Nový portál Vatikánského rozhlasu

1. XXIII. Světový den mládeže
Stále si s velkým potěšením připomínám společně prožité chvíle z Kolína nad Rýnem z roku 2005. Na závěr oné nezapomenutelné manifestace víry a nadšení, která zůstává vepsána v mojí duši a v mém srdci, jsem vás pozval na další setkání, které se bude konat v Sydney v roce 2008. Bude to XXIII. Světový den mládeže a jeho téma zní: ?Až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky? (Sk 1,8). Hlavní myšlenkou duchovní přípravy na setkání v Sydney je Duch svatý a misijní poslání. Zatímco v roce 2006 jsme rozjímali o Duchu svatém jakožto Duchu pravdy, v roce 2007 se budeme snažit dohlédnout hlouběji a objevit v něm Ducha lásky, abychom se pak vydali ke Světovému dni mládeže roku 2008 a přemýšleli přitom o Síle ducha a svědectví , která dává odvahu žít Evangelium a smělost jej hlásat. Ať se tedy pro každého z vás, drazí mladí, ve vašich společenstvích i se svými vychovateli, stane důležitým přemýšlet o tomto Protagonistovi dějin spásy, jímž je Duch svatý neboli Ježíšův Duch a dosáhnout vysokých cílů: poznat pravou identitu Ducha především nasloucháním Božího Slova ve Zjevení Bible; uvědomit si jasně jeho neustálou, činnou přítomnost v životě Církve a objevit zejména to, že Duch svatý je ?duší?, vitálním dechem vlastního křesťanského života a díky svátostem křesťanské iniciace ? Křtu, Biřmování a Eucharistie se tak stávat schopným uzrávat pro stále hlubší a radostnější porozumění Ježíšovi, a zároveň uskutečňovat účinnou aktualizaci Evangelia na úsvitu třetího tisíciletí. Rád bych vám proto tímto poselstvím na tento rok příprav nabídl k prohloubení nárys meditace, při níž si lze ověřovat kvalitu vlastní víry v Ducha svatého, znovu ji nalézat, vytratila-li se; posílit ji, zeslábla-li a zakoušet ji jako společenství Otce a Syna Ježíše Krista právě díky neodmyslitelnému působení Ducha svatého. Nezapomeňte nikdy na to, že Církev, ba dokonce samo lidstvo, které je kolem vás a které na vás v budoucnosti čeká, od vás mnoho očekává a na vás záleží, abyste v sobě měli nejvyšší dar Otce, Ježíšova Ducha.

2. Příslib Ducha svatého v Bibli< br> Pozorné naslouchání Božímu Slovu vzhledem k tajemství a působení Ducha svatého nás otevírá na velké a podnětné poznatky, na něž poukážu v následujících bodech. Těsně před svým Nanebevstoupením, Ježíš řekl učedníkům: ?Pošlu vám toho, koho slíbil můj Otec? (Lk 24,49). Stalo se to v den Letnic, když byli shromážděni na modlitbách ve Večeřadle spolu s Pannou Marií. Vylití Ducha Svatého na rodící se Církev bylo naplněním mnohem staršího Božího příslibu, zvěstovaného a připraveného celým Starým zákonem.
Bible již od svých prvních stránek vyjevuje ducha Božího jako ?dech?, který ?vanul nad vodami? (srov. Gen 1,2) a upřesňuje že Bůh vdechl do nozder člověka dech života (srov. Gen 2,7) a vlil do něj tak život samotný. Po prvotním hříchu pak oživující duch Boží různými způsoby projevil v dějinách lidí, tím že vzbudil proroky, aby podněcovali vyvolený lid k návratu k Bohu a věrnému zachovávání jeho přikázání. V proslulé vizi proroka Ezechiela Bůh svým duchem oživuje lid Izraele, přirovnaný k ?uschlým kostem? (srov. 37,1-14). Joel prorokuje ?vylití ducha? na veškerý lid a nikoho nevylučuje: ?Vyliji svého Ducha na všechny lidi ? píše svatopisec - vaši synové a vaše dcery budou prorokovat.. ale i na služebníky a služebnice vyliji v oněch dnech svého ducha? (3,1-2).
V ?plnosti času? (srov. Gal 4,4) oznámil Pánův anděl Panně z Nazaretu, že Duch svatý, ?moc Nejvyššího? tě zastíní a sestoupí na tebe. Ten kterého porodí bude svatým a bude se nazývat Syn Boží (srov. Lk 1,35). Podle výrazu proroka Izaiáše, bude Mesiáš ten, na kterého sestoupí Duch Páně (srov. 11,1-2; 42,1). Právě toto proroctví převzal Ježíš na počátku svého veřejného života v Nazaretské synagoze: ?Duch Páně je nade mnou, proto mně pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně? (Lk 4,18-19; srov. Iz 61,1-2). Obrátil sám ne sebe tato prorocká slova, když promluvil k přítomným a řekl: ?Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli? (Lk 4,21). A opět před svou smrtí na kříži několikrát ohlásí učedníkům příchod Ducha svatého, ?Utěšitele?, jehož posláním bude, učinit je schopnými svědectví, pomáhat věřícím, učit je a vést je k poznání celé Pravdy (srov. Jan 14,16-17.25-26; 15,26; 16,13).

