Rádio Vaticana

Na oltář v bazilice sv.Petra se vrátil kříž. Sice drobná interiérová změna, ale mohl ji zaznamenat každý častější návštěvník papežských bohoslužeb letos o Vánocích nebo již během Adventu. Důvod této viditelné změny v sakrálním prostoru je, samozřejmě, teologický. Souvisí s pojmem ?orientace liturgického slavení?, což zní na první pohled velice odtažitě, ale týká se vnitřního postoje každého věřícího při mši svaté. Podle pokynů k římskému misálu, které jsou vyjádřením víry Církve, má být ?kříž s podobou ukřižovaného Krista umístěn na oltáři nebo v jeho blízkosti?, aby byl ?dobře viditelný pro shromážděný lid? (Všeobecné pokyny k misálu, 308). I když není třeba přehnaně lpět na liteře předpisů, neznamená to, že jde o otázku, na jejímž řešení by nemělo záležet. Ukazuje to právě tato drobná, ale viditelná změna, ke které v tomto bodě došlo v bazilice sv.Petra, kde byl kříž - po více jak 25 letech - opět umístěn na oltář.

Čtenáři starších teologických pojednání Josepha Ratzingera neujde, že si v roce 1981 v knize Das Fest des Glaubens tehdejší kard. Ratzinger povšimnul ?přehnaného a špatného chápání liturgického slavení ?tváří k lidu?, které ? jak píše - vedlo dokonce i v bazilice sv. Petra k tomu, že kříž, stojící do té doby na oltáři, byl odstraněn s odůvodněním, že brání ve viditelném kontaktu celebranta a lidu?. Toto odstranění kříže z výhledu účastníků mše svaté pak kard. Ratzinger komentoval následovně: ?Kříž na oltáři není překážkou ve vidění, ale společným bodem kontaktu pro všechny? a dodal: ?odvážil bych se dokonce vyslovit tezi, že kříž na oltáři není překážka, ale předpoklad slavení ?tváří k lidu?? (La festa della fede, italské vydání z r. 1990, str.116).

Tato drobná interiérová změna sakrálního prostoru, jejímž pozadím je na první pohled odtažitá, akademická otázka z oboru liturgiky, nám dává možnost objevit a poznat náš vlastní postoj k tomu, co sice lze chápat jen jako nedělní povinnost, ale ve skutečnosti je něčím mnohem víc. Liturgika je teologická disciplína, která se zabývá vztahem hmotného a duchovního prvku, vztahem, jenž je charakteristickou známkou lidské přirozenosti. A proto otázky, které tato disciplína řeší, přímo ovlivňují naši vnímavost, naše duchovní naladění a cítění při mši, což jistě není nepodstatné, přestože si to žádá důkladnou reflexi. Zmíněnou interiérovou změnu u hlavního oltáře baziliky sv. Petra, vysvětluje v rozhovoru pro vatikánský deník L´Osservatore Romano hlavní ceremonář papežských liturgií Mons. Guido Marini takto:

?Umístění kříže uprostřed oltáře zdůrazňuje centralitu Ukřižovaného v eucharistické slavnosti a přesnou orientaci, kterou je celé shromáždění věřících povoláno zaujmout během eucharistické liturgie. Nejde o podívanou, ale o pohled na Toho, který se narodil, zemřel a byl vzkříšen pro nás, na Spasitele. Od Pána přichází spása, On je Orient (Východ), vycházející Slunce, na něž máme všichni upřít pohled a od něhož máme všichni přijmout dar milosti? (L´Osservatore Romano, 24.-25.prosince 2007).

Slova, která si zasluhují pozornost sama o sobě, prozrazují mimo jiné také přímou souvislost s již dříve vyjádřenými pohledy Benedikta XVI. Je to patrně také jeden z krůčků dosud probíhající pokoncilní liturgické reformy, kterou v jistém smyslu dokončilo teprve letošní papežovo rozhodnutí liberalizovat užívání latinské tridentské liturgie v katolické Církvi. Kříž usměrňující modlitbu účastníků eucharistické liturgie v bazilice sv.Petra je možná jakousi symbolickou tečkou.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky