Bioetika patří v posledních letech k nejsledovanějším oblastem. K diskuzi o potratech se postupně přidala témata jako klonování nebo umělé oplodnění. Debata se odehrává jak mezi odborníky, tak na stránkách deníků a zábavných magazínů. Je to pochopitelné. Počátek a konec lidského života zajímá každého. Navíc je s těmito okamžiky spojeno i jisté tajemství. Jsou zde tedy splněny elementární podmínky dobrého mediálního příběhu a praxe nám to jen potvrzuje. Opusťme ale nyní mediální teorii, abychom se mohli věnovat meritu mého dnešního rozhlasového zamyšlení.
Tím je dopis, který tento týden zaslali biskupové českých a moravských diecézí premiérovi republiky. Sdělují mu v něm své výhrady k některým navrhovaným předmětům právních úprav věcného záměru zákona o specifických zdravotních službách. Podle tiskové mluvčí ČBK vyjádřili biskupové své výhrady ke zmíněnému zákonu především v oblasti problematiky umělého oplodnění, které vylučuje možnost otce podílet se na výchově dítěte. Biskupové se vyslovili také proti asistované reprodukci a manipulaci s embryi, stejně tak jako proti náboru dárkyň vajíček, jejichž poučení o případných nežádoucích následcích takového zákroku je nedostatečné. Stanovisko biskupů zahrnuje i nesouhlas s umělým ukončením těhotenství.
Dopis biskupů předsedovi vlády vzbudil a zřejmě ještě vzbudí nemalou mediální odezvu. Diskuze, která se na základě tohoto počinu českých biskupů zvedne, bude zcela jistě rozdílné úrovně. Nepochybuji o tom, že v jistých kruzích bude povrchní až demagogická. Pokud by se ale na základě zmíněného dopisu podařilo alespoň částečně vyvolat konstruktivní debatu, která bude brát v potaz relevantní názory a fakta, ač třeba z různých názorových proudů, může se stát důležitým impulsem k tomu, abychom se nejen v rámci církevního společenství stali v této oblasti informovanějšími a vyzrálejšími. Šablonovité názory, které démonizují celé oblasti vědy jakými jsou genetika, genetické inženýrství nebo embryologie a na ní navazující obory zabývající se vznikem a prvotními stádii lidského života, nemohou u vzdělaného křesťana jednadvacátého století obstát.
Dovolte mi v tomto kontextu několik faktů, které dokazují, o jak závažné téma se jedná. Počet dětí narozených díky asistované reprodukci neustále roste. V současnosti jsou takto v České republice počata přibližně 3 % dětí. Ve světě je to pak ještě zhruba o dvě procenta více. Tato nemalá čísla přirozeně souvisí s naším životním stylem a prostředím, které mají za následek poruchy plodnosti. Ty jsou ve vyspělých zemích diagnostikovány u 15 % párů ve fertilním věku, jinými slovy téměř každý šestý pár řeší tento problém. Přibližně ve třetině případů je příčina neplodnosti pouze na straně ženy, v další třetině je problém jen u muže a zbylá část tvoří kombinace poruch plodnosti u obou. Je však třeba dodat, že podle lékařských statistik jsou pouze 3 % případů neplodnosti neléčitelná. Všeobecně známý je fakt, že značný vliv na poruchu plodnosti má stále zvyšující se věk, kdy se lidé rozhodují pro početí potomka. Jen pro Vaši představu, průměrný věk prvorodiček se v České republice vyšplhal na 26,3 let, v Evropě je pak ještě o dva roky vyšší. Gynekologové při tom hovoří o tom, že ideální věk pro početí prvního dítěte je u ženy mezi 20. až 24. rokem, přičemž po této věkové hranici se pravděpodobnost otěhotnění výrazně snižuje.
S asistovanou reprodukcí je spojena celá řada právních a etických aspektů. To mimo jiné souvisí také s tím, že se jedná o postupy poměrně nové, zato však díky celospolečenské poptávce překotně se rozvíjející a užívané. Pro dokreslení - k prvnímu mimotělnímu spojení lidských pohlavních buněk došlo v roce 1944. V roce 1961 se boloňskému lékaři Petruccimu podařilo uchovat při životě v inkubátoru po dobu 59 dní uměle vytvořené embryo. Pokus o úspěšné mimotělní oplodnění a následné zavedení embrya do matčiny dělohy probíhali sice od roku 1969, úspěšně se ale první ?dítě ze zkumavky? narodilo až v roce 1978. Tak vyvstává jeden ze závažných problémů, jelikož přesto, že dnes již masivně využíváme metod mimotělního oplodnění, netušíme, zda a jakým způsobem se tyto metody mohou projevit na dalších generacích takto počatých dětí.
V souvislosti se diskutovaným dopisem biskupů není od věci připomenout i to, že asistovaná reprodukce vyvolává také řadu právních otázek. V české legislativě je například rozdílný status embrya v děloze ženy, které je pokládáno za součást jejího těla a embrya uměle vytvořeného, na které právo pohlíží jako na předmět, u něhož právo vymezuje možnosti manipulace. Diskutované je i určení rodičovství v případech, kdy je použito cizí vajíčko či spermie dárce, což je nutné asi u 5-10% neplodných párů. Ještě složitější situace nastává v případech tzv. surogačního mateřství, kdy jiná žena - obvykle za nemalou finanční částku - dítě ?odnosí? a podle uzavřené smlouvy pak po porodu předá dítě jeho biologickým rodičům. Tuto metodu ovšem česká legislativa neumožňuje.
Jak naznačuje předchozí případ, z etického pohledu je nadmíru problematické každé komerční využití metod asistované reprodukce. Zcela správně poukázali biskupové ve svém dopise na nebezpečí komerčního náboru dárkyň vajíček, které se například v Dánsku či Spojených státech provádí. Z reklamních akcí typu ?ZAPLAŤ SI ŠKOLNÉ SVÝMI VAJÍČKY? běhá mráz po zádech. V živé paměti mám i filmový dokument o kalifornských klinikách, kde se ?výroba dětí požadovaných vlastností? stala výnosnějším zdrojem bohatství než ropné vrty...
O problémech vyvstávajících ve spojitosti s asistovanou reprodukcí, bychom mohli hovořit ještě dlouho. Jen nejčastěji skloňovaná výhrada, kterou je využití či spíše použití nadbytečných embryí či jejich tzv. ?redukce? v těle matky, by vydala na samostatný pořad. Na to však již nemáme prostor a není to ani účelem dnešního zastavení. Mým cílem bylo upozornit, o jak složitou a širokou problematiku se jedná. A protože se zde dotýkáme nenarozeného života, tedy i srdce a duše každé normální ženy, musíme snad ještě více, než kdy jindy, naše soudy, hodnocení a vyjádření vážit na lékárnických vahách taktu, soucitu a lásky. Jen tak mohou naše aktivity v této oblasti znamenat opravdový přínos. Krásné dny jara, času zrození, přeje Martin Horálek.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