3. Letnice, východisko misijního poslání Církve
Večer v den svého vzkříšení se Ježíš ukázal učedníkům, ?dechl na ně a řekl: Přijměte Ducha svatého? (Jan 20,22). S ještě větší silou sestoupil Duch svatý na Apoštoly v den Letnic: ?Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr ? čteme ve Skutcích apoštolů - a naplnil se celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden.
Duch svatý vnitřně obnovil apoštoly a oděl je silou, která jim dala smělost hlásat beze strachu: ?Kristus zemřel a vstal z mrtvých!?. Svobodní od každého strachu začali bez okolků mluvit (srov. Sk 2,29; 4,13; 4,29.31). Z bázlivých rybářů se stali odvážní zvěstovatelé Evangelia. Dokonce ani jejich protivníci nedokázali pochopit, jak je možné, že ?neučení a prostí lidé? (srov. Sk 4,13) byli schopni projevit takovou odvahu a s radostí snášet protivenství, utrpení a pronásledování. Nic je nemohlo zastavit. Těm, kteří se snažili je přimět k mlčení, odpovídali: ?Je nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli? (Sk 4,20). Tak se zrodila Církev, která počínajíc dnem Letnic nepřestává šířit Dobrou zvěst ?až nakonec země? (Sk 1,8).

4. Duch svatý, duše Církve a princip společenství
K pochopení misijního poslání Církve je však třeba se vrátit do Večeřadla, kde byli učedníci společně (srov. Lk 24,49) s ?Matkou? Marií na modlitbách v očekávání slíbeného Ducha. Touto ikonou rodící Církve musí být každé křesťanské společenství neustále inspirováno. Apoštolská a misijní plodnost není v první řadě výsledkem moudře vypracovaných a ?účinných? pastoračních programů a metod, ale je dána neustálou, společnou modlitbou (srov. Pavel VI., Evangelii nuntiandi,75). Misijní účinnost kromě toho předpokládá, že společenství jsou jednotná, tzn. že mají ?jedno srdce a jednu duši? (srov. Sk 4,32), a jsou ochotna dosvědčovat lásku a radost, které Duch svatý vlévá do srdcí věřících (srov. Sk 2,42). Služebník Boží Jan Pavel II. napsal, že misijní poslání Církve dříve nežli činností je svědectvím a vyzařováním (srov. Redemptoris missio, 26). Tak tomu bylo na počátku křesťanství, když se pohané ? jak psal Tertulián ? obraceli, protože viděli lásku, která mezi křesťany panovala: ?Vidíš ? říkali prý ? jak se mezi sebou milují? (srov. Apologeticum, 39 §7).
Na závěr tohoto zběžného pohledu na Boží Slovo v Bibli vás chci pobídnout k tomu, abyste si povšimli toho, že Duch svatý je nejvyšším darem Boha člověku, a je tedy největším svědectví jeho lásky k nám, láskou, která se vyjadřuje konkrétně jako ?přitakání k životu?, který Bůh pro každého svého tvora chce. Toto přitakání k životu má svou plnou podobu v Ježíši z Nazareta a v jeho vítězství nad zlem skrze vykoupení. V této souvislosti nezapomeňme nikdy na to, že Ježíšovo Evangelium se právě silou Ducha svatého neomezuje na pouhou konstataci, ale chce se stát ?dobrou zprávou pro chudé, osvobozením pro vězněné, prohlédnutím pro slepé?? Právě to se mocně vyjevilo v den Letnic a stalo se milostí a posláním Církve ke světu, jejím prvořadým posláním.
My jsem plodem tohoto poslání Církve z Ducha svatého. Nosíme v sobě onu pečeť lásky Otcovy v Ježíši Kristu, kterou je Duch svatý. Nikdy na to nezapomeňme, protože Duch svatý pamatuje stále na každého a chce, zejména prostřednictvím vás mladých působit ve světě vanutí a oheň nových Letnic.

