialog stane pouze nástrojem ?politicky korektního? politického váhání. V tomto ohledu je výtečná práce kardinála Taurana předsedy Papežské rady pro mezináboženský dialog. On zná jak reálnou politiku, tak diplomacii a chápe, co je potřeba v takovém dialogu. Jsem velmi ráda, že se vrátil na toto pole ve službách Svatého stolce. Vatikán je v pozici světového lídra v této oblasti. Na úrovni dialogu mezi náboženstvími ve prospěch míru je povzbuzující také práce, kterou koná bývalý britský premiér Tony Blair a bývalý norský ministerský předseda Kjele Magne Bondevik,? soudí norská diplomatka, Janne Haaland Matlary, autorka knihy Volba lásky.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
