Česká média ani tentokrát nevyužila příležitost podat papežovu návštěvu u našich sousedů způsobem přijatelným pro nejpočetnější menšinu v naší vlasti. Mnozí žurnalisté totiž stále nechápou, že referují-li o dění v katolické církvi, jsou odběrateli jejich zpravodajství takřka výhradně katolíci. Ostatní lidé totiž podobné zprávy přeskakují. Stále asi převládá jakási poťouchlá snaha některých žurnalistů o to, aby čtenář, posluchač či divák v případě, že je náhodou katolík, byl spíše naštvaný nežli spokojený s tím, co v médiích na to či ono téma hledá. A úkolem médií je přece v této souvislosti především podat zprávu o události a přesněji o slovech papeže. Raději bez vysvětlujících interpretací. Ty je lepší ponechat na čtenáři či posluchači, zvláště když si jejich autoři nejsou jisti anebo vůbec nemají páru o tom, čeho se vlastně dotýkají.
A tak kromě toho, že papežova slova nebyla nikde citována, mohli jsme se naopak dočíst například o tom, že prý ?účast na setkáních s papežem byla mnohem menší nežli se očekávalo?. Kdo tady ovšem očekával velkou účast? Autoři této tzv. ?informace? stěží. Hlavně ji však určitě neočekávali organizátoři papežovy cesty, tedy rakouští biskupové, ani papež sám. Masová účast či mediální sledovanost, o níž mimochodem nebyla také nikde zmínka, totiž nikdy nebyly a nejsou cílem papežských cest. Tím je vždycky pouhá nabídka náboženské svobodě člověka.
Dále jsme se mohli dočíst, že papež se prý ?postaral o rozruch? svým ?vyloženě politickým projevem? (ČTK 10.9.2007). Mělo se tak stát na plánovaném setkání s rakouskými politiky. Rozruch měl být způsoben vznesením ?požadavku, že jednotná Evropa musí být budována na křesťanských základech?. Papež ve skutečnosti mluvil o ?křesťanských kořenech Evropy, které představují dynamickou složku naší civilizace?. Kromě překroucení jeho slov se však také zdá, že je mu v tomto případě opět někým upíráno právo na svobodu slova.
Rozruch měl prý způsobit také onen neustále omílaný katolický postoj ve věci interrupcí a euthanasie. Pokud ano, tak nejspíš jen u některých pracovníků médií a zpravodajských agentur. Ve skutečnosti však byl jen připomenut starý problém, že totiž interrupce nemůže být pojímána jako lidské právo ve vlastním smyslu slova. Nic víc a nic míň.
Podtrženo a sečteno, zdá se, že katolík je u nás jakoby soustavně tlačen k tomu, aby zpravodajství o katolických událostech přeskakoval. Zbývá však otázka, kdo je bude potom vlastně sledovat? Pokud jde o televizní zpravodajství na podobné téma, je situace možná příznivější, protože se lze dálkovým ovladačem pohodlně vrátit do období němého filmu. Avšak katolíci nepatří mezi stoupence anachronismů.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