5. Duch svatý, ?vnitřní Učitel?
Drazí mladí, Duch svatý dnes nadále v Církvi mocně působí, a jeho plody jsou hojné do té míry, do jaké jsme ochotni otevřít se jeho obnovující síle. Proto je důležité, aby jej každý z nás poznal, navázal k Němu vztah a nechal se Jím vést. V tomto bodě však přirozeně vyvstává otázka: kdo je pro mne Duch svatý? Není totiž málo křesťanů, pro něž zůstává ?velkým neznámým?. Proto jsem vás chtěl na přípravu budoucího Světového dne mládeže vyzvat k prohloubení osobního poznání Ducha svatého. V našem vyznání víry říkáme: ?Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i Syna vychází? (Konstantinopolské vyznání víry). Ano, Duch svatý, Duch lásky lásky Otce a syna, je pramen života, který posvěcuje, ?protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán? (Řím 5,5). Nicméně nestačí Jej znát; je třeba Jej přijmout jako vůdce našich duší, jako ?Vnitřního Učitele?, který nás uvádí do trojičního Tajemství, protože jenom On nás může otevřít k víře a dovolit nám žít ji každý den v plnosti. On nás pobízí jít k druhým, zapaluje v nás oheň lásky, činí z nás misionáře Boží lásky.
Dobře vím, jak velkou úctu a lásku vy, mladí, nosíte v srdci k Ježíši a jak toužíte se s Ním setkat a mluvit s Ním. Nuže pamatujte, že právě přítomnost Ducha svatého v nás, dosvědčuje, tvoří a buduje naši osobu na Osobě samotného ? ukřižovaného a vzkříšeného ? Ježíše. Staňme se proto důvěrníky Ducha svatého, abychom byli Ježíšovi.

6. Svátosti Biřmování e Eucharistie
Řeknete však ? jak se můžeme nechat obnovit Duchem svatým a růst v našem duchovním životě? Odpověď ? jak víte ? zní: možné je to skrze Svátosti, protože víra se rodí a sílí v nás díky Svátostem, především díky svátostem křesťanské iniciace: Křest, Biřmování a Eucharistie, které jsou komplementární a neoddělitelné (srov. Katechismus katolické Církve, 1258). Tuto pravdu o třech svátostech, které stojí na počátku naší křesťanské existence, možná ve svém životě víry nemálo křesťanů přehlíží a pokládají je za gesta, která patří minulosti, aniž by měla dopad na skutečnost dneška; jakoby to byly kořeny bez mízy. Dochází k tomu, že po přijetí Biřmování, se mnozí mladí vzdálí životu z víry. A jsou i mladí, kteří tuto svátost ani nepřijmou. A přece právě svátostmi křtu, biřmováním a pak kontinuálně Eucharistií nás Duch svatý činí dětmi Otce, Ježíšovými bratry, údy Církve, schopnými pravého svědectví Evangeliu, a uživateli radosti z víry.
Vybízím vás proto k přemýšlení o tom, co vám píšu. Dnes je obzvláště důležité opětovně objevit svátost biřmování a odhalit její hodnotu pro náš duchovní růst. Kdo přijal svátosti křtu a biřmování ať si připomíná, že je ?chrámem Ducha svatého?: Bůh přebývá v něm. Ať si je toho stále vědom a jedná tak, aby poklad, který je v něm, přinášel plody svatosti. Kdo je pokřtěn, ale nepřijal dosud svátost biřmování, ať se připraví ji přijmout a ví, že se tím stane ?hotovým? křesťanem, poněvadž biřmování zdokonaluje křestní milost (srov. KKC, 1302-1304).
Biřmování nám dává zvláštní moc dosvědčovat a oslavovat Boha celým naším životem (srov. Řím 12,1); dává nám vnitřně si uvědomit naši příslušnost k Církvi, ?Kristovu Tělu?, jehož jsme všichni živými údy, jedni s druhými spojeni (srov. 1 Kor 12,12-25). Každý pokřtěný, který se nechá vést Duchem, může přispět vlastním přínosem k budování Církve díky charismatům, které On dává, poněvadž ?jsou dány každému, aby mohl být užitečný? (1 Kor 12,7). A když Duch působí, vnáší do duše plody, kterými jsou ?láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost? (Gal 5,22). Těm, kteří dosud svátost biřmování nepřijali, adresuji srdečné pozvání k přípravě na její přijetí za pomoci vašich kněží. Je to zvláštní příležitost milosti, kterou vám nabízí Pán: nenechte si ji ujít!
Chtěl bych zde ještě dodat pár slov o Eucharistii. K růstu křesťanského života je nezbytné sytit se Tělem a Krví Kristovými, neboť jsme pokřtěni a dovršeni Eucharistií (srov. KKC, 1322; Sacramentum caritatis, 17). Eucharistie - ?zdroj a vrchol? církevního života ? to jsou ?neustálé Letnice?, poněvadž kdykoli slavíme mši svatou, dostává se nám Ducha svatého, který nás hluboce spojuje s Kristem a v Něm nás proměňuje. Účastníte-li se často slavení eucharistie, drazí mladí, věnujete-li trochu svého času adoraci Nejsvětější Svátosti, dostane se vám ze Zdroje lásky, kterým je Eucharistie, oné radostné rozhodnosti odevzdat svůj život napodobováním Evangelia. Zakusíte zároveň, že tam, kam nedosáhnou naše síly, je Duch svatý, aby nás proměnil a aby nás naplnil svou silou a učinil nás svědky plnými misionářského zápalu vzkříšeného Krista.

