Jakési židovské přísloví tvrdí: Všichni jsou přesvědčeni o tom, že mají dost vědomostí, bohužel nemají dost peněz k tomu, aby je uskutečnili. Naproti tomu pravá rabínská moudrost ukazuje příklady, jak je ve světě dost a dost bohatství pro toho, kdo je chytrý a umí je najít. Historikové evropského myšlení poukazují na rozdíly mezi řeckou a hebrejskou mentalitou. Řekové byli intelektuální. Být moudrým, to znamená vědět mnoho věcí. Sirény, které v Homérovi lákají námořníky svým zpěvem nejsou druhů romantické Lorelai na Rýně. Jejich zpěv je neuspává, ale naopak probouzí. Helénský plavec jim nepodlehl, protože by se jejich krásné vlasy za svitu luny rozložily, ale proto, že o sobě tvrdily, že vědí všechno, co se děje na zemi. Ostatně i nám býval v dětství z pohádky o dlouhém, širokém a bystrozrakém, rozhodně nejsympatičtější ten třetí: když chtěl, viděl všecko, co se kde děje.
Naproti tomu, jak říkají, měla u židů moudrost ráz praktický: schopnost pracovat, vydělat, uspět v životě. Ale tato tzv. praktičnost není totéž, co schopnost mechanického provedení. Je to zase schopnost vidět, poznávat lépe než ostatní, ovšem tentokrát v životní celistvosti. Slepý v evangeliu byl žebrák. Ježíš ho uzdravil. Řečtí Otcové k tomu dodávají: Jaké štěstí, viděl a poznával svět. Moderní kazatel řekne obyčejně: Mohl se těšit jako jiní ze slunce a barev. Jeden ze syrských Otců, který je tedy představitel semitské tradice, blahopřeje nově vidoucímu, že nemusí žebrat. Prohlédl, aby mohl pracovat a zařídit si život k dobrému. Pracovité ruce samy nepomohou, když oko nevidí.
Je taková i dnešní mentalita? Říká se, že jsme už dávno překonali v evropské vzdělanosti intelektualistickou periodu. Stali jsme se praktickými, začal rozvoj techniky a civilizace, blahobyt a pokrok. Jen v náboženství prý lidé pořád ještě příliš spekulují. Pořád prý se v církvi dává přednost teologům, kteří spekulují o nejsvětější Trojici a druzích přítomnosti Krista v eucharistii, před těmi, kdo usilují o sociální spravedlnost a o penzi pro staré. Křesťanství, jak jsem kdesi četl, vyšlo z praktického semitského prostředí a musí se tam vrátit, aby bylo autentické, musí se očistit od řeckého intelektualismu, který je nakazil. Stane se pak znovu bližší modernímu technickému člověku.
Slyšel jsem tuto námitku v jiné formě, tentokrát méně teoretické. Přišel starší kněz do semináře a radil seminaristům otcovsky: Jenom nestudujte zbytečně. Toho, co už víte je stejně mnoho. Umíte-li katechismus, znáte z náboženství desetkrát víc, než ostatní. Církev má spoustu krásné nauky. Bohužel nemáme prostředky a lidi, kteří by všecky ty encykliky dokázali provést.
Seminaristé, kteří měli právě před zkouškami, se těmi radami dobře bavili a nadšeně tleskali. Ale najednou se obrátil ke mně, abych potvrdil, že je to tak, jak to říká. Abych nepodlamoval studijní morálku, zachránil jsem se zmíněným židovským aforismem: Všichni jsou přesvědčeni o tom, že mají dost vědomostí, bohužel nemají dost peněz k tomu, aby je uskutečnili.
Křesťanství ovšem není filosofická škola, je to praktický život. A právě proto není evangelium táborový program, jednou pro vždycky hotový, kteří řečníci opisují a zavazují se, že pomohou k jeho provedení. Kristus je především světlo světa. (On 12,46) Přišel, aby všecky přivedl k poznání pravdy (Tim 2,4), dal jim život. To pak je věčný život, že poznají Tebe, pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.? (Jn 17,3) Uzdravení slepého v evangeliu vysvětlují Otcové symbolicky zmínkou o osvícení, které vírou v Krista dostáváme.
I na to však mají křesťané ?praktického? směru odpověď. Poznávat Boha budeme po smrti, pak také dostaneme věčný život. V tomto krátkém životě před smrtí je naše povinnost nemyslet tolik na odměny, ale pracovat, abychom svět změnili, abychom byli skutečný kvas, který zvedne všechno těsto (Sr. Lk 13,21). Pravá tradice katolické církve prý byla a vždycky musí zůstat praktická. Kontemplativní, hloubaví, rozjímaví jsou Východňané. Hrají si na Marii, která seděla v Betánii u Ježíšových nohou (Lk 10,42). Ale to si mohla dovolit, protože tu byla Marta.
Spor o přednosti života praktického nebo rozjímavého, hloubavého je všelidský. Už v antických školách sloužíval za téma cvičné diskuse mezi dvěma žáky. Nemíníme se ho dotýkat v celé jeho šířce. Upozorňujeme tu na jednu jeho stránku, která se přímo dotýká nadhozeného problému.
Křesťané jsou skutečně povoláni, aby tento svět změnili. Ale v čem je ta změna? Technický člověk je ve velkém pokušení chápat změnu zevně, zaměněním jedné formy struktury za druhou. Změna, kterou vyžaduje evangelium od samého počátku kázání sv. Kana Křtitele, se jmenuje pokání, řecky metanoia. Znamená to obrácení, ale především vnitřní, změna mysli, náhled postoje. Tím se svět radikálně změní, i když zůstává navenek týž.
Nejlepší příklad takové změny jsou dva zamilovaní. Chlapec a děvče se znají od mládí a žijí ve stejném prostředí. Až jednoho dne se stane ten životní zázrak, že on i ona uvidí to, co neviděli dřív a co se nedá ani vědět a vyjádřit. Toto vzájemné objevování roste den ze dne a nakonec se celý jejich život změní i navenek. Ale je to logický důsledek změny vnitřní.
Vnitřní změny jsou proto v životě důležitější a pronikavější než vnější. Kdo se ke skutečnosti jinak postavil, žije v jiném světě, i když vnější okolí je takové jako předtím.
Malíři ikon vyjadřovali tuto skutečnost zvláštní malířskou technikou. Na Západě se s dobou mění i formy obrazů. Kristus renesanční se nepodobá gotickému, barokní má jiné linie než moderní. Východní ikony naopak zachovávají pořád stejné tradiční formy a dispozice obrazu. Dokonce i barvy mají svou stálost. Zato se však malba od malby liší světlem a jeho tóny v barvách. Ikonové světlo nezůstává na povrchu, ale proniká osoby a svět, září z vnitřku obličejů, z očí Krista a světců a skrze toto světlo je i celý svět přetvořený.
My křesťané se tedy modlíme za osvícení, za otevření očí, abychom den ze dne víc a víc přemáhali slepotu hříchu, abychom nemuseli žebrat o trochu krásy od světa, který prochází kolem nás, ale dovedli najít vždy správné místo na zemi a pracovat o její prozáření světlem Božím. Proto se evangelium o uzdravení slepého čte v postu, který má být dobou obrácení.
odeslat článek
vytisknout článek
