Nový portál Vatikánského rozhlasu

Pane kardinále,
ctihodní bratří biskupové
vážení profesoři a drazí spolupracovníci,
Velmi mě těší, že se s vámi setkávám na závěr vašeho výročního valného zasedání. Chci především vyjádřit svůj dík za slova na uvítanou, kterými jste se ke mně, pane kardinále, jako prezident Mezinárodní teologické komise, jménem všech obrátil. Práce tohoto sedmého ?pětiletí? Mezinárodní teologické komise, jak jste, pane kardinále, připomenul, již přinesly konkrétní plod. Byl zveřejněn dokument ?Naděje na spásu pro děti, které umírají bez křtu?. Tento argument je tam projednán v souvislosti se všeobecnou spásonosnou vůlí Boha, s jediným všeobecným prostřednictvím Krista, s primátem Boží milosti a svátostnosti církve. Jsem přesvědčen o tom, že tento dokument představuje opěrný bod, který může být užitečný jak církevním pastýřům, tak teologům; může být zároveň pomocí a pramenem útěchy pro věřící, kteří ve svých rodinách prožili utrpení z náhlé smrti dítěte, dříve než mohlo být pokřtěno. Je totiž zapotřebí pronikat stále hlouběji do chápání různých projevů Boží lásky, která nám byla zjevena v Kristu, a to ke všem lidem, zvláště k těm nejmenším a nejchudším.

Blahopřeji vám k dosaženým výsledkům a zároveň vás povzbuzuji, abyste usilovně pokračovali ve studiu dalších témat pro toto pětiletí, které jste zpracovávali v minulých letech i na tomto plenárním zasedání. Jsou to, jak jste Vy, pane kardinále, připomněl, základy přirozeného mravního zákona a zásady teologie a její metody. Během audience 1. prosince 2005 jsem prezentoval některé základní linie práce, kterou teolog musí vykonávat ve společenství s živým hlasem církve pod vedením jejího učitelského úřadu. Rád bych se nyní zvláště zaměřil na téma přirozeného mravního zákona. Jak je pravděpodobně známo, konaly se z podnětu Kongregace pro nauku víry, a dosud se organizují v různých univerzitních centrech a sdruženích sympozia a studijní dny s cílem určit linie a souběžnosti, užitečné v konstruktivním a účinném prohloubení nauky o přirozeném mravním zákonu. Tato výzva našla doposud kladné přijetí a značný ohlas. A proto se s velkým zájmem očekává přínos Mezinárodní teologické komise, zaměřený především na ospravedlnění a vysvětlení základů všeobecné etiky, patřící k velkému dědictví lidské moudrosti, jež tvoří v určitém smyslu účast rozumného tvora na věčném Božím zákoně. Nejde tedy o téma výlučného nebo převážně konfesijního rázu, i když učení o přirozeném mravním zákoně je osvěcováno a rozvíjeno v plnosti světla křesťanského Zjevení a naplnění člověka v tajemství Krista.

Katechismus Katolické Církve dobře shrnuje hlavní obsah učení o přirozeném zákonu zdůrazněním, že ?ukazuje první a podstatná závazná pravidla, která řídí mravní život. Jeho opěrným bodem je touha po Bohu, prameni a soudci všeho dobra a podřízení se mu, a také smysl pro druhého jako sobě rovného. Jeho hlavní příkazy jsou vyjádřeny v desateru. Tento zákon není nazýván přirozený ve vztahu k přirozenosti nerozumných bytostí, nýbrž proto, že rozum, který jej vyhlašuje, patří výlučně k lidské přirozenosti"(č. 1955). Tímto učením se dosahují dva podstatné cíle: na jedné straně se chápe, že mravní obsah křesťanské víry není ukládán svědomí člověka zvnějšku, nýbrž, že je to norma, která má svůj základ v samotné lidské přirozenosti; na druhé straně je přirozený zákon, který je sám sebou dostupný každému rozumnému tvoru, je základem pro navázání dialogu se všemi lidmi dobré vůle a všeobecně vzato také s občanskou a světskou společností vůbec.

Vlivem faktorů kulturní a ideologické povahy se však občanská společnost dnes nachází v situaci bloudění a zmatku. Ztratila se původní evidence základů lidské bytosti i jejího etického jednání, a učení o přirozeném mravním zákonu se střetává s jinými názory, které ho přímo popírají. To všechno má nesmírné a závažné důsledky na občanský a společenský řád. Nemálo současných myslitelů zastává pozitivistické pojetí práva. Podle nich se lidstvo či společnost nebo faktická většina občanů stává posledním pramenem občanského zákona. Problémem, který vzniká, tedy není hledání dobra, nýbrž úsilí o moc nebo spíše o rovnováhu moci. Kořenem této tendence je etický relativismus, v němž někteří spatřují dokonce jednu z hlavních podmínek demokracie, protože relativismus prý zaručuje toleranci a vzájemné respektování osob. Kdyby tomu tak bylo, pak by se momentální většina stala posledním pramenem práva. Dějiny s velkou zřejmostí ukazují, že většiny se mohou mýlit. Pravá racionalita není zaručena souhlasem většiny, nýbrž pouze průhledností lidského rozumu v Rozumu stvořitelském a společným nasloucháním tomuto Prameni naší racionality.

Jsou-li ve hře základní požadavky důstojnosti lidské osoby, jejího života, instituce rodiny, spravedlnosti společenského řádu, totiž základní lidská práva, žádný zákon, udělaný lidmi, nesmí zvrátit normu vepsanou Stvořitelem do srdce člověka, aniž by tím sama společnost nebyla dramaticky postižena v tom, co tvoří její neodvolatelný základ. Přirozený zákon se tak stává pravou zárukou, poskytnutou každému, aby svobodně žil a byl respektován ve své důstojnosti a chráněn před každou ideologickou manipulací a před jakoukoliv svévolí a znásilňováním ze strany silnějšího. Nikdo se nemůže vymanit z tohoto vztahu. Kdyby kvůli tragickému zatemnění kolektivního svědomí dospěly skepse a etický relativismus ke zrušení základních zásad přirozeného mravního zákona, pak by byl radikálně zraněn sám demokratický řád ve svých základech. Proti tomuto zatemnění, jež je krizí spíše té lidské než křesťanské civilizace, je třeba mobilizovat všechna svědomí lidí dobré vůle, laiky nebo příslušníky náboženství odlišných od křesťanství, aby se na poli kultury a v občanské i politické společnosti zasazovali společně a účinně o vytvoření nezbytných podmínek pro úplné uvědomění si nezcizitelné hodnoty přirozeného mravního zákona. Na jeho respektování totiž závisí, zda budou jednotlivci i společnost pokračovat cestou autentického pokroku ve shodě se zdravým rozumem, který je účastí na věčném Rozumu Boha. Drazí, velice si vážím vaší oddanosti, kterou se vyznačujete, a velmi si cením práce, kterou jste vykonali a konáte. Přeji vám vše dobré k vašim dalším úkolům a ze srdce vám žehnám.

Přeložil Josef Koláček.

Další články z podrubriky Promluvy