V pátek byl vydán dokument Kongregace pro nauku víry nazvaný ?Věroučná nóta o některých aspektech evangelizace?. Sekretář zmíněné Kongregace
arcibiskup Angelo Amato přibližuje tento dokument v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas.
První otázka je pragmatická: proč vychází tento věroučný dokument? Nikdo nezpochybňuje nezbytnost a užitečnost hlásání Evangelia dnes, ať již v zemích s dlouhou křesťanskou tradicí, tak v těch zemích, kde Kristovo evangelium není známo nebo není přijímáno?
?Účelem tohoto dokumentu je vlastně znovu objevení misijního poslání, opětovné motivace naléhavosti a nezbytnosti evangelizace všech národů. Papežské magisterium několikrát opakovalo, že po dvou tisíci letech křesťanství je missio ad gentes stále ještě v začátcích. Církevně proto volána ke svému prvotnímu úkolu: hlásat dobrou zvěst spásy v Kristu celému lidstvu. Sv. Pavel říkal: ?že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu, to je mi uloženo jako povinnost, a běda kdybych ho nehlásal!? (1 Kor 9,16).?
Existují v tomto ohledu nějaké těžkosti?
?Jde spíše o určitý zmatek, který se vyskytuje i v některých misijních kruzích.?
O co jde?
?Často a mylně se tvrdí, že evangelizace je omezení, které je kladeno svobodě druhých. Jako by bylo dostačující vyložit vlastní ideje, ale bez výzvy k obrácení se ke Kristu a ke křtu. Konkrétně je tedy zanedbávána evangelizace a namísto ní nastupuje jenom lidská podpora, např. v apoštolátu pro spravedlnost, pokoj a solidaritu. Ba dokonce se dochází až k tvrzení, že by Kristus neměl být hlásán těm, kteří ho neznají, a nemělo by se favorizovat začlenění do církve prostřednictvím křtu, poněvadž spása je prý dostupná v téže míře i mimo Církev, v různých světových náboženstvích. A tedy žádné hlásání Krista, žádné výzvy k obrácení, žádný křest, žádná Církev. Jenom sociální nasazení.?
Je podle vás situace vážná. Jaké jsou její příčiny?
?Příčiny jsou teoretické povahy. Do teorie a potom do praxe byla v nemálo institucích zavedena idea náboženského pluralismu nejen na rovině faktické, ale také právní, a to důsledným tvrzením náboženského relativismu: každé náboženství prý vede ke spáse stejně jako křesťanství. Z toho vyvěrá ochlazení misijního ducha a někdy i jeho uhašení.?
Jde o nedávný fenomén?
?Ne tak docela. Již v roce 1990 Jan Pavel II. hovořil o naléhavosti hlásat Krista jakožto spasitele celého lidstva a o nezbytnosti Církve jako univerzální svátosti spásy. Roku 2000 Kongregace pro nauku víry poukázala na omyly pluralistické teologie náboženství svým prohlášením Dominus Jesus, které znovu potvrdilo univerzálnost křesťanského zjevení, jedinečnost a spásonosnou univerzalitu tajemství vtělení a spásnou univerzálnost Církve.?
Jak se nynější nóta vyrovnává s těmito těžkostmi?
?Prostřednictvím trojí úvahy: antropologické, eklesiologické a ekumenické. Z antropologického hlediska nóta poukazuje na tři pojmy: svobodu každé lidské osoby v jejích náboženských volbách; její schopnost hledat a svobodně přijímat dobro a pravdu; její právo sdílet s druhými vlastní dobra a to nejen materiální, ale také duchovní. Touha rozdělit se o vlastní dobra je přece člověku zcela vlastní. Plné přilnutí ke Kristu a jeho Pravdě neumenšuje, ale povyšuje lidskou svobodu a vztahuje ji k jejímu naplnění.?
Jaké eklesiologické implikace nóta podává?
?Církev je již od počátku povolána Ježíšem k obrácení a volá národy k obrácení k evangeliu, jako výrazu nového života v Kristu. Přivtělení k Církvi není rozšiřování vlivu mocenské skupiny, ale svobodné začlenění se do sítě přátelství s Kristem. Jde o dar společenství v lásce. Šíření církve v dějinách není ničím jiným než službou přítomnosti Boha v dějinách a nástrojem autentické humanizace člověka a světa. Kdo hlásá evangelium stává se vyslancem Kristovým, jeho pravdy a jeho spásy.?
A co byste řekl o ekumenických implikacích?
?Nóta vysvětluje určité nedorozumění. V regionech s katolickou většinou panuje velká svoboda kultu a činnosti pro nekatolíky. Často však neexistuje pravá reciprocita, protože péče o katolíky ze strany kněží a biskupů na územích, kde je velká většina nekatolická, je považována za proselytismus. Nóta stvrzuje naléhavost a respekt k náboženské svobodě každé lidské osoby i toho, kdo chce vstoupit do katolické církve. Pokud nekatolický křesťan z důvodů svědomí a v přesvědčení o katolické pravdě žádá o vstup do plného společenství s katolickou církví, je třeba to respektovat jako dílo Ducha svatého a jako výraz svobody svědomí a náboženství. Nejedná se proto o proselytismus, ale o respektování důstojnosti osoby a úctu k její náboženské volbě. Nic není ukládáno násilím, ale naprostou bezplatností sdíleného daru.?
Říká sekretář Kongregace pro nauku víry arcibiskup Angelo Amato o včera vydané Věroučné nótě o některých aspektech evangelizace?.
Přeložil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
