Včera, jak už jsme informovali, uplynulo přesně 40 let od okamžiku, kdy papež Pavel VI. podepsal encykliku Humanae vitae.
Hovoří biskup Rino Fisichella, předeseda Papežské akademie Pro život a rektor lateránské univerzity:
?Pavel VI. chtěl uskutečnit přání vyslovené na II. vatikánském koncilu. Je tedy třeba vidět kontinuitu mezi učením obsaženém v Humanae vitae s tím, co žádali otcové koncilu. Ti chtěli, aby bylo formulováno učení o předávání života. Učení této encykliky podle mě prohlubuje dva základní principy. Prvním je přirozený zákon, který je opravdovým uznáním rovnosti mezi lidmi, vzhledem k přirozenému řádu, bez uchylování se k technice. Život musí být předáván v plné svobodě a musí jít o gesto opravdové lásky. Druhý princip je požadavkem opravdové zodpovědnosti. Nezapomeňme, že encyklika hovoří o zodpovědném otcovství a mateřství a tom, že se jedná o volbu, která nemůže být ponechána náhodě, i o přípravě se na rodičovství. Z tohoto pohledu, myslím, že pro nejisté bylo toto učení světlem.?
V roce 1968 bylo vydat tuto encykliku velmi odvážným činem Pavla VI., který viděl mnoho sporů ohledně tohoto dokumentu...
?Ještě před zveřejněním Humanae vitae svolal Pavel VI. komisi, která problematiku do hloubky studovala. Tato komise přišla s dvěma dokumenty, jeden byl dokument většiny a druhý dokument menšiny. Pavel VI. o nich rozmýšlel a potom - v osamělosti, která charakterizuje život každého papeže a to zejména v okamžicích, kdy musí učinit volbu - promulgoval učení, které bylo v plné kontinuitě s tím, co církev vždy věřila a o čem svědčila. Nelze zapomenou na to, že se v roce 1968 encyklika Humanae vitae stala znamením odporu. Svatý otec zdůraznil s odvahou kontinuitu tradice, kontinuitu nauky a především vyjádřil hlavní princip: pravdu neurčuje většina, pravda je věrnost evageliu a učení církve. Člověk je sám sebou v plnosti, pokud je přijímán v hluboké jednotě. Nelze odělovat duši od těla, nelze oddělovat život a sexuální zkušenosti od lásky. Tak vzniká dichotomie. Pokud neexistuje ona hluboká jednota, zmenšuje se také hodnota osoby, tělo se stává objektem a partner ve vztahu se stává pouhým nástrojem vlastního egoismu. A to není spravedlivé.?
Humanae vitae ukazuje na nebezpečí vměšování se techniky do nejintimnější sféry lidského života. V tomto se Pavel VI. stal prorokem...
?Nejen že je to prorocká myšlenka. Dnes byla tato nauka více než kdy jindy nesporně přijata mnoha vědci a filosofy, kteří ve světle technologických a vědeckých objevů ocenili její obsah. Antropologické a etické základy encykliky zůstávají stále pravdivé. Věda samozřejmě musí dělat pokroky, ale co se týká lidského života musí respektovat, že je to dar a že každý z nás za svůj život vděčí Nejvyššímu.?
Říká mons. Rino Fisichella, předseda Papežské akademie Pro život a rektor lateránské univerzity.
Přeložila Markéta Šindelářová
odeslat článek
vytisknout článek