7. Nezbytnost a naléhavost misijního poslání
Mnozí mladí hledí na svůj život vnímavě a kladou si četné otázky ohledně své budoucnosti. Starostlivě se ptají: Jak se zařadit do světa, poznamenaném tolika těžkými nespravedlnostmi a utrpeními? Jak reagovat na egoismus a násilí, které někdy hrozí převážit? Jak dát životu plný smysl? Jak přispět k tomu, aby plody Ducha, které jsme výše zmínili, ?láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost? (č.6), zaplavily tento raněný a křehký svět, a zejména svět mladých? Za jakých podmínek se Duch, který dává život prvnímu a zejména druhému stvoření či vykoupení, může stát novou duší lidstva? Nezapomeňme, že čím větší je dar Boha ? dar Ježíšova Ducha je největší ? tím větší je potřeba světa jej přijmout a tedy tím větší a vášnivější je i misijní poslání Církve vydat o něm věrohodné svědectví. Vy, mladí lidé, svým Světovým dnem zajisté určitým způsobem dosvědčujete svou ochotu podílet se na tomto poslání. V této souvislosti mi, drazí přátelé, leží na srdci připomenout vám zde některé styčné pravdy vhodné k rozjímání. Znovu vám opakuji, že pouze Kristus může naplnit nejintimnější aspirace lidského srdce; pouze On je schopen humanizovat lidstvo a ?zbožštit? je po svém. Mocí svého Ducha v nás vlévá božskou lásku, která nás činí schopnými milovat bližního a ochotnými dát se do jeho služeb. Duch svatý osvěcuje tím, že zjevuje Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého, ukazuje nám cestu, jak se Mu stát podobnějšími, abychom byli ?výrazem a nástrojem lásky, která z Něho vychází? (Deus caritas est, 33). Kdo se nechá vést Duchem svatým, pochopí, že dát se do služeb Evangelia, není volitelná možnost, neboť si uvědomuje, jak naléhavé je předávat tuto Dobrou zvěst také druhým. Nicméně je třeba znovu připomenout, že můžeme být Kristovými svědky pouze, pokud se necháme vést Duchem svatým, který je ?principiálním činitelem evangelizace? (srov. Evangelii nuntiandi,75) a ?protagonistou misijního poslání? (Redemptoris missio, 21). Drazí mladí, jak už dříve vícekrát zdůraznili moji ctihodní předchůdci, Pavel VI. a Jan Pavel II., hlásat Evangelium a dosvědčovat víru je dnes více než kdysi nezbytné (Redemptoris missio, 1). Někdo se domnívá, že prezentovat cenný poklad víry osobám, které ji nesdílejí, znamená být k nim netolerantní. Tak tomu však není, protože předkládat Krista neznamená vnucovat Jej (srov. Evangelii nuntiandi,80). Ostatně, před dvěma tisíci lety dvanáct apoštolů dalo život za to, aby Kristus byl poznán a milován. Od té doby se Evangelium šíří během staletí díky mužům a ženám, oživenými stejným misionářským zápalem. Proto i dnes je zapotřebí Kristových učedníků, kteří ve službách Evangeliu nešetří čas ani energii. Jsou zapotřebí mladí lidé, kteří v sobě nechají vzplanout lásku Boží a velkodušně odpovědí na jeho naléhavou výzvu, jako to učinili mnozí blahoslavení a svatí v minulosti i v dobách nám nedávných. Především vás chci ujistit, že Ježíšův Duch dnes vybízí vás, mladé lidi, abyste nesli vašim vrstevníkům krásnou zprávu o Ježíšovi. Zjevná námaha dospělých setkat se srozumitelně a přesvědčivě s prostředím mladých lidí, může být znamením, kterým chce Duch pobídnout vás mladé, abyste na sebe vzali tento úkol. Vy znáte ideály, slovník, ale i zranění, očekávání, a zároveň vůli po dobru, jaké jsou u vašich vrstevníků. Otevírá se rozsáhlý svět emocí, práce, formace, čekání a utrpení mladých.. Každý z vás, ať najde odvahu, slíbit Duchu svatému přivést jednoho mladého člověka ke Kristu způsobem, který považuje za nejlepší, a umět ?se obhájit s jemností před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje? (srov. 1 Petr 3,15).
K dosažení tohoto cíle, drazí mladí, buďte svatí, buďte misionáři, poněvadž nelze nikdy oddělovat svatost od misijního poslání (srov. Redemptoris missio,90). Nebojte se stát svatými misionáři jako sv.František Xaverský, který se vydal na Dálný Východ, aby hlásal Dobrou zvěst až do posledních sil, nebo jako svatá Terezie od Dítěte Ježíše, která byla misionářkou, přestože nikdy neopustila Karmel: jak jeden, tak druhá jsou ?patrony misií?. Buďte připraveni dát všanc váš život, aby byl svět osvícen pravdou Krista; aby láska odpověděla na nenávist a na pohrdání životem, aby byla hlásána naděje vzkříšeného Krista až na konec země.

8. Vyprošovat světu ?nové Letnice?
Drazí mladí, očekávám vás v hojném počtu v červenci roku 2008 v Sydney. Bude to prozřetelnostní příležitost zakusit naplno moc Ducha svatého. Přijďte v hojném počtu, abyste byli znamením naděje a cennou oporou pro společenství Církve v Austrálii, která se připravuje vás přijmout. Pro mladé lidi ze země, která vás bude hostit, to bude výjimečná příležitost hlásat krásu a radost Evangelia společnosti, která je v mnoha ohledech sekularizovaná. Austrálie, jakož i celá Oceánie, má zapotřebí znovu objevit své křesťanské kořeny. V posynodální exhortaci Ecclesia in Oceania Jan Pavel II. napsal: ?Kéž se mocí Ducha svatého Církev v Oceánii připravuje na novou evangelizaci národů, které dnes hladovějí po kristu? Nová evangelizace je prioritou Církve v Oceánii? (č.18).
Vybízím vás, abyste věnovali čas modlitbě a vaší duchovní formaci v této poslední etapě cesty, která vede na XXIII. Světový den mládeže, abyste v Sydney mohli obnovit závazky svého Křtu a vašeho Biřmování. Společně vzývejme Ducha svatého a prosme s důvěrou Boha o dar obnovených Letnic pro Církev a pro lidstvo třetího tisíciletí.
Kéž vás Maria, spojena s apoštoly na modlitbách ve Večeřadle, během následujících měsíců provází a vyprosí všem mladým křesťanům nové vylití Ducha svatého, které zapálí jejich srdce. Pamatujte: Církev k vám má důvěru! My Pastýři se zvláště modlíme, abyste milovali a dali milovat Ježíše a věrně Jej následovali. S těmito pocity vám ze srdce žehnám.

Z Lorenzaga 20.července 2007
Benedikt XVI.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy