Drazí přátelé,
Těší mne, že se s vámi setkávám v tak velkém počtu na tomto tradičním setkání před blížící se slavnosti Kristova Narození. Zdravím a děkuji kard. Camillo Ruinimu, který slavil Eucharistii spolu s univerzitními kaplany, které tímto rovněž zdravím. Zdravím také státní představitele, zejména ministra pro univerzitní školství, rektory, profesory a všechny studenty. Jsem vděčný rektorovi Univerzity Campus a studentce právnické fakulty z Říma TRE, kteří mne vaším jménem s přáním všeho dobrého srdečně pozdravili a rovněž tak ze srdce tyto city opětuji spolu s přáním klidných a požehnaných Vánoc. Dále chci zvláště pozdravit mladou delegaci z Albánie, která přinesla zpět do Říma mariánskou ikonu
Sedes Sapientiae a také delegaci z Rumunska, která obdrží tuto Mariinu ikonu, aby se v příštím roce stala ?poutnicí? pokoje a naděje ve vaší zemi.
Drahá univerzitní mládeži, dovolte mi, abych na tomto komorním setkání nabídnul vaší pozornosti dvě krátké úvahy. První se týká vaší duchovní formace. Římská diecéze chtěla položit větší důraz na přípravu univerzitní mládeže ke svátosti biřmování. Vaše pouť do Assisi 10.listopadu byla jakýmsi ?povoláním? a dnešní večer ?odpovědí?. Přibližně 150 z vás dnes předstoupilo jako kandidáti ke svátosti Biřmování, které přijmete příští rok na vigilii Letnic. Jde o velmi zásadní iniciativu, která dobře zapadá do přípravy na Světový den mládeže, plánovaný na červenec roku 2008.
Kandidátům svátosti biřmování i vám všem, drazí mladí přátelé, bych rád řekl: Upřete své zraky k Panně Marii a z jejího přitakání se i vy naučte přitakávat božskému povolání. Duch svatý vstupuje do našeho života do té míry, do jaké mu otevíráme svá srdce naším ?ano?. Čím je toto přitakání plnější, tím je plnější jeho přítomnost. Ke snadnějšímu pochopení lze přihlédnout k jedné velmi prosté skutečnosti: ke světlu. Jsou-li okenice hermeticky uzavřeny, ani nejostřejší slunce nemůže osvítit dům. Existuje-li malá mezera, pronikne tam paprsek, pootevře-li se okenice, začíná se pokoj prosvětlovat, ale pouze jsou-li úplně rozevřeny, mohou sluneční paprsky prostor osvěcovat i zahřívat. Drazí přátelé! Marie je pozdravena andělem jako ?milostiplná?, což znamená právě toto: její srdce a její život jsou naprosto otevřeny Bohu a proto cele prostoupeny jeho milostí. Kéž vám Ona pomáhá, abyste se sami stali svobodným a naprostým přitakáním Bohu a abyste mohli být obnoveni, ba proměněni světlem a radostí Ducha svatého.
Druhá úvaha, kterou vám chci nabídnout, se týká nedávné encykliky o křesťanské naději, nazvané - jak víte ? Spe salvi ?v naději jsme spaseni?, což jsou slova z listu svatého Pavla Římanům (8,24). Duchovně ji odevzdávám vám, drazí univerzitní studenti Říma, a prostřednictvím vás celému světu univerzit, škol, kultury a výchovy. Copak není téma naděje obzvlášť sympatické právě mladým? Nabízím vaší, třeba i kolektivní pozornosti, úvaze i konfrontaci zejména onu část Encykliky, která pojednává o naději v epoše novověku. V 17.století doznala Evropa autentického epochálního obratu a od té doby stále více přijímala mentalitu, podle níž je lidský pokrok dílem vědy a techniky, zatímco víře by měla náležet jenom spása duše. Dva velké pojmy či mocnosti novověku - rozum a svoboda - se tak jakoby odpoutaly od Boha, staly autonomními a pustily se do budování ?království člověka?, prakticky postaveného do protikladu k Božímu království. Rozšířilo se materialistické pojetí, jež doufalo, že změna ekonomických a politických struktur, uvede do života spravedlivou společnost, v níž bude kralovat pokoj, svoboda a rovnost. Tento proces, který nepostrádá historické hodnoty i důvody, však obsahuje hluboký omyl: člověk totiž není pouhým produktem ekonomických či sociálních podmínek; technický pokrok není nutně identický s morálním růstem osob, ba dokonce platí, že bez etických principů mohou být věda, technika i politika použity špatně, jak k tomu došlo a dosud, bohužel, dochází, to znamená nikoli k dobru, ale ke zlu pro jednotlivce i pro lidstvo.
Drazí přátelé, jde o témata natolik aktuální, že podněcují k reflexi a usnadňují již existující pozitivní konfrontaci a spolupráci mezi všemi univerzitami: státními, soukromými i papežskými. Město Řím je i nadále privilegovaným místem studia kulturní spolupráce, k jaké došlo v červnu tohoto roku na evropském setkání více než 3000 univerzitních učitelů. Řím je také vzorem pohostinnosti pro zahraniční studenty a mne těší, že mohu při této příležitosti pozdravit také delegace univerzitních studentů z jiných evropských a amerických měst. Světlo Kristovo, které vzýváme na přímluvu Panny Marie, Hvězdy naděje, a svaté panny a mučednice Lucie, kterou si dnes připomínáme, kéž stále osvěcuje váš život. S touto touhou, přeji ze srdce vám i vašim drahým Vánoce bohaté na milost a pokoj a všem vám uděluji své Apoštolské požehnání.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy